𝑯𝒀𝑫𝑹𝑨'𝒔 𝑨𝑵𝑮𝑬𝑳

¹.kapitola

Rok 1999:

Probudil mě chlad a nepříjemný
průvan, který na mě foukal.

,,Podej mi ruku," řekl muž v bílém plášti, který stál přede mnou.

Já jen ztěží dokázala svou promrzlou rukou pohnout, ale nakonec se mi podařilo dotknout se jeho teplé ruky.

,,Výborně," povzbudil mě muž.

,,Teď zkus udělat krok ke mně," řekl a rukou mi naznačil, abych šla k němu.

Pokusila jsem se udělat krok, jenže moje tělo bylo zesláblé a celé promrzlé. Nepřestala jsem se snažit. Nakonec jsem pár kroků vpřed udělala.

Muž mi pomáhal tím, že mě podpíral a za to jsem mu byla nesmírně vděčná.

Dovedl mě do malé místnosti. Byla tam postel, židle, malý stůl a umyvadlo.

,,Tohle je tvůj pokoj. Mám tě teď na starosti, takže bych tě chtěl poprosit, aby jsi svůj pokoj neopouštěla bez mého vědomí," pověděl mi milým hlasem muž.

,,Co se mnou bude dál?" zeptala jsem se ho.

,,Zítra ti začne trénink tvých schopností,'' odpověděl mi.

,,Cože? Já žádné schopnosti nemám," řekla jsem.

,,Zítra se všechno dozvíš," pokýval hlavou a odešel pryč.

Sedla jsem si na postel a přemýšlela nad tím, jaké bych já mohla mít schopnosti.

Pak jsem si vzpoměla na den kdy mě agenti unesli a na všechno co se dělo.

Vzpoměla jsem si i na to modré světlo, co mi tenkrát vyzařovalo z rukou, a proto jsem se začala soustředit na svou levou ruku a jemně jsem hýbala prsty.

A opravdu. Po chvíli jsem okolo své ruky ucítila zvláštní tlak a šimrání modré energie. S velkým údivem jsem sledovala svou ruku.

___________

Ráno pro mě přišlo několik agentů, kteří mě dovedli do obrovské místnosti plné cvičících vojáků.

,,Počkej tu," rozkázal mi jeden agent a já poslušně zůstala stát na místě, mezi tím co agenti odešli.

Rozhlížela jsem se po všech těch lidech a prohlížela si je. Nejvíce mě zaujal voják sedící na lavici v temném koutu místnosti. Dlouho jsem ho pozorovala dokud ke mně nepřišli agenti.

,,Odchod!" zakřičel agent na všechny ostatní vojáky. Ti poslušně nechali svého tréninku a odešli pryč.

,,Takže..." vešel do místnosti muž, který se mnou byl včera.

,,Abych se ti lépe představil... Jsem John Paul, laboratorní vědec a tvůj učitel," řekl mi John.

,,Hydra, ti díky svému experimentu S13 a Q19 dala schopnosti, které až se naučíš ovládat, budeš využívat k prospěchu lidstva," vysvětlil John.

,,A co mám za schopnosti?" zeptala jsem se nejistě.

,,To nevím. Skoro všechny záznamy jsou zničeny. Vím jen to, kam byl experiment aplikován," pokrčil rameny John.

,,Takže co chcete udělat?" zeptala jsem se ho se strachem v hlase.

,,Musím provést pár pokusů, ale neboj se. Dám ti tuhle injekci, díky které neucítíš žádnou bolest," vyjasnil mi situaci John.

,,Dobře," kývla jsem na souhlas.

Pak do místnosti začali nějací agenti nosit nejrůznější přístroje a laboratorní věcičky.

,,Tady se posaď," ukázal mi John na místečko.

Poslušně jsem se posadila a vyčkávala na další Johnovy pokyny.

,,Po té injekci se ti bude možná trochu točit hlava, protože ti dám více dávky, než by mělo být, ale je to pro tvé dobro," vysvětlil mi John mile.

Jen jsem kývla hlavou.

John mi píchnul injekci a já se posadila k přístroji, který byl skoro v samém středu místnosti.

,,Kdyby cokoli, řekni a hned to zastavím," řekl mi John, když mi začal na záda a ruce přidělávat nějaké části přístroje.

Opět jsem jen pokývala hlavou, že rozumím.

,,Zahájení za tři, dva, jedna..." odpočítával John, pak přístroj zapl.

Chvíli se nic nedělo. Pak se mi ale opravdu začala točit hlava a já následně na to upadla do bezvědomí.

__________

,,Susan? Slyšíš mě? Prober se," vyšiloval John, který mě poplácával po tvářích.

,,Jo, žiju," bylo jediné co jsem ze sebe v tu chvíli vysoukala.

,,Díky bohu. Už jsem myslel, že došlo na nejhorší," vydechl John.

,,Já se jen tak nevzdávám," usmála jsem se.

,,Tak to mě těší," zasmál se John. Bylo celkem zvláštní, že jako jediný se ke mně uměl chovat hezky, ale já byla ráda.

Chtěla jsem se zvednout z lůžka, jenže něco mi v tom bránilo.

,,Vydrž, pomůžu ti," řekl John, přiskočil ke mně a pomohl mi vstát.

Když jsem se konečně vyhrabala na nohy, podívala jsem se za sebe, co mě tak brzdí v normálním pohybu.

,,Křídla?!" vyděsila jsem se, když jsem se podívala na svá záda.

,,Ano, to je tvoje první schopnost. Podle výzkumu je tvá druhá schopnost ovládání telekineze, ale zatím si tím nejsem jistý na sto procent," vysvětloval mi John.

,,Co jste to se mnou udělali?!" Zašeptala jsem se slzami v očích do ticha.

,,Vždyť jsme ti dali úžasné schopnosti. Víš co by za to dali jiní?" řekl John.

,,Já se o žádné schopnosti neprosila!" štěkla jsem na něho.

,,Odveďte ji," přikázal John agentům, kteří stáli u dveří.

Agenti mě popadli a odvedli do mého pokoje, kde mě následně zamknuli.

Chtěla jsem se posadit na postel, jenže v tom mi bránila má křídla.

Chodila jsem sem a tam po pokoji, až jsem se nakonec podívala na svůj odraz v zrcadle nad umyvadlem. Mé oči, které měli zeleno-hnědou barvu, teď byly celé černé.

Pak jsem se zahleděla na velká černá křídla. Prohlížela jsem si je a pokoušela s nimi hýbat. Bylo to hrozně zvláštní cítit jiné pohyby, na místech, na kterých by se vám správně nic hýbat němělo.

,,Jonh měl asi pravdu. Tyhle schopnosti by se možná dali využít... K útěku, nebo něčemu podobnému," mrmlala jsem si pro sebe.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že nejpřednější bude výcvik, a pak uskutečnění útěku...

937 slov