Mary Lou

-7-

Leželi jsme na dece na poli a hleděli na nebe. V uších nám příjemně zněl zvuk ledové řeky, která tekla nedaleko. Eadlin si lehla na bok a v tichosti pozorovala můj profil. Šáhla po jahodě a dala mi jí do pusy. Začala jsem se smát a zároveň dusit. Vyšvihla jsem se do sedu a pokusila se vykašlat kus, který mi spadl do krku. Eadlin se hlasitě smála a držela za břicho. „To není vtipný!" Bouchala jsem hnědovlásku do stehna.
„Nechceš se jít schladit?" Kývla jsem směrem k řece. „Proč ne?" Pokrčila rameny Eadlin a začala se soukat z kalhot stejně jako já.
Stáli jsme na kraji a hleděli do vody. Pevně jsme se drželi za ruce a odhodlávali se, která z nás tam vstoupí první. Eadlinin stisk povolil a její postava zahučela pod vodu. Nejistě jsem jí následovala. Pod vodou bylo nádherné ticho. Bylo slyšet, jak řeka plyne a jak někdo v dáli do ní vhodil kámen. Vynořila jsem se a snažila se nabrat vzduch do plic. „Nespi!" Po Eadlin, která byla zahleděná do lesa, jsem stříkla vodu. „Hej!" Naštvaně se ke mně otočila a spražila pohledem. „To ti nedaruji!" Skočila po mně a svalila zpět do vody. Když jsme se dostali na hladinu, pevně jsem jí objala a vlepila pusu na tvář. „Hezky to mlasklo." Se smíchem mě opět shodila do vody. „Blbe!" Vyprskla jsem.
Vydrápali jsme se ven a vrátili se k dece. „Máme problém." Prohlásila jsem, když jsem hleděla do tašky. „Hm?" Nahlédla Eadlin přes mé rameno. „Máme jenom jeden ručník." Narovnala jsem se a roztáhla ve vzduchu hnědý ručník. „To nevadí." Vynalézavá hnědovláska si ho hodila přes ramena a namáčkla se na mě. „Musíš si ho dát taky přes ramena, Malu." Zašeptala, zatímco jsem jí hleděla do nádherných čokoládových očí. „J-jasně." Zakoktala jsem a provedla její požadavek. Stáli jsme v pevném objetí obalené ručníkem na louce. Pomalu jsme schli a hleděli si do očí. Poprvé jsem si všimla malých vrásek kolem jejích úst, od ustavičného úsměvu. „Musíme jít." Odtrhnula jsem se od ní a s kamenným výrazem začala balit deku. „Jasně."

„Ty jsi nikdy neměla citronovou zmrzlinu?!" Vyjekla Eadlin nevěřícně. „Ne." Zavrtěla jsem hlavou s úsměvem na tváři. „Jak můžeš vůbec žít?" „Nějak jo, jak vidíš." Za hlasitého smíchu jsme prošli bránou. „Ale víš, že-" „Pšt!" Rukou jsem zacpala Eadlininu pusu a rozhlédla se. „Mě ty kecy o Malu už nebaví! Už s tebou nemůžu být. Rozcházím se s tebou, Maxne!" Podívali jsme se za roh a spatřili naštvanou Tess odcházející od zmateného Maxna, který si sedl na kamennou zem. „Lin, počkej na mě na pokoji, prosím." Do rukou jsem jí vrazila tašku s dekou a rozeběhla se za svým blonďatým kamarádem. „Maxne?" Zvedl ke mně své uslzené oči plné bolesti. „Sakra." Klekla jsem si k němu a uchopila jeho krásný obličej do rukou. „Já myslel, že to tentokrát neposeru." Začal potichu vzlykat. Snažil se to zastavit, aby to nezničilo jeho pověst, ale nešlo to. Ta bolest byla až moc pravdivá. „Ale měl jsem to tušit. Neměl jsem se pouštět do vztahu, když jsem se ještě nepřenesl přes ten minulý." Navázal se mnou oční kontakt a zastrčil mi za ucho mokrý pramínek. Hluboce jsem vydechla a opřela se čelem o to jeho. „Když budeš mít chuť můžeme si brzy někam vyrazit, dobře?" Pohladila jsem ho po paži a věnovala mu jemný úsměv. „Děkuji." Vydechl a pevně mě objal. „Je mi líto, že si tím procházíš, ale ber to pozitivně!" „Co je na tomhle pozitivního?" Dlaní si setřel slzy z narůžovělých tváří. „Jsi o jedno zlomené srdce blíž ke své spřízněné duši." Mezi palec a ukazováček jsem uchopila jeho bradu. „Ani nevíš, jak moc tě miluji." Zašeptal a rozplakal se nanovo. Přitáhla jsem si ho k sobě a pevně ho objala. Pohladila jsem ho po voňavých vlasech a věnovala mu na to místo polibek.
-Celá zmatená jsem vstoupila do pokoje, kde se nacházela Eadlin s nosem zabořeným v knize. "Můžeme?" Narovnala se okamžitě, jak zaregistrovala mou přítomnost. „Dej mi chvilku. Potřebuji se...převléct." Hnědovláska si mě starostlivě prohlédla, ale chápavě kývla hlavou. Ze skříně jsem vytáhla oblečení a zavřela se v koupelně. Rukama jsem se opřela o umyvadlo a naštvaně jsem hleděla do svých očí. Pak má levá ruka přestala křečovitě svírat umyvadlo a raději bolestně strefila mou tvář, kde se následně objevila červená skvrna. Popadla jsem mikinu a natáhla jí přes hlavu na tělo. Opláchla jsem si obličej studenou vodou, aby mi z něj zmizely červené fleky a nasadila jsem bezstarostný úsměv.
Otevřela jsem dveře k tajné chodbě a s Eadlin po boku jsem vkročila dovnitř. Dveře se za námi zavřely, díky čemuž se rozsvítili postranní louče. Prošli jsme kolem schodů vedoucích nahoru. Zastavila jsem a zaklepala na zeď. Dvakrát rychle, třikrát pomalu a znovu dvakrát rychle. „Už jsou tady." Uslyšeli jsme Jamesův hlas z druhé strany. Zeď se rozevřela a nám se naskytl pohled na prosvětlený klučičí pokoj. Sedli jsme si na zem a začali plánovat.