Mary Lou

-6-

Vyběhli jsme na čerstvý vzduch a naskytl se nám pohled na Malfoye, jak rozzuřeně mlátí chlapce celého od krve. „To už je tento týden druhý!" Zakřičel někdo z davu. „Druhý?" Otočila se na mě Eadlin s otazníky v očích. „Hlídá si tě, holka." „Přestaň, Draco!" Když Malfoy zaregistroval Eadlininu přítomnost, přestal ubližovat polomrtvému chlapci a zavrčel na Maxna. „Říkal jsi, že to zůstane mezi námi." Teď se otočil ke své přítelkyni. „Promiň, tohle jsi neměla vidět." Všichni jsme se podívali na kluka na zemi, jak trhaně dýchá. „Možná jsem to trochu přehnal, ale ten zmrd si to zasloužil." Eadlin si chvíli prohlížela Malfoyovo natržený ret a krvácející nos. „Pojď sem!" Nařídila mu a on, jako poslušný pejsek, poslechnul. „Proč jsi mu to udělal?" „To není tvoje věc." Odsekl, za což dostal facku na tvář. Všichni jsme se na ní šokovaně pohlédli. „Kde se to v ní vzalo?" Ozval se James, když se k nám Eadlin otočila zády a vešla zpět do školní budovy. Otočila jsem se k tomu na zemi a bedlivě si ho prohlédla. „Dylane?" Přiskočila jsem k němu, když jsem v něm rozpoznala chlapce z minulého ročníku. „Hoj, ty." Zahuhňal. „Sakra ty vypadáš." Pomohla jsem mu na nohy.
Přiložila jsem k jeho nateklému oku studený ubrousek. Sykl, ale snažil se na sobě nedat bolest znát. „Proč jsi to řekl?" Prázdnými toaletami se rozezněl můj hlas. „Já ti o tom nic neřekl." Zaskočeně se za mnou ohlédl, zatímco jsem namáčela nový ubrousek. „Je pravda, že když má Eadlin schopnosti neznamená to, že je speciální, ale nemusel jsi to říkat zrovna před Malfoyem." „Jak to víš?" Odstrčil mou ruku a podíval se na můj odraz v zrcadle. Zasekla jsem se v pohybu a přestala si mýt ruce od jeho zaschlé krve. „Já..." Otočila jsem se k němu. „Opři se zády o to umyvadlo, jinak ti to neošetřím." Změnila jsem téma a začala se od znova zajímat o jeho zraněné části obličeje.
„Pořád furt tak piješ?" Ozval se Dylanův hlas po chvíli ticha. Jako odpověď jsem pokrčila rameny a vyhodila špinavé ubrousky do koše. „Co ty?" „Je to mým prokletím." Zavřel oči a zaposlouchal se do mého smíchu. „Nechceš si někam někdy vyrazit?" „Muselo by to být někde, kde nebudu přelézat plot." Tím jsem mu na tváři vyčarovala úsměv. „Tobě se to nelíbilo? Fajn, zapíšu si, ať na rande nenutím holky k něčemu takovému." „Jenže tohle nebylo rande." Opravila jsem ho. „A chtěla by jsi to změnit?" Otočil celé své tělo na mě a pohlédl mi do očí. „Myslím, že to přežiju bez toho." Ušklíbl se a sledoval, jak jsem si začala pobírat učebnice. „Už se těším s tebou na další dobrodružství." Široce jsem se usmála a vydala se ke dveřím. „Pořád jsi nezadaná?" Křikl za mnou Dylan ještě. „Nic se nezměnilo." Mrkla jsem a odešla z klučičích toalet.
V učebně ve druhém patře jsem si sedla do lavice s mým jménem a čekala, kdo se ke mně připojí. „Timothy, sedíš támhle." James pomohl tmavšímu chlapci s hledáním jmenovky a ukázal mým směrem. „Ahoj." Pozdravil a usedl na místo vedle mě. „Doufám, že jsi nenechala Eadlin hladovět." Uchechtla jsem se a otevřela jednu z učebnic. „Už máš vůbec dárek pro Jamese na jeho večírek?" Nechápavě jsem na něj pohlédla. „Večírek?" Podrbala jsem se na hlavě ve snaze vzpomenout si. Timothy kývl hlavou. „Tenhle pátek." „Sakra a jo!" Timothy se nad mou zapomětlivostí uchechtl a také rozevřel učebnici.
„...potom jsem spadla do kašny a ti blbci se mi jenom smáli. Později na mě někdo zavolal polici, že údajně ničím památky." Timothy se hlasitě smál, když jsem vyprávěla společné zážitky s kluky ze světa mudlů. „Co potom?" „Zavřeli mě, ale potom mě pustili, když zjistili, že mi je jenom 14."
Vešli jsme do učebny obrany proti černé magii a já se vydala za Malfoyem, který na mě mával. „Co řešíte?" Zeptala jsem se kluků, mezi kterými se nacházel i Ethan. „Plánujeme mojí oslavu." Objasnil mi James, který držel bloček. „Máte nějaké nápady?" „Alkohol." „Hodně alkoholu." Překvapeně jsem pohlédla na Timothiho, který svůj nápad řekl hned po mně. „Nakonec nebudeme tak odlišní." Zvedla jsem koutek rtů a ignorovala Maxnův zamračený výraz. „Musí tam být balónky." Zasnil se Draco, kvůli čemuž jsem protočila očima. „Slaví osmnáct, ne deset, Malfoyi."
„Tak se večer stavte a dořešíme to." Maxn na mě mávl a s Ethanem a Timothym odešli pryč. „Jasně!" Usmála jsem se a na rozloučenou se objala s Jamesem. „Co jste řešili?" Doběhla k nám Eadlin, která při hodině seděla vedle Tess. „Plánovali jsme Jamesovu oslavu." „A co Timothy?" Dloubla do mě loktem a několikrát nadzvedla obočí. „Co s ním? Jen si dobře rozumíme." Teď se Eadlin zvedl pravý koutek úst. „Vážně!" „Vždyť já ti věřím!" Na svou obranu zdvihla obě ruce do vzduchu a zakryla si obličej. „Pojď už!" Pobídla jsem jí a vyčkala, až se zařadí vedle mě. „A co jste naplánovali?" Vyptávala se dál a objala mě kolem pasu. „Nic moc, ale musí to být úžasný. Přeci jenom Jamesovi bude už osmnáct a bude moct legálně chlastat!" Mé ruce vystřelily nad hlavu a hlasitě jsem se zasmála. Eadlin mi zacpala rukou pusu. „Pšt!" Zamračila jsem se odtáhla se od ní. „Klídek."
V pokoji jsme se převlékli do civilního a vzali si hůlky s batohem. „Na co si bereme hůlky?" „Chci tě někam vzít." Chytla jsem Eadlin za ruku a vytáhla ven.