𝑯𝒀𝑫𝑹𝑨'𝒔 𝑨𝑵𝑮𝑬𝑳

².kapitola

O 14 let později:

,,Dnes ti to opravdu jde," pochválil mě s úsměvem trenér, když jsem k zemi složila dalšího agenta.

,,Díky," poděkovala jsem mu a pomohla přizabitému agentovi zpět na nohy.

,,Susan?!" vletěl do tělocvičny zadýchaný John.

,,Ano?" zamrmlala jsem.

,,Co tady děláš?!" rozčiloval se John.

,,Trénuju, co bych tu asi tak dělala?" zeptala jsem se ho.

,,Ale dneska je úterý a ty nemáš trénink," řekl už klidněji John, ale stále měl na tváři vážný výraz.

,,Dnes je úterý? Aha, no nic, tak to se ti Johne moc omlouvám, myslela jsem, že je středa," omlouvala jsem se.

,,To nic. Jen jsem se strašně lekl, že jsi utekla," zasmál se John.

,,Ne, jsem tu a nikam nikdy nepůjdu," zalhala jsem, protože mám plán, jak se odtud dostat...

,,Susan, teď potřebuji, aby jsi šla se mnou," řekl John a chytl mě za ruku.

__________

,,Tohle je Winter Soldier. Je to velmi zkušený a chytrý agent.... chci aby jste společně bojovali a trénovali. Do budoucna by Hydra vaši týmovou práci ocenila," řekl John a přivedl ho ke mně.

,,Bucky?!" vypískla jsem a vykulenýma očima na něho zírala.

,,Bucky?" zopakoval po mně nejistě a odstrčil mě od sebe.

,,Ano, Bucky. Znal jsi se s mým otcem Stevem... A já tě znám z fotografie, která mi po Steveovi zůstala. Počkej jaktože žiješ? Vždyť máš být mrtvej...?" nadšeně jsem na něho hrnula jednu informaci za druhou.

,,Susan, ztichni!" okřikl mě John a já sebou škubla a zůstala stát na místě.

,,Witer Soldiere, vše je tak jak má být. Pokud by se nějaké informace nesrovnávaly, neposlouchej ji. Je to jasné?" zeptal se John Buckyho.

,,Ano pane," odpověděl mu Bucky.

,,Teď tu máte prostor na trénování, je vám to oběma jasné?" zeptal se pro jistotu John, když byl připraven k odchodu.

,,Ano," odpověděli jsme s Buckym najednou.

__________

Jakmile John odešel začali jsme s tréninkem. Celou dobu mi vrtalo hlavou, proč si Steva nepamatuje. Moje matka mi o Stevovi i Buckym často vyprávěla, prý to byli kamarádi na život a na smrt.

Bucky měl ovšem ohromnou sílu díky jeho kovové ruce, která mě upřímně fascinovala.

Byla jsem vůči němu celkem bezbranná, protože zneužíval mých křídel a neustále se snažil mě srazit na zem.

,,Tak fajn, to stačí. Pro dnešek končíme, protože si musím zajít něco vyřešit," řekla jsem a odešla pryč.

__________

,,Někde to tu musí být," mrmlala jsem, když jsem procházela snad padesátou chodbou v areálu. Hledala jsem totiž jednu místnost, ve které jsou různé záznamy a složky o různě významných lidech pro Hydru.

Nakonec jsem došla na konec chodby a tam mě zaujali černé kovové dveře.

,,Tohle je má poslední naděje, jinak opravdu nevím," řekla jsem si a vešla dovnitř.

,,Jo, jsem dobrá," pochválila jsem se, když se mi povedlo v místnosti rozsvítit a porozhlédnout se okolo sebe.

,,Takže potřebuji najít složky s Buckym..." povídala jsem si pro sebe.

,,Tady to je," šeptla jsem a vyndala šanon s informacemi o Buckym.

Přečetla jsem si, že se stala nehoda, kdy Bucky utrpěl těžká zranení po pádu a pak ho Hydra našla. Později na něm zahájila různé pokusy a dala mu sérum, díky kterému ho teď Hydra ovládá a aby toho nebylo málo, vymazali mu paměť.

,,Ach jo," povzdechla jsem si zklamaně.

Uklidila jsem složku zpět na místo a byla připravená jít pryč, ale všimla jsem si poličky, na které byl šanon s nápisem Steve Rogers.

,,Proč tu mají složku s tátou?" zeptala jsem se sama sebe a složku popadla do rukou a začala v papírech listovat.

___________

,,To snad není možné, on také žije?!" vykřikla jsem a upustila desky na zem.

,,Sakra," sykla jsem. Desky dopadly na svůj hřbet a zůstaly otevřené.

Popadla jsem tedy čtyři papíry s těmi nejdůležitějšími informacemi, a vyběhla do svého pokoje.

Tam jsem se převlékla do své černé uniformy, pak jsem si do batohu hodila papíry a na ruku si nandala něco jako chytré hodinky.

Pak jsem vyběhla chodbou do garáží, kde jsem následně nasedla na motorku, vyjela z areálu Hydry a projela zadním výjezdem, kde nikdo nehlídá...

669 slov