Lucius se zachvěl, jakmile ucítil ruku na svém rameni. Následně ztulhl a zhluboka se nadechl.
„Běž pryč, Harry,“ zašeptal chraptivě s tak zřetelnou prosbou, že to mladíka málem rovnou poslalo ven.
Jenže jak by ho mohl opustit v takové chvíli? „Proč?“ zeptal se tiše, nepřestávaje druhou rukou pročesávat saténové stříbro jeho vlasů.
„Není to zřejmé?“ ucedil muž frustrovaně. Zdvihl hlavu. Neohroženě se na něj podíval. V uslzených očích prskal vzdor a... ponížení?
„Nechci, abys mě takto viděl,“ pokračoval. „Je to nanejvýš potupné.“
„To je hloupost,“ odporoval. „To je jenom ve tvý hlavě. Neklesneš přede mnou kvůli slzám. Zapamatuj si to.“
ČTEŠ
Cela č. 26 ✔️ (Harrylu drabbles) - DOKONČENO
Fiksi PenggemarSejde z očí, sejde z mysli. Tak to slýchával. Kéž by. Nevěděl, kdy se do něj zamiloval. Netušil proč. Věděl jen jedno. Chtěl být v jeho přítomnosti i za cenu, že by o něj nestál. ~~~ Povídka vyprávěná formou drabbles. Za cover velmi děkuji @blanc...
