MODLITBA
Bože náš a Pane, jsi stvořitelem nebe i země, Pánem dějin, dárcem života. Tvou velikost, svatost a slávu nikdy svým rozumem nepochopíme. Proto jsme vděční, že se svým Duchem dotýkáš našich srdcí. Promlouváš k nám skrze Písmo, lze Tě zahlédnout ve tváři našich blízkých. Jsme vděční, že nasloucháš našim modlitbám a že svým požehnáním působíš v našich životech. Tvou velikost, svatost a slávu nelze postihnout, přesto Ti stojíme za to, aby ses zajímal o naše životy. Prosíme, veď nás, abychom se i my zajímali o Tebe, abychom měli i my starost o druhé, abychom se i my zajímali o Tvé stvoření. Amen
BIBLICKÉ ČTENÍ: Genesis 2,4-25:
4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5 nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6 Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. 9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. 10 Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. 11 Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, 12 a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. 13 Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. 14 Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. 15 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." 18 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." 19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. 21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23 Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." 24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
ZÁKLAD KÁZÁNÍ: Zjevení 21,1-4:
1 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. 2 A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. 3 A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, 4 a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo."
KÁZÁNÍ
Toto je první kázání z kazatelské řady, která nese název Biblické základní pojmy. V Písmu se totiž nachází několik pojmů, které se vinou celým jejím příběhem od začátku do konce. Pojmy jako šabat, mesiáš, Duch svatý, Zákon nebo chrám. My se společně v několika následujících týdnech na tyto pojmy zaměříme a důkladně je probereme. Dnes nás čeká prazáklad všech biblických pojmů - Nebe a země. V Bibli jsou pojmy nebe a země způsoby, jak mluvit o Božím a o našem prostoru. Země je prostor, kterému víceméně rozumíme. Žijeme v něm, pohybujeme se v něm. Dokonce nám ho Bůh dal na starost. Naopak nebe, je Boží prostor, který je pro nás nejasný, nepřístupný, nepochopitelný. Díky Bohu ale v Bibli najdeme mnoho obrazů, které nám pomáhají ten Boží prostor pochopit.Nebe a země, dva prostory, které jsou úplně rozdílné. Liší se svou podstatou, ale nejsou zcela oddělené. Můžeme si představit, že nebe a země jsou různé dimenze, které se mohou na určitém konkrétním místě překrývat. A nejen překrývat, ale dokonce spojit. Například jsou nebe a země spojené v zahradě Eden. Je to místo, kde Bůh přebýval spolu s lidstvem a nic je neoddělovalo. Rajský stav. Panovala zde spolupráce. Bůh přivedl k člověku zvířata, aby je pojmenoval. Stvořil člověka v páru jako muže a ženu. Zvířata, stromy, řeky. Všude krása a harmonie. Jenže z naší strany nastala vůči Bohu nedůvěra, která tu harmonii zničila. A tak ze spojeného prostoru nebe a země vznikly prostory dva. Země, která je poškozena lidským hříchem. Nebe, kde sídlí Bůh. A Bible na různých místech popisuje, jak se tyto dva prostory liší. Země, místo, které vydává jen trní a hloží, člověk se na ní pachtí, je zde zdraví i nemoc, radost i smutek, život i smrt, pravda i lež, světlo i tma. Nebe, kde je Bůh na svém trůnu. Místo života, lásky, dostatku, zdraví, radosti, pravdy a světla. Není v něm nejmenší tmy.V Bibli je několik situací, kdy se ten nebeský a pozemský prostor překrývají. Jednou z těchto situací, byl vstup do chrámu, kde podle izraelské víry mohl člověk pobýt v Boží přítomnosti. Tam se pojili nebe a země. Šalamounův chrám byl ozdoben ovocnými stromy, květinami, obrazy andělů, všemi druhy zlata a drahokamů. Byl postaven tak, aby měl člověk pocit, že je v zahradě Eden. Uvnitř chrámu bylo místo nazvané velesvatyně, která byla ohniskem Boží přítomnosti. Zde bylo možné se s Bohem setkat. Ale nebylo to jen tak. Boží prostor je plný jeho přítomnosti, dobroty, lásky, spravedlnosti a krásy, kdežto lidský prostor je narušený hříchem - nedůvěrou, nenávistí a nespravedlností. Olej a voda. Toto spojení nespojitelného se uskutečňovalo pomocí zvířecích obětí. Možná si říkáte: Co s tím měla společného zvířata? V tehdejší představě zvířecí oběť pohlcovala lidský hřích. Když zvíře zemřelo místo člověka, vytvořil se tím dočasně čistý prostor, do kterého šlo svobodně vstoupit a být tak v Boží přítomnosti.No a my křesťané věříme, že Bůh se stal člověkem v Ježíši Kristu a přebýval mezi námi. Ve svém Synu se stal součástí našeho prostoru, který je narušen hříchem. Dá se říct, že Ježíš byl Božím chodícím chrámem z masa a kostí. On se stal místem, kde se nebe a země překryli. Je na něm zajímavé, že se lidem nevyhýbal, nevytvářel kolem sebe čistý prostor, ale scházel se s hříšníky, uzdravoval jejich nemoci a odpouštěl jejich hříchy. Vytvářel takové malé kousky nebe na zemi, kde mohli lidé být v Boží přítomnosti. To ale není všechno. Hlavní myšlenkou Ježíšova učení bylo, že se lidem přiblížilo království nebeské. Nebe je každému člověku nablízku. Ježíš učil své učedníky, aby se k Bohu dokonce modlili "přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Říkal, že už my v našem životě můžeme zažívat nebe. Ve svých podobenstvích nám odhaluje, jaké to nebeské království vlastně je. Že je jako svatební hostina, že je plné odpuštění, milosrdenství a lásky. Ježíšova smrt na kříži a vzkříšení z mrtvých je pak největší ukázkou spojení nebe a země. Jeho smrt byla de facto poslední chrámovou obětí. Kříž se stal místem, kde Ježíš pohltil hřích. Vytvořil tak čistý prostor, který není omezený časem, jako to bylo u zvířecích obětí. Ježíšova oběť má moc propojovat nebe se zemí i pro nás dnes. Jeho vzkříšení otevírá prostor pro život v nebeském prostoru navzdory smrti. Díky Ježíšově oběti a vzkříšení je Bůh přítomný v srdci každého věřícího. To znamená, že díky Ježíšovi jsme my, každý z nás, Božím minichrámem, prostorem, kde se setkává nebe a země. To ale ještě není všechno. My křesťané čekáme, že se Ježíš vrátí, přijde z nebe podruhé na zemi a úplně je spojí. V knize Zjevení jsme četli krásný popis, jak toto spojení bude vypadat. Téměř podobně jako v té zahradě Eden. Bude to stav, kdy smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude. Bůh bude přímo přebývat mezi lidmi, takže už nebude potřeba žádných chrámů a obětí. Boží a lidský prostor se znovu zcela sjednotí tak, jako to bylo na počátku. Budou to nové nebe a nová země. Ale pozor toto je hudba vzdálené budoucnosti. My se nacházíme ještě ve stavu, kdy jsou nebe a země oddělené a setkávají se v minichrámu našeho srdce. Setkávají se v našich vztazích. Je to dokonce naším úkolem, abychom nebe na zemi zpřítomňovali ostatním tím ježíšovským způsobem pomocí lásky, respektu, odpuštění, milosrdenství a solidarity. Tam kde, je láska, tam se potkává nebe se zemí. Amen
