MODLITBA
Bože náš a Otče,
stojíme zde před Tebou a nevíme. Nevíme, co nás čeká. Nevíme, zda se pandemie vrátí nebo už skončila. Nevíme, zda se naše životy promění, nebo se vrátí do starých zajetých kolejí. Nevíme, jaké důsledky celá krize přinese. Nevíme. Ale věříme. Věříme, že nás nenecháš samotné ať už přijde cokoliv. Věříme, že nás budeš provázet a dodávat sílu. Věříme, že budeš působit svým Duchem v našich životech, v našich rodinách, i v našem společenství. Věříme, že nám dáš naději, odvahu, útěchu, lásku, radost i odpuštění. Nevíme, ale věříme, Pane, Tobě. Amen
BIBLICKÉ ČTENÍ - Kazatel 3,1-8
1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
ZÁKLAD KÁZÁNÍ - Jan 2,1-11
1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno." 4 Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." 5 Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí." 6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7 Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. 8 Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. 9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha 10 a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." 11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
KÁZÁNÍ
Víte kolik je hodin? Podívejte se. Právě teď je čas pomodlit se, číst z Bible a soustředit se na kázání. Je čas pro vaše duchovní občerstvení. Poté bude čas modlení, čtení a kázání zanechat. Nyní je čas na vaši duchovní chvilku, po ní bude čas zase na něco jiného. Na úklid, na čas s rodinou, na učení, na film nebo procházku. Čas. Moudrý Kazatel vypozoroval, že v životě zažíváme různé časy, které se střídají, mohli bychom říct, ve vlnách. Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; zabíjet i léčit, bořit / budovat; plakat i smát se, truchlit i poskakovat; čas objímat i čas objímání zanechat; hledat i ztrácet, čas roztrhávat i sešívat, mlčet / mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. My jsme zažili čas před pandemií, čas pandemické krize, čas jejího řešení. Momentálně se nacházíme v čase pandemického klidu (relativního) a očkování. Jaký čas bude následovat, se můžeme akorát domýšlet. Doufám, že to bude čas hojení a uzdravování. Máme přes třicet tisíc mrtvých a to zde nejsou započteni ti, na které se nedostala lékařská péče. To znamená, že máme o mnoho víc pozůstalých. Úzkosti, deprese, spoustu lidí přišlo o práci atd. Čas na hojení, truchlení a uzdravování bude potřeba a bude ho potřeba hodně. Otázkou je, co potom? Bude potom následovat čas návratu do starých zajetých kolejí, nebo nastane čas poučení, čas změny k lepšímu, čas k odpuštění, ke zkvalitnění mezilidských vztahů ve společnosti, v rodinách, v církvi? Odpověď přinese až čas.
Otázka času se týkala i Ježíšova příběhu o svatbě v Káně Galilejské. Svatba - čas milovat, smát se, radovat se, poskakovat, čas pokoje. Tento čas trval tehdy celý týden. K tomu bylo potřeba zajistit hodně jídla a hlavně pití, aby hosté měli vždy všeho dostatek. O to se staral správce hostiny, což byl takový párty organizátor. Musel mít o všem přehled a navíc organizoval služebníky, kteří obsluhovali. V tento krásný čas přišla krize nemalých rozměrů. Schylovalo se ke katastrofě, společenské ostudě a rozpadu sotva začínajícího manželství. Došlo víno. Možná si říkáte: "No a? Z dnešního pohledu žádná tragédie, tak budeme pít něco jiného." Jenže tehdy se o tragédii jednalo. Jednak nic moc jiného k pití nebývalo. A pak hrozilo, že by rodiče nevěsty svatbu zrušili. Na to měli totiž právo v případě, že by ze strany ženicha nebyl na svatbu zajištěn dostatek vína. To byl jeho úkol, jehož nesplnění by bylo vnímáno jako neúcta. Hrozilo, že nastane čas pláče, nenávisti, boření a ztráty.
No a co teď? Marie s touto informací přišla za Ježíšem. On by snad mohl pomoci. Jenže Marie dostane odmítavou odpověď: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Zde my jako Ježíšovi učedníci a následovníci máme obvykle tendenci vzít tato Ježíšova slova vážně a s úctou. Jasně, Ježíš ještě nechce odhalit, kým je a proč na svět přišel. Ještě nenastal ten správný čas lidem sdělit, že je tu Bůh pro ně, že s nimi chce mít vztah založený na důvěře a lásce a že jim odpouští jejich hřích. Ten čas ještě nepřišel. Zvlášť ne tady a teď na svatbě. A určitě ne tím, že bude Boží Syn svatebčanům obstarávat víno. Ježíš chce přece tuto zprávu lidem sdělit svým slovem. Jenže On takto neodpovídá učedníkům, ale své matce. Představte si matku, která přijde k synovi do pokoje a řekne mu, ať si v něm uklidí. A on by jí odpověděl jako Ježíš: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." I když u rodičů dávno nebydlím, úplně svou maminku slyším. "Já ti dám, že ještě nepřišla tvá hodina. Naopak, právě teď nastala." Proto se nedivím, že Marie Ježíšovu reakci úplně ignorovala a zaúkolovala služebníky, aby udělali vše, co jim Ježíš nařídí. Kdy jindy, Ježíši, než právě teď, v čase průšvihu, krize a rozpadu, chceš lidem zjevit dobrou zprávu, že právě v takovém čase je Bůh s nimi. Kdy jindy jim chceš ukázat, že Bůh proměňuje žal v radost? Dobrá. Bylo tam šest kamenných nádob na očišťování. Služebníci dostali od Ježíše za úkol je naplnit vodou a pak z nich donést víno správci hostiny. Ten pak směrem k ženichovi řekl větu, která je vlastně pointou celého příběhu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." V těchto větách je skrytý obraz lidského života. Jsou období relativního klidu, kdy je všechno dobré, pohoda a najednou nebo postupně přijde nějaká jobovka, která vše pokazí. Ono se vlastně jedná i o obraz mezilidských vztahů, které jsou zpočátku dobré. Všechno je fajn, lidé se mají rádi a užívají si spolu čas a zábavu. Jenže po čase se té pohody nějak přepijí, vztah uvadá, hořkne. Přijdou krize a hádky možná i kocovina. Podobný proces se objevuje i ve sborech, v církvích. Ty mají období pokoje a růstu, které vystřídají krize a hádky. A stejně jako do té svatební krize vstoupil Ježíš a proměnil ji, tak Bůh vstupuje do těch našich krizí, které proměňuje tak, že jsou pak naše životy/vztahy lepší, pevnější a radostnější než předtím. A čím je proměňuje? Láskou, slovy omlouvám se a omluva je přijata. Respektem vůči druhému. Snahou o pochopení. Ale také časem. Časem na truchlení, na smutek, na uzdravení, na přebolení.
Ovšem takový Boží zásah není jen tak. Je to proces, který jednak musíme chtít. Musíme si o něj Bohu říct tak, jako Marie řekla Ježíšovi. Rozhodně a celkem nekompromisně. A pak si celým procesem projít, což je fuška. Ani to proměnění vody ve víno nebylo jen tak. Ti služebníci museli všech šest nádob naplnit vodou. Každá byla až na tři vědra, takže šli 18x. Ale na konci té dřiny bylo jedno zachráněné manželství a obrovská radost. Na konci naší dřiny může být uzdravená společnost po pandemii, život postavený na pevných základech, dobré, usmířené a láskyplné vztahy v rodině, sbor, ve kterém je Boží atmosféra. Zázrak. Zázrak, kterého si nikdo nemusí ani všimnout. O Ježíšově znamení věděli akorát Marie, služebníci a učedníci, kteří na jeho základě uvěřili, ale jinak nikdo. Svatebčané včetně nevěsty a ženicha o tom neměli ani páru.
Na tom ale nezáleží. Jediné na čem záleží je víra. Víra, která vidí zázraky. Víra, že nás Bůh nenechá samotné. Víra, že nás neopustí, ať se nacházíme v jakémkoliv čase a stavu, dobrém či zlém. Víra, která nás požene dál. Víra, že na nás má Bůh vždycky čas. Amen
