Nothing like us [Taekook/Vkook]

4

„Yoongi, já to zvládnu sám."

„nenechám tě tady samotného."

„říkám že to zvládnu! Nejsem malý dítě!" křikl jsem po něm. Proč jsem se takhle choval? Choval jsem se jako idiot. Chyběl mi Jungkook. Chyběli mi všichni. Všechny jsem od sebe odehnal svým chováním. Zbyl mi jen Yoongi. On jediný tu byl i přesto jaký jsem byl. I přesto jak chladně jsem se choval. Nebral si věci moc osobně a věděl jaký jsem. Jenže teď už mu asi prasklý nervy.

„fajn tak si tu zůstaň sám a třeba se ufetuj!" práskl dveřmi. Teď už jsem byl vážně sám. Neměl jsem vůbec nic. A vůbec nikoho.

Sedl jsem si na postel a vytáhl krabičku cigaret. Byla tam ještě polovina. Jungkook je předemnou schoval abych přestal. Vždycky dělal všechno správně. A vždycky měl pravdu, jenže já ho většinou neposlouchal. Dělal jsem věci podle sebe a pak jsem vždycky litoval toho že jsem ho neposlech.

V šuplíku ležel zapalovač. Zapálil jsem si cigaretu a lehl si do postele. V hlavě se mi začal přehrávat moment kdy jsem ho poprvé viděl. Na sobě měl černé roztrhané džíny, béžové tričko a světle modrou džínovou bundu. Na tváři měl ten jeho dokonalý úsměv který by dokázal rozveselit snad každého člověka. Pamatuji si ten první pohled do jeho očí. Naše tmavé oči se střetli a já na chvíli na všechno zapomněl. Zapomněl jsem na všechen stres, na všechny problémy které jsem měl. Jakoby se celý svět na okamžik zastavil a jediné co existovalo bylo já a on. Jen mi dva, nikdo jiný. Nikdo nás nemohl rozdělit. Byli jako jeden člověk. I přesto jak rozdílní jsem byli, když jsme byli spolu byli jsme jako jedna duše, jedno tělo. Byli jsme spolu tak dokonalí. Nic ani nikdo by ho nikdy nemohlo nahradit. On byl jiný než ostatní. Byl tak speciální, výjimečný, byl sám sebou a byl tak hodný. Byl to opravdový anděl. Nikdo se mu nemohl vyrovnat. Byl dokonalý. Ano byl dokonalý, nebyla jediná věc která by na něm nebyla dokonalá.