MODLITBA
Bože, náš Vykupiteli, za uplynulý rok se mnoho z nás setkalo se smrtí. Bolest a smutek všech pozůstalých svěřujeme s důvěrou Tobě. Ty totiž víš, co je smrt. Sám na sobě jsi ji zakusil, když zemřel Tvůj Syn a náš Pán na kříži. Věříme, že jeho smrt nebyla marná. Věříme, že přinesla všem nabídku Božího odpuštění. Věříme, že jsi Bohem života. Věříme, že Ti, co nás za uplynulý rok opustili, jsou nyní v Tvé náruči. Věříme, že v těch nejtěžších chvílích jsi s námi. Věříme, že tišíš bolest a smutek obracíš v radost. Věříme, Pane, Tobě a Tvé lásce. Amen.
BIBLICKÉ ČTENÍ Marek 15
20b Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali.21 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.22 A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Lebka '.23 Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal.24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.26 Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů."27 S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.28 Tak se naplnilo Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.'29 Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,30 zachraň sám sebe a sestup z kříže!"31 Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.32 Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
ZÁKLAD KÁZÁNÍ Marek 15
33 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?'35 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše."36 Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.38 Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.39 A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží."40 Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,41 které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.42 A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty –43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal si setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.45 A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.46 Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil kámen.47 Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.
KÁZÁNÍ
Dnes je Velký Pátek. Den, kdy si všichni křesťané po celém světě připomínají smrt Ježíše Krista. Připomínáme si tuto událost každý rok. Oproti minulému roku je ale letošní Velký Pátek trochu jiný. Za uplynulý rok zemřelo v důsledku pandemie v naší zemi přes 26 000 lidí. Celosvětově téměř 3 miliony lidí. Nelze si připomínat Ježíšovu smrt a nevzpomenout na všechny, které jsme za ten rok ztratili. Na všechny babičky a dědečky, maminky a tatínky, dcery a syny....
Ježíš na kříži zakřičel: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Větu, která tak nějak shrnuje současný pocit. Pocit, že nás Bůh opustil. Smrt je všude kolem nás. Smrt bývala jevem, který jsme měli tendenci vytěsnit. Umístit ji na okraj naší pozornosti. Po tomto roce už to ale nejde. Smrt je zde s námi každý den. Minimálně ve zprávách. Sestry a lékaři, ošetřovatelé, zaměstnanci krematorií se s ní setkávají tváří v tvář. A kde byl za celý ten rok Bůh?
Než na tuto otázku odpovíme, podívejme se spolu na událost velkého pátku. Co se na té Golgotě vlastně stalo? Odehrálo se tam jedno velké nedorozumění nebo spíš neporozumění. Ježíše ukřižovali společně se zločinci. Ukřižování bylo nejhorším, nejbolestivějším a nejpotupnějším způsobem popravy, ke které se odsuzovali skutečně nejhorší zločinci a vzbouřenci. V Ježíšově obvinění stálo "Král Židů". Obvinili ho, že si nárokuje poltickou moc, která příslušela pouze císaři. Ježíš pak zakřičel: Eloi, Eloi, lema sabachtani (Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?), což si mnozí vyložili tak, že Ježíš volá proroka Eliáše, postavu posledního soudu, aby ho zachránil. Zpovzdálí celou událost sledují Ježíšovy učednice. Učedníci jsou zalezlí. Bojí se, aby nedopadli jako Ježíš. Pro ně je celá událost naprostým fiaskem. Ježíš umře. Pilát se diví, že tak rychle. Josef z Arimatie společně se ženami Ježíše pohřbívá. Rychle než začne šábes. Jedno velké nedorozumění. Ježíš totiž nespáchal zločin a nevyzýval ke vzpouře. Byl kazatelem, léčitelem a divotvorcem. Nikdy si nenárokoval královskou moc. Nevolal Eliáše na pomoc, ale citoval žalm 22. Jeho smrt na kříži a následný pohřeb nebyly fiaskem, ale Božím vítězstvím nad smrtí. A nikdo si toho ani nevšiml. Tedy skoro nikdo. Jediný, kdo pochopil, co se právě teď na kříži stalo, byl římský setník, který po Ježíšově smrti řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží." Tenhle člověk, který tu umřel, byl Boží Syn. Ježíš, zároveň člověk a zároveň Bůh, umřel.
Abychom lépe porozuměli významu Ježíšovy smrti, musíme si nejprve říct, co smrt podle Bible vůbec je? V biblickém pojetí je smrt mocností, která má vlastní říši. Tou říší je podsvětí, hebrejsky šeol. Prostor bez života, bez Boha, kde vládne smrt a kde je člověk v její moci.
Při Ježíšově smrti tuto moc ztratila. Vzhledem k tomu, že Ježíš byl člověk a zároveň Boží Syn, tzn. neoddělitelná součást Boha, tak lze říct, že lidská smrt se odehrála v Bohu samotném - samozřejmě neumřel Bůh Otec, ani Duch svatý, ale zemřel Boží Syn. Od chvíle smrti svého Syna Bůh zná lidskou smrt na vlastní kůži. Ježíšovou smrtí se stává lidská smrt součástí Božího života. Bůh tak dostal smrt ze šeolu, z jejího prostoru, z jejího prostředí, kde vládla, do Božího prostoru, kde sice existuje (smrt nezmizela ze světa), ale ztratila nad námi svou moc. Lidská smrt se stala součástí Božího života. Těžko říct, jestli si ten římský setník toto všechno uvědomoval, když pronesl své vyznání. Ale díky jeho vyznání, si tuto novou skutečnost, že smrt nemá nad naším životem poslední slovo, můžeme uvědomit my.
Kde byl Bůh za celý ten rok pandemie? Vzhledem k tomu, že se kvůli Ježíšově ukřižování stala lidská smrt součástí Božího života, věřím, že Bůh byl a je s každým umírajícím, s každým zesnulým, s každým pozůstalým. Nejsou sami. Nejste sami. Věřím, že nás Bůh neopustil. Je s námi i ve smrti. To On nad ní má moc. Věřím, že Ti, co nám pandemie vzala, jsou nyní v Boží náruči. To je naděje, kterou si nenechme nikým vzít.
Je Velký Pátek. Den, kdy si připomínáme smrt Božího Syna. Jeho příběh ovšem nekončí smrtí. Pokračuje Vzkříšením. O tom ale až v neděli. Amen
