Love on YouTube II slash

7.Díl

Louis:

Za necelou hodinu už jsme byli oba ve vlaku. Nedokázal jsem ho nijak odlákat, i když jsem opravdu chtěl. Vlastně nechtěl, ale v této situaci mi nic jiného nezbývalo. Máma mi několikrát volala. Pokaždé jsem to típl a napsal ji, že už jedu, ať mi nevolá. Nemohl jsem s ní mluvit. Ne před Zaynem.

Po pár minutách cesty jsem si položil batoh na kolena a začal hledat svoje tmavě modrý sluchátka. Nejdřív jsem musel vytahat mikinu, peněženku, dva balíčky bonbonů. Jedny čokoládové a druhé s mátovou příchutí. Zayn po nich ihned chmátl. Ty mátové mi zase přihrál zpátky a rozbalil ty čokoládové.

„Vrať to, blbečku." Zakřenil jsem se na něj. On mlčel. Ukázal jsem mu prostředníček. Dal si jich pár do pusy a ještě si provokativně olízl rty. Vzal si ještě dva a sáček mi vrátil. S úsměvem jsem mu ho přihrál zpátky a konečně po sto letech skoro marného hledání jsem vytáhl sluchátka. Všechno jsem do batohu zase pečlivě poskládal a odhodil ho na sedadlo vedle sebe. V přehrávači jsem si zapnul náhodnou písničku a koukl na Malika. Sledoval mě a lehce se usmíval. Možná trochu jsem zčervenal. Já se nečervenám! Nebo možná trochu..

„Co je?" Pousmál se. Pokrčil jsem rameny, abych mu dal najevo, že ho neslyším, protože mi v uších hráli The Fray. Už jsem ani nepřemýšlel o tom, jak ho vystrnadit z vlaku. Stejně jsem nepochopil, o co mu je.

Natáhl se pro můj batoh, aby ho mohl dát vedle sebe a přesedl si ke mně. Vyškubl mi jedno sluchátko z ucha a dal si ho do toho svého. Nic jsem nenamítal.

Ani jsem si nevšiml, že při sedmé písničce pokládá ruku na mou nohu a já hlavu na jeho rameno. Podařilo se mi uniknout do říše snů.

Harry:

Po té, co jsem pozval toho blonďáčka Nialla na kávu a on souhlasil, jsem se šel převléknout. Měl jsem už dnes volno a on taky. Čekal na mě u vedlejšího východu pro „hosty akce".

S úsměvem jsem šel k němu, když jsem uviděl, že je tam ještě někdo. Poznal jsem, že ten někdo je Liam Payne. Můj problém byl, že se neumím moc dobře seznamovat. Záleží jak s kým a za jaké je to situace. Louis Tomlinson mi dnes dost snížil ego.

„Harry!" Usmál se Niall od ucha k uchu. „Bude vadit, když půjde Liam s námi? Má čas hodinu a půl do dalšího vystoupení a neměl by co dělat."

„Nevadí." Usmál jsem se na Liama, který si oblékal černou Adidas mikinu. „Jsem Harry. Harry Styles." Podal jsem mu ruku.

Nejistě mi stisk oplatil a pousmál se. „Jo, já vím. Liam." Bylo na něm poznat, že je mírně v rozpacích. Určitě ví, čím jsem proslulý. No jo, jeden z těch známých gayů, co na to říct!

„Taky tě znám. Chci říct, že.. obdivuju, jak všude vyhraješ. Myslím v každé hře. Jsi vážně dobrý. Já vždycky prohraju." Začal jsem drmolit. Liam se jen pobaveně usmíval.

„Tak jdeme?" Ozval se Niall s tichým smíchem a my jen přikývli. Já jsem byl samozřejmě celý rudý, ale po pár minutách se to spravilo. Cestou do kavárny vymýšleli ti dva, jaká videa stihnou natočit do neděle na Liamův kanál. Niall chtěl hrát Fifu a Liam nebyl proti. Stačilo mi je poslouchat. Bylo mi docela líto, že se mnou ještě nikdy nikdo nic natočit nechtěl. Mám na YouTube spoustu fanoušků, ale jsem jeden z mála gayů, co natáčí.

Našli jsme si útulný stolek s výhledem do ulice. Londýn je překrásné město. Během minutky k nám přišel číšník, kterému mohlo být sotva dvacet. Vypadal roztomile. Culil se na nás a podle jeho výrazu bylo poznat, že nás zná z internetu. Nebo alespoň jednoho z nás. Ještě jsme s Liamem neměli ani vybráno a Niall už rozhodl za nás.

„Třikrát horkou tmavo-bílou čokoládu s oříšky a horou šlehačky." Usmál se Niall na toho klučinu a otočil se k nám.

„Co když jsem měl chuť na něco jiného?" Zasmál jsem se tiše.

„V tom případě máš smůlu. Je výborná, ještě mi budeš děkovat, že jsem ti ji objednal." Úsměv mi oplatil a potom se dali s Liamem zase do řeči. Zřídka jsem se přidal k nim.

Asi po hodině rozhovoru o našich rodinách, kamarádech, školách, zájmech jsem se narovinu zeptal.

„A co vaše orientace?" Zeptal jsem se klidným tónem a usrkl si té výborné, už ne horké čokolády.

Niallovi zaskočil kousek čokoládového dortu, který si objednal. „Co jako?" Zeptal se tiše.

„Nebudeme předstírat. O mně to víte." Koukl jsem na Liama a podle jeho zvláštního výrazu, ze kterého jsem nedokázal nic vyčíst, jsem se zase otočil na Nialla.

„Já nevím. Ještě jsem nikoho nepoznal. Mám domácí školu a už mi to docela leze na mozek. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Jaké to je, když o tobě všichni ví, že jsi gay?" Zeptal se blonďáček a dál papkal tu kalorickou bombu, která i tak vypadala chutně.

„Nic na tom není." Pokrčil jsem rameny. „Je fajn nic nepředstírat." Odpověděl jsem s lehce falešným úsměvem. Nebudu jim tu přeci vykládat, že jsem ve škole středem šikany. „A co ty?" Otočil jsem se s otázkou na Liama. Chtěl jsem znát odpověď.

„Jsem na holky. Miluju holky. Holky jsou nejlepší." Zasmál se nervózně. Taky jsem se zasmál a povytáhl jsem obočí na znamení, že mu to moc nežeru. „Fakt! To, že jsi blbá buzna ty, neznamená, že jsem i já!" Vykřikl. To mě docela dostalo.

Louis:

„Lou, už jsme tu." Slyšel jsem jeho hlas, když jsem se probouzel. Všiml jsem si, jak jsme k sobě natisknutí. Bože, ani se neznáme! Rychle jsem se od něj odtáhl a vstal. On se jen pobaveně usmíval.

„Co je?" Zeptal se.

„Nic, co by?" Snažil jsem se, abych zněl, jak jsem strašně v pohodě.

„Nevím, proto se ptám?"  

„Víš co je? To, že by sis měl zase koupit zpáteční jízdenku a jet do Londýna! Ještě je čas." Vzal jsem si svoje věci a vyšel z vlaku.

„No tak, Tomlinsone. O co ti jde? V Londýně je moje otravná přítelkyně a kupa fanoušků, které miluju, ale tento víkend je toho moc a já na ně nemám náladu. Tak mě prostě nech přespat u sebe a bude klid." Usmál se, když vystoupil taky.

„Nemůžu tě nechat u sebe. Vrať se. Prosím, Zayne." Musel jsem působit nervózně a ani se tomu nedivím. Doma jsem měl opilou matku a musel jsem se postarat o svoje skoro sourozence.

„Nikam nejdu." Zazubil se. V této chvíli mi došlo, že jsem v koncích.