Nothing like us [Taekook/Vkook]

3

Viděl jsem ho na ulici. Snažil jsem navázat oční kontakt. On ale dělal že mě nevidí. Nakonec jsem sebral všechnu odvahu a promluvil.

„Jungkooku...”

„co chceš?” řekl tak chladně.
A já jen mlčel. Nedokázal jsem nic říct. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku. Nemohl jsem. Nedokázal jsem to.
Byl jsem zbabělec. Možná že kdyby... Možná že kdybych dokázal něco říct nic z toho by se pak nestalo. Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Byla to moje chyba. Jen a jen moje.

„není žádné my, ani ty a já. Vzpomínáš?” šeptl. Přidal do kroku. Zase ta zbabělost. Nic jsem neřekl, jen jsem tam stál a pozoroval ho jak mizí v dáli.

„kurva! Kurva! Kurva!” zařval jsem. Všechno jsem to podělal. Potřeboval jsem ho a to šíleně moc. Miloval jsem ho. Miloval jsem ho nejvíc na celým světe. Nic pro mě nebylo důležitější než on. On jen a jen on. Udělal bych pro něho cokoliv. Udělal bych i nemožné. Položil bych pro něho život...

Chtěl jsem zase cítit jeho dech na mých rtech. Byl tak dokonalý. Nebyla jediná věc kterou bych na něm nemiloval. Miloval jsem každý kousíček jeho. Ten úsměv který se vždycky rozzářil když jsme byli spolu. Ty vlasy které mu padali do jeho čokoládových očí. Ten jeho sladký hlas. Jeho rty. Jeho tělo. To jak se choval... Byl tak hodný. Ani jsem si ho nezasloužil. Byl tak dokonalý. Měl jsem tu nejcennější věc na světě a tak rychle jsem ji ztratil. Jen protože jsem se choval jako kretén. Ale to jsem byl já. Ničeho ani nikoho jsem si nevážil. Proč mě vlastně miloval? Jak může někdo takový milovat někoho jako jsem já? Byl jsem jeho opak. Byl jsem naprostý opak. Ale on mě změnil. Změnil mě k lepšímu. Ale teď? Jsem zase ta troska kterou jsem byl předtím. Proč semnou ztrácel čas? Zasloužil si někoho lepšího.