𝑯𝒀𝑫𝑹𝑨'𝒔 𝑨𝑵𝑮𝑬𝑳

𝑷𝒓𝒐𝒍𝒐𝒈

,,Najděte ji!" křikl nějaký muž do prázdna našeho domu.

S matkou jsem byla schovaná v šatníku a doufala jsem, že nás nenajdou. Jenže se tak nestalo. Našli nás.

,,Přiveďte sem tu mladší!" rozkazoval muž ostatním mužům, kteří vpadli do našeho domu.

Jeden z agentů mě chytl za ruku a postavil mě před jednoho z mužů. Na své uniformě měl znak lebky s chapadly, který mě neskutečně děsil, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát.

,,Co po nás chcete?!" vyjela po nich má matka, jenže dva muži ji chytili a drželi.

,,Aaa, slečna Carter. Rád vás poznávám," zašklebil se na ni muž a přešel blíže ke mně.

,,A ty jsi nejspíše Susan Carter, že?" zeptal se mě a celou mě přejížděl pohledem.

,,A co je vám do toho?! Nikam s váma nepůjdu," obořila jsem nad ním nos.

,,Jsi drzá, ale líbíš se mi. Nejspíše po Rogersovi nebudeš," zasmál se ten chlap a mávnul rukou na muže, kteří drželi matku.

Jeden z nich pustil matku, vyndal si zbraň a namířil na ni.

,,Ne! Nechte ji být! Pokud chcete mě, tak si mě vezměte, ale jí neubližujte!" křikla jsem na muže, který všem rozkazoval.

,,Holčička má rozum," zasmál se a přešel ještě blíže ke mně.

,,Odveďte ji," rozkázal po chvilce muž. Všichni ostatní se ke mně nahrnuli. Chytili mě a vedli pryč.

,,Susan, ne. Prosím. Neberte mi ji," volala na nás s pláčem matka.

,,Počkat!" křikla jsem na muže. Ti se zastavili a zadívali se na mne.

,,Prosím, chci se jen rozloučit," řekla jsem se slzami v očích.

Muž jen kývl hlavou a ostatní mě pustili.

Doběhla jsem k matce a obejmula ji.

,,Nepustím tě, zlatíčko," pošeptala mi do ucha matka.

,,Také bych tě nejraději nepustila, ale nedovolím jim, aby ti ublížili," řekla jsem a pustila ji.

,,Miluju tě," šeptla a dala mi pusu na čelo.

,,Dost to stačí, jdeme!" křikl muž a ostatní mě popadli a vedli pryč.

,,Sbohem," zavolala jsem na matku, která nehnutě stála ve dveřích a brečela.

Agenti mě odvedli do velkého auta a posadili na místo spolujezdce.

,,Co se mnou hodláte udělat?" zeptala jsem se po dlouhé chvíli cesty.

,,Neboj, chceme jen, aby jsi pro nás pracovala. To je všechno," usmál se na mě muž.

,,Fajn," špitla jsem, opřela si hlavu o sedadlo auta a usnula.

__________

Probudilo mě až velké zacloumání.

,,Vstávej!" křikl na mě nějaký ozbrojený agent.

Poslušně jsem vstala a vyšla z auta ven. Naskytl se mi pohled na obrovský areál. Všude možně běhali různí agenti a vojáci.

,,Hni sebou!" pokřikl na mě agent, který pro mě přišel do auta.

Rozešla jsem se blíže k areálu. Agent mě předešel a otevřel velké železné dveře. Vedl mě snad milionem chodeb a různých zákoutí téhle základny.

Po nekonečném chození sem a tam jsme zastavili před dveřmi, na kterých bylo napsáno S13Q19.

Agent mě dovedl do místnosti. Byl tam stůl, na kterém leželo několik injekcí, různé skalpely a spoustu dalších věcí.

,,Tady si sedni a tohle sněz!" přikázal mi agent a já se posadila na lůžko, na které ukazoval, a pak si vzala pilulku kterou mi podal.

Agent následně odešel za dveře. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem zaslechla hlasy z venčí.

,,Pane, není to pro ni nebezpečné?" zeptal se někdo venku.

,,A i kdyby... Nemůžeme čekat déle, jinak celý experiment S13 a Q19 můžeme zahodit. O takovou šanci přijít nesmíme!" rozčiloval se někdo za dveřimi.

,,Dobře pane," bylo poslední co jsem zaslechla, než se mi celý svět rozmihotal před očima. Následně na to jsem upadla do bezvědomí.

_________

,,Bože," vydechla jsem, když jsem začala přicházet k sobě.

,,Nehýbej se," zaslechla jsem hlas a pak usítila nesnesitelnou bolest v zádech a rukách.

Skrze slzy boleti, které jsem měla v očích jsem zahlédla, jak z mých konečků prstů vyzařuje jemné světle modré světlo. Bolest stále více a více sílila.

,,Prosím už dost," zaškemrala jsem do ticha.

,,Vydrž," povzbuzoval mě hlas za mnou.

,,Prosím, už ne!" vykřikla jsem.

,,Pane nemyslím si, že by jsme v tom měli pokračovat," řekl znovu někdo za mnou.

,,Budeme v tom pokračovat, ať se děje co se děje!" vydal pokyn někdo další za mnou.

,,Pak ji zajistěte a zamrazte. Bude se nám hodit později," dodal a já slyšela, jak dlouhé kroky mizí v dálce.

Celým mým tělem mi znovu projela velká vlna bolesti. Cítila jsem mezi svými prsty zvláštní energii a teplý pocit na zádech.

Více si nepamatuji, protože jsem upadla do hlubokého spánku na necelých 40 let.

Zdravím kulíšci. Mám tu pro vás novou knížku. Nevím zda se prolog může psát takhle, ale no co, už jsem ho napsal, tak ho mazat nebudu. Přeji všem hezký den a zatím pa :3.

772 slov