„Počkejte, prosím,“ zastavil ho těsně předtím, než se za ním dveře definitivně zabouchly.
Harry se vrátil dovnitř a ani se nesnažil skrývat, jak mu jeho slova ublížila. Stejně by to nedokázal. „Co ještě chcete?“ zachraptěl a nehty zaťal do dlaní schovaných v rukávech.
„Omlouvám se za svou reakci,“ řekl Lucius už se svým typickým klidem. „Můj vztek nebyl namířený na vás. Samozřejmě vím, že ten stupidní výmysl není váš.“ Udělal krok blíž a nepatrně se pousmál. „Jsem vděčný za vaši snahu.“
Úsměv vlil Harrymu novou sílu do žil. Ublíženost zmizela. Byla nahrazena touhou spatřit více úsměvů, jež mu hladily duši.
ČTEŠ
Cela č. 26 ✔️ (Harrylu drabbles) - DOKONČENO
FanficSejde z očí, sejde z mysli. Tak to slýchával. Kéž by. Nevěděl, kdy se do něj zamiloval. Netušil proč. Věděl jen jedno. Chtěl být v jeho přítomnosti i za cenu, že by o něj nestál. ~~~ Povídka vyprávěná formou drabbles. Za cover velmi děkuji @blanc...
