𝑯𝒀𝑫𝑹𝑨'𝒔 𝑨𝑵𝑮𝑬𝑳

⁵.kapitola

,,Nevím o tom, že bych vám dal klíč," ozvalo se kousek za mnou a já sebou cukla, protože jsem se neskutečně lekla.

,,A vy myslíte, že ho potřebuji?" zeptal se někoho Fury.

Zvedla jsem se od stolu, u kterého jsem byla schoulená, vykoukla ze dveří a spatřila před sebou jeho, mého otce. Srdce mi vynechalo pár úderů a já doufala, že sebou nemrsknu o zem.

,,A ty jsi kdo?" zeptal se mě Steve Rogers, který si mě měřil pohledem od hlavy, až k patě.

Já jsem jen stála a koukala na Steva, jako bulhar do mlátičky. Nebyla jsem schopná ze sebe vydat jediné slovo.

,,Tohle je slečna... pomohla mi se sem dostat. Měl byste si s ní promluvit," řekl ledabyle Fury.

Já jsem po Furym hodila trošku beznadějný pohled. Nechtěla jsem být ten kdo Stevovi řekne, kdo doopravdy jsem a tajně doufala, že mě Fury představí, i když to nebyl vůbec jeho problém.

Ovšem když viděl jak zoufalá jsem, povzdechl si a promluvil.

,,Tahle dívka mi tvrdila, že je vaše dcera, Kapitáne. Nevěřil jsem tomu, ale po pročtení těchto dokumentů si myslím, že by jste si je měl přečíst také," vysvětlil Fury a podal Stevovi čtyři pomuchlané papíry, které jsem v Hydře ukradla před tím, než jsem utekla.

V těch dokumentech nebylo nic, co by prozradilo, kde jsem byla. Jen jméno, údaje o místě narození, můj zdravotní stav, test DNA, pár čísel pod kterými byly vedeny moje schopnosti, což Steve nemohl vědět, a pár dalších, malých prkotin. 

,,Ty nemůžeš být moje dcera," vyjel na mě hned Steve, ještě než se na papíry vůbec podíval.

,,A proč bych nemohla?" zeptala jsem se ho opatrně.

,,Kdyby jsi byla moje dcera, tak je ti tak šedesát devět let, ale ty vypadáš na dvacet," vyjasnil mi to Steve.

,,Víš já...," nedokázala jsem mu říci, že jsem byla u Hydry, protože vím, že Steve se snažil při druhé světové válce Hydru zničit a pochybuju o tom, že by tuhle informaci přijmul s otevřenou náručí. Prozatím jsem musela mlčet.

,,Co ty?" zeptal se mě Steve, když jsem se odmlčela až na moc dlouho.

,,Nechci o tom mluvit. Prostě si přečti tohle a uvidíš, že ti nelžu," řekla jsem rázně a papíry, které Steve držel v ruce, jsem mu přirazila blíže k obličeji.

,,Kapitáne, až budete mít vše přečteno, tak mi řekněte," informoval ho Fury.

Steve ještě pár minut přejížděl očima po papírech. Pak se na mě vyděšeně podíval.

Čekala jsem, že mě třeba obejme, nebo něco takového na ten způsob, jenže on neudělal nic a to mě strašně moc zamrzelo, ovšem jsem chápala, že to pro něho musel být šok. 

,,Takže Fury, co tu tedy děláte?" zeptal se Steve a jeho oči zůstaly chvilku na mé osobě a pak se přesunuly zpět na Furyho.

,,Víte, manželka mě vyhodila," řekl Fury Stevovi a já jen nadzvedla obočí, protože jsem nechápala, na co si teď Fury hraje.

Chtěla jsem něco říct, ale pak jsem si to raději rozmyslela. 

,,Vy jste ženatej?" vyhrkl překvapeně Steve.

,,Jo, je toho hodně, co mně nevíte," povzdechl si Fury a vyndal si z kapsy svůj telefon a napsal tam: všude jsou uši.

V tu chvíli mi došlo, o co se snaží. Byla to přetvářka, která měla zakrýt Furyho pravý důvod návštěvy.