13 důvodů proč se nezamilovat

Dominik

V nemocnici jsem ležela na pokoji s jedním hezu klukem. Jmenoval se Dominik a podle všeho to byl hudebník. Na jipu se mnou byl z toho důvodu, že byl po složité operaci. Povídali jsme si, začali jsme si hodně rozumět a tak jsem se mu svěřila se vším co se mi za poslední 2 roky stalo, bylo mi čerstvě 17 let. Dominik byl milý, hezký, mladý a veselý kluk. Když věděl o všem co jsem prožila, o domácím násilí, i o nešťastných láskách a nezvěstném Petrovi, bylo vidět že je mu to líto. Následujících pár dnů jsme si spolu celé dny na pokoji povídali a když se Dominik uzdravil a propustili ho domů, jezdil mne každý den navštěvovat. Nosil mi ovoce, a občas mi i zpíval u postele, jen aby mi zlepšil náladu. Když mne měli po několika týdnech konečně následující den pustit, přišel za mnou Dominik s špatnou zprávou. Musí jet s přáteli na pár týdnů do zahraničí. Ujistila jsem ho že je to v pořádku, a byla jsem si téměř jistá, že se dnes vidíme naposled. Další den mě propustili z nemocnice a já si uvědomila, že nemám kam jít. Vrátila jsem se proto zpět do podchodu, kde jsem poslední 3 měsíce, před hospitalizací v nemocnici, žila dnem i nocí. 17 letá holka, která ještě před pár měsíci měla vše co si přála, teď leží na betonové zemi v chladném podchodu zakrytá týden starými novinami. Blížil se prosinec a v noci byla strašlivá zima. Doufala jsem že se stane zázrak, abych přežila tuto zimu. Pár dnů před vánoci jsem opět seděla u zdi a doufala že se nade mnou někdo slituje, a do kelímku mi hodí pár korun aspoň na vodu a rohlík. Prošlo kolem mne v ten den spousta lidí, ale na jednoho si pamatuji velice dobře. Přišel ke mně muž, který měl na nohách černo-oranžové air jordany. Hodil mi do kelímku papírovou stovku. Podívala jsem se mu do tváře a muž se na mne usmál. Stál přede mnou potetovaný, mladý blonďák s milým úsměvem a trochu výstředním stylem oblékání. Někoho mi připomínal, ale nemohla jsem si vzpomenout, do chvíle než promluvil.
"Ale ahoj. A já si myslel že už tě nikdy neuvidím." Muž se na mě usmál a já ho radostí objala. Byl to Dominik. Jen měl odbarvené vlasy a o trochu víc tetování než si pamatuji, ale byl to on. Poté, co jsem ho pustila z mého radostného sevření, mě Dominik pozval k němu domů. Neváhala jsem ani chvíli. Nasedla jsem si k němu do auta a jeli jsme. V jeho autě bylo příjemné teplo a po těch několika měsících na ulici mi teplo přišlo vhod. Když jsme přijeli do města kde Nik bydlel, zaparkovali jsme před jednou z prostorných bytovek a vešli jsme dovnitř. Výtahem jsme vyjeli do 8. patra a vešli do Nikova bytu. Ten byt jsem poznala, kdysi jsem tu bydlela, ale mé věci tu nebyli, bylo to tu úplně jiné. Já šla do sprchy a Nik nám zatím udělal něco k jídlu. Když jsem byla ve sprše hotová, omotala jsem si kolem hrudi velký ručník a druhým si osušila vlasy. Vylezla jsem z koupelny a v tu chvíli jsem ucítila nádhernou vůni teplé večeře. Sedla jsem si k Nikovi ke stolu a dala se do jídla. Po večeři mi Nik půjčil jeho tričko se slovy, že mi zítra koupí nějaké normální oblečení. Byla jsem mu za všechno moc vděčná, Nik byl skvělý kamarád. Od toho večera jsem bydlela u Nika a měla jsem se opravdu krásně. Nechodila jsem s ním, přesto jsem se s ním cítila hezky a v bezpečí. Po nějaké době jsem začala pracovat jako taterka v jednom testovacím salónu. Když jsem si začala vydělávat, rozhodla jsem se, že si budu dávat nějaké peníze stranou, abych se už nemusela vrátit na ulici. Už půl roku jsem bydlela u Nika a měla jsem se krásně. Nik uměl úžasně vařit a staral se o mě jako bych byla vzácný host. Každý den jsme se večer koukali na netflix, zabalení v dece a přitulení k sobě. Myslela jsem si, že už nemůže být zle. Konečně se mám zase dobře. Často jsem přemýšlela o svém životě. 2 roky jsem chodila na kuchaře číšníka a po pár týdnech jsem se rozhodla si učňák dodělat, abych měla aspoň nějaké vzdělání. Začala jsem tedy opět chodit do školy. Když jsem dostudovala a udělala výuční list, chtěli jsme to s nikem oslavit. Jakoby to Nik tušil, mi v ten den řekl jednu věc. Normálně jsme si v baru povídali a najednou se zmínil o tom, že kdyby se mu cokoliv stalo, tak chce abych zašla do banky a na jeho jméno a heslo "nik tendo" vybrala jeho životní pojistku. Nechtěla jsem myslet nato, že by se Nikovi mohlo něco stát a tak jsem změnila téma. Objednali jsme si pití a udělali jsme si hezký večer. Když jsme dopili a Nik zaplatil, šli jsme domů a cestou jsme si povídali. Najednou se udělalo Nikovi špatně a já mu musela zavolat sanitku. Tu noc jsme oba strávili v nemocnici. Nehnula jsem se od Nika ani na krok, celou noc jsem seděla u jeho postele. Další den Nikovi našli na mozku nádor. Bohužel to nešlo vyléčit. Nikovi zbývalo pár měsíců života a pro mne to bylo nejhorších a zároveň nejkrásnějších měsíců života. Každý den jsem se starala o Nika. Když mohl být doma tak jsem mu vařila, chodila nakupovat potraviny, prala mu. Když musel být v nemocnici, byla jsem každou noc v křesle u jeho postele a držela ho za ruku. Byl to ten nejlepší kamarád jakého jsem měla. Když Niki prohrál svůj boj s rakovinou, rozhodla jsem se že mu pohřeb zaplatím já. Z peněz, které jsem si našetřila, jsem Nikovi zaplatila jak rakev, tak i hrob a pohřeb. Po pohřbu jsem za ním každý měsíc chodila a nosila jsem mu čerstvé květiny, aby to tam měl hezké. Nikovi přátelé mi často říkali jak mne obdivují, že to tak dobře zvládám. Ve skutečnosti jsem to nezvládla. Nikova smrt mne hrozně zasáhla a začala se u mne projevovat deprese. Antidepresiva brzo přestala zabírat a já, jakobych toho už nezažila hodně, nakonec skončila na psychiatrické klinice.

Ahoj, doufám že se vám fanfikce líbí. Myslím že je hodně dramatická, tak doufám že se u čtení nenudíte. Easterbunny1515🌸