Nothing like us [Taekook/Vkook]

1

„není žádné my Jungkooku. Ani žádné ty a já!” křikl jsem po něm. Stál mezi dveřmi a díval se mi do očí. Já ho miloval ale nemohl jsem. Nešlo to. Nechtěl jsem si přiznat že jsem gay. Nikdo z mého okolí by to neschvaloval, nechtěl jsem aby si o mě povídali a ukazovali si na mě. Nechtěl jsem se držet za ručičky, chodit do kavárny a říkat jak moc ho miluji. I když to byla pravda. Miloval jsem ho a to šíleně moc. Nemohl jsem bez něho žít a to doslova. Vlastně až potom co jsem ho ztratil jsem si uvědomil že jsem to vlastně chtěl. Chtěl jsem být s ním a to navždy. Jenže to jsem si uvědomil až moc pozdě.

Jungkook se otočil a práskl za sebou dveřmi. Už jsem uslyšel jen rychlé kroky které se vzdalovali.

„kurva” praštil jsem pěstí do stolu. Opřel jsem se o stůl a snažil se sklidnit svůj dech. Můžu si za to sám, kdybych nebyl takovej kretén!
Měl jsem si přiznat že ho miluji a hlavně jsem to měl přiznat jemu. Všechno by pak bylo v pohodě.

Po tváři mi začali stékat slzy. V kuchini ještě ležela láhev vodky. Díky němu jsem přestal pít, teď jsem se ale napít musel. Potřeboval jsem to. Zádama jsem sjel po dveřích až na zem. Dopitou láhev jsem hodil na podlahu a všude se rozletěly střepy.

Cítil jsem se skvěle. Ležel jsem naproti němu v trávě, slunce svítilo přímo na nás. Já se mu díval do jeho tmavých očí a on mě držel za ruku.

„miluji tě.” šeptl jsem.

„já tebe.” usmál se tím jeho rozkošným úsměvem. Byl tak nevinný a roztomilý.
Příblížil jsem se k němu blíž a chtěl ho políbit.

„co to kurva děláš?!” uslyšel jsem známý hlas. Byl to Yoongi. Z ruky mi vyrval injekční stříkačku.

„tohle už přece neděláš!” křikl po mě. Nedělal jsem, ale jen díky němu, jen díky Jungkookovi.

„Yoongi, já ho miluju.”

„koho? Meleš nesmysly. Jsi sfetovanej!Běž se radši vyspat a přestaň s tím! A ať tě ani nenapadne to ještě někdy udělat.”