Love on YouTube II slash

5.Díl

Vím, není to nic moc, ale pořád se to nějak rozbíhá a musím je nejdřív seznámit. :D 

Harry:

Zábava byla v plném proudu. Všichni jsme se skvěle bavili. Jiní víc a jiní míň, ale přesto se bavili všichni. Zrovna jsem stál v koutku a podepisoval se svým fandům. Na tuhle chvíli jsem čekal dlouho. Byl jsem rád, že jim můžu dát svůj podpis, vyfotit se s nimi a podobně. Bohužel jich bylo moc a já na ně neměl takový čas, jako bych chtěl mít, ale i tak jsem byl rád.

Potom mi pořadatelé vyhlásili půl hodiny přestávky. Šel jsem do místností, které byly určené jen pro YouTubery. Alespoň tu byl chvíli klid. Sedl jsem si na kraj gauče, který stál v rohu místnosti. Všimnul jsem si rozhořčeného kluka, který stál zády ke mně a asi pár metrů ode mě. Měl na chlapce velmi jemný hlas. Rozčiloval se a tón jeho hlasu prozrazoval, že je smutný nebo zklamaný. Ale i tak jsem nerozuměl tomu, co říkal. Napil jsem se a odložil vodu. Vstal jsem a namířil si to k němu. Chtěl jsem se zeptat, jestli se třeba něco neděje. Když jsem byl blíž u něj, tak jsem si uvědomil, že je to Louis Tomlinson!

„Mami! Nemůžeš se prostě jednou postarat?! To je to tak těžký?“ Vyhrkl naštvaně a zpozoroval mě. Nechápavě se na mě podíval a típl mobil.

„Potřebuješ něco?“ Zeptal se a snažil se udržet vyrovnaný tón.

„To bych se chtěl zeptat spíš já?“ Zeptal jsem se tiše a mile se usmál. Za každé situace chci být na každého milý a většinou se mi to daří.

„Nic nepotřebuju.“ Usmál se, ale falešně. Ihned jsem to poznal.

„Dobře.“ Řekl jsem tiše a vrátil se tam, kde jsem seděl předtím. I tak jsem ho nespustil z očí a byl jsem docela zklamaný z toho, že mě odpálkoval. Snažil jsem se, mu jen pomoc? Možná jsem moc dotěrný.

Nenápadně jsem ho sledoval dál. Vyťukával něco do mobilu a protřel si oči. Určitě měl na krajíčku. Občas se na internetu podívám na jeho video. Každé je plné smíchu, vtipů a snad ani jedno nebylo vážné. A teď? Vidím ho tu a ani bych neřekl, že je to on.

Místnost se zaplnila pár YouTubery, kteří právě přišli ze stage. Jedna dívka si stoupla přímo před objekt mého pozorování. Lehce jsem se zamračil a naklonil jsem se na pravou stranu, abych zase dobře viděl. Poposedl jsem si a už to bylo zase fajn. V tom se u něj objevil nějaký černovlasý kluk. Až po chvíli mi došlo, že ten černovlasý je Zayn Malik. Ano, všechny slavnější YouTubery mám v malíčku.

O něčem se bavili a asi po deseti minutách Tomlinson vypadal, že se na něj usmívá. To ale nepřinutilo mě, abych se usmíval. Měl jsem po náladě. Proč i jeho tak neodpálkoval?

Zayn:

Snažil jsem se na stage rozveselit fanoušky. Docela se mi to dařilo, ale začínal jsem být pomalu unavený. Schylovalo se k večeru a já jsem se už viděl v hotelovém pokoji zachumlaný v peřině. V tom mi došlo, že tam se mnou bude i Perrie. Prostě jsem ji tu nechtěl! Neustále stála u stage před každým mým výstupem. Nenechala mě ani chvilku samotného a nejhorší na tom bylo, že jsem musel dělat, že mi to nevadí.

„Tak co Zee?“ Usmála se na mě a pověsila se mi kolem krku. Jedna asi čtrnáctiletá dívenka vypískla naši přezdívku. Zerrie. To musel vymyslet dobrej idiot.

„Co by.“ Odsekl jsem. Už jsem jí měl za celý den plný zuby.

„Co ti zase je?!“ Zamrkala svými až moc namalovanými řasami.

„Nic.“ Snažil jsem se usmát a zalezl jsem do zákulisí, kam naštěstí vejít nemohla. Vydechl jsem a rozhlédl se. Všiml jsem si, že mě pozoruje pár holek, které taky natáčí videa. Mají smůlu, že je moc nesleduju. Znám jich jen pár.

Můj pohled zastavil na brunetovi, který skláněl hlavu. I tak jsem poznal, že je to Louis Tomlinson. Kdo by ho neznal? Musí ho znát i ten, kdo jeho videa v životě neviděl. Udělal jsem pár kroků k němu a tiše si odkašlal.

„Ahoj.“

„Ahoj.“ Podíval se na mě. „Zayn Malik? Čemu vděčím za to, že se mnou mluvíš?“

„Proč bych nemluvil?“ Zeptal jsem se. On mě zná?

„Jsi Zayn Malik. Všichni o tobě mluví jako o tom, co má skvělá videa, ale nikdo mu není dost dobrý, aby se s někým bavil.“ Naklonil hlavu na stranu. Přišlo mi to roztomilé. Vždycky mi přišlo roztomilé všechno, co dělá ve videích, i když jsem si to nechtěl přiznat.

Zakroutil jsem hlavou a pobaveně jsem se zasmál. „Protože to tak asi bude. Proč se nebavíš? Stalo se něco?“ Ani jsem nechápal, proč se vůbec starám.

Letmo zakroutil hlavou a zase sklopil pohled. „Nic. Jen už mám všeho dost.“

„Tak s tím něco uděláme?“

„To nejde. Musím domů.“

„Proč? Vždyť před sebou máme ještě sobotu a neděli. Nemůžeš jet domů.“ Proč chce jet domů? Přišlo mi to zvláštní.

„Tomu bys nerozuměl. Nic jiného mi nezbývá.“

V tom jsem uslyšela hlas Perrie u dveří. Volala na mě. Kdo ji sem sakra pustil? Ještě, že si mě nevšimla a jen se po mně shání. Opět jsem koukl na Louise. „Víš co? Pojedu s tebou.“ Řekl jsem rychle.

Koukl se na mě a usmál se. „Co to kecáš?“ Zasmál se.

„Dělej.“ Vzal jsem ho za ruku a táhl ho jiným směrem rychle pryč. Pospíchali jsme k východu. Vrátíme se sem zítra. Dnes už se bez nás obejdou.