„Klesám sám před sebou pokaždé, když mozkomorové přijdou," zavrčel unaveně a znechuceně setřel slzu, jež mu proklouzla z jednoho oka na tvář. „Nedělej to ještě horší a jdi pryč, Harry. Prosím."
Bystrozor pomalu zavrtěl hlavou. „Promiň, ale nemůžu," řekl tiše. Chytil ho pevněji kolem ramen. „Nedokážu tě tu nechat takhle."
Lucius se odvrátil. „Myslel jsem, že jsi jiný," hlesl obviňovacím hlasem.
„Vždyť jsem," ujišťoval ho. „Proto nikam nejdu."
Vzal ho jemně za bradu, otočil mu hlavu a počkal, až se jejich oči spojí. Do těch svých vložil upřímnost a něhu. Obličeje měli nebezpečně blízko.
„Nechci, aby ses tu trápil sám..."
ČTEŠ
Cela č. 26 ✔️ (Harrylu drabbles) - DOKONČENO
FanfictionSejde z očí, sejde z mysli. Tak to slýchával. Kéž by. Nevěděl, kdy se do něj zamiloval. Netušil proč. Věděl jen jedno. Chtěl být v jeho přítomnosti i za cenu, že by o něj nestál. ~~~ Povídka vyprávěná formou drabbles. Za cover velmi děkuji @blanc...
