MODLITBA
Bože náš a Pane, děkujeme Ti za každou chvilku, kdy smíme zažít pokoj. Děkujeme za každý pokojný čas strávený s rodinou, s přáteli, s Tebou. V současnosti si možná mnohem více než kdykoliv předtím uvědomujeme, jak jsou tyto chvíle vzácné a důležité. Děkujeme Ti za každou chvíli, kdy prožíváme lásku, kdy milujeme nebo jsme milováni. Děkujeme za každé vlídné slovo, za chvíle, kdy mezi námi dojde ke smíření, k pochopení, k odpuštění. Prosíme Tě, Pane, žehnej nám a veď nás, abychom pokoj a milosrdenství dopřáli i my ostatním. Amen
BIBLICKÉ ČTENÍ Exodus 20,8-11
8 Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 10 Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. 11 V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
TEXT KÁZÁNÍ Lk 4,16-21
16 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. 17 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: 18 ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.' 20 Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. 21 Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
KÁZÁNÍ
Co je smyslem života? Co nás naplňuje? Co nás definuje? Práce. Už od malička děti slýchávají otázku: Čím budeš až budeš velký/á? Když jsem byl dítě, tak klasickou odpovědí bylo kosmonautem, popelářem, učitelkou a baletkou. Nejčastější odpověď dnešních dětí je youtuber a influencerka. Škola nám dává vzdělání k tomu, abychom se mohli uplatnit na trhu práce. V patnácti letech se musí mladý dospívající rozhodnout čím bude po zbytek života. Když se představujeme, tak hned po jménu obvykle řekneme, kým jsme. Má práce je tím, kým jsem, - zubařkou, učitelem, podnikatelem, právničkou, farářem. Práce nás definuje, naplňuje, dává smysl našemu životu. Věnujeme jí minimálně třetinu času pracovního dne a většinu času našeho života. Mnozí politici se dokonce vychloubají tím, kolik hodin denně pracují.
Je ovšem práce tím, k čemu nás Bůh stvořil? Tím, k čemu nás zde na světě chtěl? Co je smyslem života podle Boha? Co nás skutečně naplňuje, definuje? Přátelé, není to práce, ale odpočinek (pokoj). Bůh šest dní tvořil, pracoval a sedmý den odpočíval. Celé jeho tvoření spělo k odpočinku, hebrejsky k šabatu. Ten je vrcholem celého stvoření a také jeho smyslem, aby celé stvoření, včetně člověka i Stvořitele, žilo v odpočinku, ve vzájemném pokoji. Tím pokojem se nemyslí nějaký soukromý vnitřní pokoj, zen. Stav Božího pokoje (šabatu) je stav pokojných vzájemných vztahů. Pokojný vztah mezi Bohem a člověkem a mezi lidmi navzájem. Pokojné vztahy naplněné důvěrou, láskou a respektem jsou smyslem našeho života. Je zajímavé, že v příběhu stvoření je každý den ukončen slovy "byl večer a bylo jitro", ale sedmý den odpočinku (šabatu), ukončen není. Tato slova v něm nezaznívají. Jakoby si Bůh přál, aby tento stav pokoje nikdy neskončil.
Jenže bohužel skončil. Lidským narušením důvěry, lhaním Bohu, skrýváním se, výmluvami. Proto je člověk z rajského šabatového stavu vyloučen a odsouzen k práci, k ustavičné lopotě, která nepřináší naplnění, nepřináší onen pokoj. Lidské narušení věčného pokoje se netýká pouze nás, ale celého stvoření. To ovšem neznamená, že by Bůh od svého záměru ustoupil, že by to s člověkem vzdal. Nevzdal. Jeho cílem stále je dovést své stvoření znovu do pokojného stavu, k věčnému dni odpočinku, k věčnému šabatu.
K naplnění tohoto cíle si vyvolil Izrael, svůj lid. Poté, co byl vysvobozen z egyptského otroctví, dostal od Boha mj. za úkol pamatovat na šabat, sedmý den odpočinku. Izraelci měli jednou za týden zažívat Boží odpočinek, věnovat se svým blízkým a soustředit se na svůj vztah k Bohu. A nejen oni, ale celé stvoření. Odpočívat neměli pouze lidé, ale i hospodářská zvířata. Navíc, Boží šabat se netýkal pouze sobotního dne. Pro Izraelce měl být každý sedmý rok, sobotním rokem, kdy měli dopřát odpočinutí zemi a neosívat pole, nechat ho ladem. Po uplynutí 7x7 let, tedy po 49 letech měli Izraelci ten padesátý rok vyhlásit tzv. léto milostivé, ve kterém nejen, že neměli pracovat, ale měli odpustit finanční dluhy a osvobodit otroky. Tato šabatová léta měla ekologický, ekonomický, sociální a náboženský rozměr. Léta, kdy měla celá země zažívat pokoj, odpočinek, svobodu a nápravu vztahů, mezilidských i s Bohem.
Bohužel, Izraelci ve své zemi zaslíbené přikázání o šabatu nedodržovali. Pracovali, nedopřávali Božímu stvoření pokoj, neodpouštěli, nedávali otrokům svobodu. Proto je čekal exil. Babylonské zajetí, vyhnání z ráje. Stav, kdy museli žít v područí cizí mocnosti a pracovat pro ní. Paradoxně se v této situaci Izraelci semkli a začali světit sedmý den, obraceli se směrem k Bohu. Navíc důvěřovali Božím prorokům, kteří jim zvěstovali, že exil jednoho dne skončí a oni se budou moci vrátit do své země. V ten čas Bůh vyhlásí den odpočinutí pro všechny národy. Po čase se Boží lid skutečně mohl vrátit do své země, ale ze šabatu, ze dne odpočinku, pokoje a radosti se jim postupně, když vychladlo prorocké nadšení, stalo spíš břímě. Náboženští učenci totiž zatížili sobotu různými povinnostmi a zákazy. Kolik se smí v sobotu ujít kroků, v Talmudu (rabínských výkladech Tóry) je vyjmenováno 39 prací, které se nesmí dělat. Úvahy, zda se smí vejce snesené v sobotu sníst či ne. Nebo zda se smí pečovat o nemocného.
A do této situace přichází Ježíš, který své veřejné působení zahájí právě o šabatu. V Nazaretu, místě, kde žil, přišel v sobotu do synagogy a četl nahlas ze svitku proroka Izajáše: "Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy." O tomto proroctví Ježíš prohlásil, že se právě naplnilo. Sám si vzal za úkol Izajášovo proroctví naplnit, což dělal v každé své činnosti. Chudým, obyčejným lidem říkal, že i jim je Bůh nablízku. Nabízel jim pokojný vztah k Bohu založený na důvěře. Svým učením vedl lidi ke vzájemné lásce, pochopení, k odpouštění. Lidem zdeptaným jejich vlastním hříchem odpouštěl. Uzdravoval v sobotu. Kdy také jindy dělat dobro, dopřát někomu pokoj, usmířit se, uzdravit, než v Hospodinův den. Ježíš vyhlásil léto milostivé. Jako Boží Syn, se prohlásil Pánem nad sobotou. Osvobozoval lidi od jejich nemocí, hříchů a dokonce i od samotné smrti, když svou smrt nabídl Bohu jako oběť za lidský hřích. Tímto činem usmířil vztah Boha a člověka. Jeho tělo odpočívalo v pokoji právě přes šabat. A osmého dne vstal z mrtvých. Osmého dne, v první den nového týdne byl vzkříšen. Díky vzkříšení máme naději v Boží zaslíbení budoucího odpočinku v Božím království. Proto se křesťané schází k bohoslužbám v neděli a ne v sobotu.
Díky Ježíšově učení, smrti a vzkříšení i my můžeme prožívat Boží šabat každý den. V každém pokojném vztahu, v každém drobném i velkém činu lásky, v pomoci, v péči o nemocné, v každém odpuštění, v každé modlitbě, v každé legraci. Boží odpočinutí, pokoj, neboli láskyplné vztahy, vzájemná důvěra a naděje dávají našemu životu smysl/naplnění. Amen
