MODLITBA
Bože náš a Pane,
chválíme Tě za Tvou obrovskou důvěryhodnost a věrnost. Přestože naši předkové víry mnohokrát porušili smlouvu, kterou jsi s nimi uzavřel, tys od ní nikdy neodstoupil. Naopak, vždy si byl věrný a dostál jsi svým závazkům a slibům. My jsme věřící lid nové smlouvy, ale ani my nejsme výjimkou a čas od času se proti ní proviníme. V takové chvíli jsme vděční za Tvé milosrdenství a lásku, které nám prokazuješ. Jsme vděční, že jsi věrný své nové smlouvě, kterou jsi stvrdil v oběti a vzkříšení svého Syna a našeho Pána, Ježíše Krista. Prosíme Tě o odpuštění a nové vedení, když tuto smlouvu porušíme. Prosíme, měj stále otevřenou náruč pro ty, kteří Tě hledají. Amen
BIBLICKÉ ČTENÍ Genesis 17,1-14:
1 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! 2 Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím." 3 Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: 4 „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5 Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6 Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7 Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. 8 A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem." 9 Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. 10 Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. 11 Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. 12 Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. 13 Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. 14 Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu."
ZÁKLAD KÁZÁNÍ Lukáš 22,14-20:
14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. 15 Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. 16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím." 17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. 18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží." 19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." 20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
KÁZÁNÍ
Smlouva je právní jednání, kterým dvě či více stran mezi sebou uzavírají závazek, jehož obsahem se hodlají řídit. Podmínkou je, že smluvní strany uzavírají smlouvu dobrovolně a jsou si před zákonem rovny. Obsahem smlouvy jsou obvykle i sankce za její porušení. Smluvní strany smlouvu podepíší, pokud se dohodnou na jejím znění. Podpis je znamením uzavření smlouvy. Uzavření smlouvy často doprovází i neformální jevy, jako podání ruky, přípitek či dokonce slavnostní oběd.
Tuto drobnou definici smlouvy pak můžeme celkem klidně přenést i do starozákonní doby. Tehdy mezi sebou mohli muži uzavřít smlouvu, na které se předem domluvili. Smlouvu uzavíral jednotlivec, nebo kmeny a národy prostřednictvím svých patriarchů a králů. Součástí dohody byl i trest za její porušení. Uzavření smlouvy provázela znamení a doprovodné jevy. Obvykle se jednalo o prolití krve, společné jídlo (např. lámaní chleba), obětování zvířete nebo dokonce symbolická výměna bot.
Smlouva tedy definuje, určuje vztah mezi dvěma a více stranami. No a bibličtí autoři používají to slovo smlouva pro definici vztahu mezi Bohem a člověkem. Jedná se o smluvní vztah, který je v jednom aspektu rozdílný oproti mezilidským smlouvám a v ostatních je víceméně stejný. Ten rozdíl spočívá v rovnosti, resp. nerovnosti, protože vztah mezi Bohem a člověkem není rovný. Bůh má jednoznačně navrch, což znamená, že je to On, kdo smlouvu navrhuje, On, kdo předkládá její podmínky, On, kdo garantuje její naplnění, On, kdo určuje trest pro člověka za její nedodržení (obráceně to nefunguje). Ostatní aspekty zůstávají zachovány. Například je člověku zachována svoboda na smlouvu nepřistoupit a neuzavřít ji. Smlouvu s Bohem uzavírá jednotlivec nebo zástupce kmene či národa za ostatní. Její uzavření provázela znamení a další jevy jako oběť zvířete nebo hostina (společné jídlo). A téměř vždy člověk smlouvu s Bohem porušoval. Navzdory tomu Bůh smlouvě zůstal vždy věrný.
Tolik teorie a nyní příklady z praxe. Prvním příkladem, je Boží smlouva, kterou uzavírá s Noem. Jejím předmětem bylo zaslíbení, že Bůh už nikdy nezničí svět potopou kvůli lidskému hříchu. Znamením této smlouvy je duha. Celkem logicky, protože duha se objevuje při dešti. Zajímavostí této smlouvy je, že v ní Hospodin po lidech nic nechce. Nicméně toto zaslíbení na světě nic nezměnilo, lidé stále hřešili. Druhým člověkem, se kterým Bůh uzavírá smlouvu, je Abraham. Bůh v ní Abrahamovi zaslibuje kenaanskou zemi a potomka, ze kterého vzejde požehnání celému lidstvu. Jediné, co Bůh po Abrahamovi chce, aby byl Hospodin jeho Bohem. Chce zkrátka výlučný vztah založený na důvěře. Znamením jejich smlouvy je mužská obřízka. Logicky, Bůh slibuje potomka, což souvisí s rozmnožovacími orgány. O Abrahamovi lze říct, že i on smlouvu porušil, když si potomstvo chtěl zařídit sám pomocí nemanželského vztahu. Bůh ale smlouvu dodržel a dal mu legitimního potomka. Další, s kým Bůh uzavírá smlouvu, je celý Boží lid Izrael. Za něj zástupně jednal Mojžíš. Hospodinova smlouva s Izraelem spočívala v tom, že Hospodin bude jediným Bohem celého lidu, bude mu žehnat, dá mu vlastní zem a lid bude Boha reprezentovat mezi ostatními národy. To se bude projevovat tak, že lid bude dodržovat Boží zákon. Jinými slovy mělo být na Izraeli vidět, že se jedná o Boží lid, na jeho chování, bohoslužbě atd. Znamením smlouvy byly desky zákona - Desatero. Logicky - Izraelci mají dodržovat přikázání, která jsou sepsána na deskách. Bohužel lid přikázání nedodržoval, čímž porušoval smlouvu. Bůh zůstal věrný. A v neposlední řadě Hospodin uzavřel smlouvu s králem Davidem, kterému dal zaslíbení, mu dá věčné království a potomka, který jeho království rozšíří do celého světa. Stačí, když David bude dobrým králem. Bohužel i on smlouvu porušil, když zneužil svou královskou moc ke zlu. Zcizoložil s manželkou jiného a svého rivala nechal odstranit. I vůči němu Bůh smlouvu dodržel.
Ale v tom byl zřejmě hlavní problém. Hospodin své sliby dodržel, lidé ty své nikoliv. Velká slabina smluvního vztahu Boha a člověka. Proto Bůh povolával do služby proroky, kteří odhalili Boží plán, jak tento nedostatek vyřešit. Božím záměrem bylo uzavřít s lidstvem novou smlouvu, která už nebude založena na pravidlech a trestu za jejich porušení, ale na pochopení, vnitřním souhlasu a důvěře v Boha na lidské straně. Na Boží straně má být nová smlouva založena na milosrdenství a odpuštění vůči člověku. Dokonce Bůh povolá vyvolenou osobu, která tuto smlouvu má naplnit zástupně za všechny lidi.
Tím se dostáváme k Ježíši Kristu. On je tím, kdo za celý svět uzavírá smlouvu s Bohem, dodržuje ji a naplňuje. Naplnil vlastně všechny smlouvy. On je tím potomkem, který je požehnáním pro všechny národy. On dodržel Boží zákon. On otevřel Boží věčné království pro každého člověka po celém světě. Novou smlouvu s Bohem naplnil svou smrtí na kříži a vzkříšením z mrtvých. Znamením této nové smlouvy je večeře Páně - chléb a víno, tělo a krev. Znamením své smlouvy otevírá nový vztah Boha a člověka. A v této smlouvě už Bůh neříká: "dodržujte pravidla a já budu váš Bůh". Naopak říká: "odpouštím vám vaše hříchy a vy buďte mým lidem". Je to obráceně. Nabízí nám odpuštění našich vin a nedostatků a po nás chce jediné, abychom jeho odpuštění přijali. Nic víc. Žádné podmínky, bariéry, tresty. Pouze pozvání. No a přijetím chleba a vína / těla a krve Krista dáváme najevo, že jeho pozvánku přijímáme. Neznamená to, že by Bůh už nechtěl, abychom se v životě řídili jeho přikázáními. Především těmi o lásce. Znamená to, že za jejich porušení nás už nečeká trest, ale odpuštění. Tak, kde to mám podepsat? Amen
