Mary Lou

-2-

Probudila jsem se v posteli se třemi muži, které miluju. Bez toho, aniž bych někoho vzbudila, jsem vylezla z postele a v koupelně se upravila. Ze skříně jsem vytáhla zmijozelský hábit a uvázala si černozelenou kravatu. „Basteine!" Jemně jsem zatřásla se svým bratrem, který se probudil. „Kolik je hodin?" Zamumlal a promnul si oči. „Pojď, ať nepřijdeš pozdě." Během pěti minut vystřelil z postele, převlékl se, navštívil koupelnu a vrátil se celý nový do mého pokoje. „Vzbuď Tonyho, prosím. Já jdu vyčarovat portál." Vyšla jsem na chodbu a následně sešla schody. Po tom jsem zabočila doprava a ocitla se v obýváku, kde jsem, vedle televize, vyčarovala zelené dveře do Bradavic. „Jak se cítíš?" Optal se Anthony Basteina, kteří zrovna přišli. „Jsem nervózní." Chytl nás oba pevně za ruce. „Počkejte! Ještě hůlku!" Křikla mamka, která se přiřítila s krabičkou. „Nesmíš na ní zapomínat, drahoušku." „Super a teď jdeme." Popohnala jsem Basteina a ruku v ruce jsme vkročili do portálu.
„Wow." Vyklouzlo mému malému bráškovi z úst, když se rozhlédl. Usmála jsem se, zatímco on si prohlížel starobylý strop. „Držím palce, Baste. Jdu za klukama. Měj se, sestro!" Anthony se s námi rozloučil a odběhl za svými přáteli. „Pojď!" Stiskla jsem jeho dlaň a vykročila kupředu. „Zdar, Eadlin." Usmála jsem se na svou hnědovlasou kamarádku, kterou jsem potkala. „Tvoje sestra nastupuje taky?" Pohled jsem přesunula na malou kopii Eadlin, která jí pevně svírala dlaň. „Ano a tvůj...bratr?" „Promiň. Tohle je Bastein." Podivila se nad touto informací, kterou získala až po roce, co se známe. „Třeba budou spolu na koleji." Navrhla vesele. Také jsem se usmála, ale upřímně doufala, že to tak nebude. Eadlinina sestra, vypadala jako víla, která rozhodně nepůjde ve šlépějích své sestry, zatímco Bastein se ve svém vlastním zájmu nesmí dostat do Nebelvíru, jinak ho rodiče zničí. „Už bych měla jít. Musím Marlee dovézt do sálu, kde..." „Jí vyberou kolej. Na tuhle školu chodím o tři roky déle. Vím, kam jdeš." Připomněla jsem jí a rozešla se se svým bratrem. Když jsme vstoupili do sálu, Bastein točil hlavou, div si jí nevykroutil. „Nováčci, tady!" Začala mávat jedna z profesorek, u které se začali shromažďovat nové tváře. „Basteine, teď tě vyberou do koleje. Po tom tě provedou po škole. Až skončíš, vyzvednu tě a dovedu domů, dobře?" Chytla jsem ho za jeho kostnatá ramena a jemně s ním zacloumala. „Zatím, sestři." Objal mě a rozeběhl se za ostatními. „Jsem ráda, že jsi mi představila tvého bratra." Naklonila se ke mě Eadlin, když jsme se pomalým krokem přibližovali k našim místům. „Žádný problém." Pohled jsem umístila na naše mávající přátele. „Nevěděla jsem, že máš bratra." „Bratry." Opravila jsem ji s úsměvem. „Bratry?!" Vyjekla a zastavila se v chůzi. „I s Basteinem jsou tři." Mrkla jsem a přivítala se s kluky. Otočila jsem se k ředitelovi, který pronášel každoroční proslov o tom, jak je rád, že vidí nové tváře a také o bezpečnosti. „Chtěl bych ještě oznámit, že se letos bude konat ples pro pátý ročník." Všichni začali jásat. Když jásot ustal, vousatý a prošedivělý muž přinesl starý odřený klobouk a pokynul hlavou k hloučku nováčků. „Té asi nebude jedenáct." Uchechtla se Eadlin a já otočila hlavu stejným směrem. „Ne, to ne. Té bude stejně, jako nám." Sjela jsem pohledem nádhernou, zrzavou dívku v hloučku jedenácti letých dětí. „Je hezká." Kývla jsem hlavou a otočila se zády. „Jak se má Tess? Ještě jsem jí neviděla." Podepřela jsem si hlavu a zamrkala na Maxna. „Má se skvěle." Odsekl a podíval se na Jamese, který si postěžoval na nedostatek jídla. Zašklebila jsem se. „Bastein Wheeler!" Rozeznělo se jídelnou a já veškerou pozornost přesunula na malého chlapce usedávajícího na dřevěnou židli. Sevřela jsem pevně ruce v pěst a prosila Brenta na nebesích, ať ho nezařadí do Nebelvíru. „Vítej v Havraspáru, chlapče!" Křikl moudrý klobouk, který byl následně odebrán z jeho hlavy. Stoupla jsem si spolu s kluky a s celou Havraspárskou kolejí a začala jásat.
„Teď bych chtěl přivítat novou žačku, která byla přeřazena z Krásnohůlek, Thanu." Zrzavá dívka, o které jsme se před chvílí bavili s Eadlin, usedla na dřevěnou židli a zavřela oči. „Zmijozel!" Zahřměl moudrý klobouk okamžitě.

Po zakončení ceremoniálu, jsme se zvedli a přesunuli se k velkému obrazu, který minulý rok James s Eadlin namalovali. Všichni jsme se namačkali na jednu lavičku a jen hleděli na barvy, které ještě nevybledly. „Pro jednou by je nezabilo, kdyby nám toho dali méně." Zamumlal otráveně Maxn při prohlížení rozpisu hodin na tento školní rok. „Aspoň nám dali jeden den oddechu." Malfoy se více přitiskl ke své přítelkyni a opřel si o její rameno hlavu. „To je ta z Krásnohůlek." Upozornil nás posměšně James šeptem a kývl směrem, kterým se k nám ona dívka přibližovala. Eadlin se nad jeho tónem zamračila a vyrazila za Thanou. „Ahoj, ty jsi Thana, že?" Nevěřícně jsme si s kluky vyměnili pohledy. „Uvědomuje si, že je to v podstatě náš nepřítel, že jo?" James zakroutil hlavou a hleděl na odcházející Thanu. „Co to ksakru mělo být?" Vyskočila jsem na nohy a zastavila se těsně před drobnou hnědovláskou. „Jenom jsem jí chtěla pozdravit." Pokrčila ledabyle rameny a sedla si vedle Malfoye. „Pozdravit, tak to jo!" Zasmála jsem se a rozhlédla se kolem. „Buď ráda, že tě nikdo neslyšel." Maxn se uchechtl. „Proč mě nikdo nemá slyšet?" Maxn vyprskl smíchy a já se k němu přidala. „Protože je z Krásnohůlek, obviously." Objasnil jí James a protočil očima. „No tak! Už se nezlob." Šťouchla jsem prstem do své zamračené kamarádky. „Někdy dokážeš být vážně paličatá." „To je pravda." „Jo." Malfoy z Jamesem dali Maxnovi za pravdu a schytali Eadliny vraždící pohled. „Promiň." Špitl platinový blonďák a přiblížil se k Eadlin. Ta chvíli odolávala, ale pak se slastně usmála. Vlepila mu pusu. Chytla jsem se za břicho a se smíchem se předklonila. James se o mě opřel a hlasitě se řechtal, zatímco se Maxn bouchal do stehna se stejně hlasitým smíchem. Bylo vtipné sledovat zamilovaného Malfoye. „D-doufám, že máš letos povoleno spát ve škole." Mezi smích jsem vecpala větu směrovanou Eadlin, která se zvedla z lavičky spolu s Dracem, který z ní nemohl spustit oči. „Tak to je snad jasný."