Love on YouTube II slash

13.Díl

Doufám, že se nezlobíte, že jsem dlouho nepřidala další díl, ale mám pocit, že tento příběh nemá žádnou odezvu. Docela mě to mrzí, protože mě baví ho psát a tak nevím, zda v něm pokračovat nebo ne. :/ Ale jinak děkuju těm, co si to přečtou a ještě víc děkuju těm, co to i ohodnotí nebo okomentují. <3  

Harry:

"Travisi nech mě." Šeptl jsem vystrašeně, když se pomalu přibližoval a stiskl moje zápěstí.

"Nebo co?" Zasmál se výsměšně a stiskl mi zápěstí ještě víc. Bolestně jsem vyjekl a do očí se mi nahrnuly slzy.

"Prosím." Zaúpěl jsem a ukápla mi slza. Travis mě povalil pod sebe a stále mi drtil teď už obě ruce. Kde je sakra máma? Kam s jeho mámou odešly?! Vytrašeně jsem ho sledoval. Jeho dech se značně zrychlil a já nechápal, co má v plánu. Nevypadal, že by mě chtěl zmlátit.

"Co kdyby mi naše malá buznička prokázala službičku?" Zasmál se tiše a přestal drtit moje pravé, teď už neprokrvené zápěstí.

"Co..co tím m-myslíš?" Zašeptal jsem a ukápla mi další slza. Teď už šla jedna za druhou.

"Vždyť ty víš, Stylesi.." Tou rukou, kterou předtím držel moje pravé zápěstí mi zajel pod tričko a já byl absolutně mimo. Nechtěl jsem, aby mě mlátil, ale aby se mě dotýkal takhle? To v žádném případě! Chtěl jse začít volat o pomoc, ale nikdo doma nebyl a stejně by mi nikdo nepomohl. Mohl jsem se jen tiše rozbrečet.

Najednou jsme uslyšeli bouchnutí domovních dvěří. Travis se rychle odtáhl a vstal. Já jsem si rychle sedl a stáhl jsem si zpátky dolů svoje tričko. Sklopil jsem pohled k zemi. Co to k sakru bylo?!

"Už jsme zpátky." Zavolala radostně moje máma a přišla do obýváku.

"Kde jste byly?" Zeptal jsem se tiše, stále sledujíc naši nezajimavou podlahu.

"Travis ti to neříkal? Šly jsme koupit něco dobrého. Uděláme si společnou večeři, než Lisa s Travisem odejdou."

"A co jste tu dělali vy, kluci?" Zeptala se s úsměvem Lisa.

"Povídali jsme si, viď?" Uchechtl se Travis a mile se usmál na mou mámu. Potom mi věnoval pobavený a zároveň výsměšný pohled. Jen jsem přikývl, abych ujistil svou mámu. Myslí si, že si rozumíme. Je na omylu, ale já jí nechci dělat starosti. Nikdy se nedozví, že mě Travis šikanuje.

"Jsem ráda, že si rozumíte." Usmála se máma a šla s Lisou do kuchyně. Rychle jsem vstal a utíkal za nimi, abych jim pomohl. Slyšel jsem jen Travisův tichý smích. Lhal bych, kdybych řekl, že se ho nebojím. Bojím a moc.

Louis:

Seděl jsem na parapetu v kuchyni a dával jsem pozor na svoje čtyři sestry, které se právě pokoušely vařit. Rozhodl jsem se, že by se měly začít učit. Budu tu pro něj vždycky, ale nikdy nemůžeme vědět, co se stane a já chtěl mít jistotu, že budou připravené do života.

Doris a Ernest seděli v obýváku a už asi po desáté sledovali Frozen. Alespoň byl od nich na chvilku pokoj a mohl jsem se věnovat ostatním.

"Můžu jít ven?" Zeptala se Lottie a zkusila na mě svoje psí oči, které jí moc nešly.

"Ne." Zamumlal jsem. "Až to doděláš." Zasmál jsem se.

"Jsi otravnej brácha, víš to?" Zasmála se taky a hodila po mně trochu mouky. Jen jsem zakroutil hlavou a znovu jsem se zakoukal ven z okna. Venku zrovna poprchávalo a celkově bylo takové zvláštní chmurné počasí. Už znovu jsem si vzpomněl na Zayna. Poslední dobou jsem na něj myslel víc, než bych měl.

Po tom, co Doris začala brečet a křičet zároveň, se beze slov sbalil a odešel. Druhý den jsem mu napsal zprávu na facebooku a taky jsem dal velmi nenápadně odběr na jeho kanál, ale ignoroval mě. Potom už jsem se nesnažil ho zkontaktovat.

Už jsou to tři měsíce, ale pořád myslím na to, jak se mě dotýkal. Když usínám, tak to mám živě před očima. Asi někoho nutně potřebuju, ale nikdo nepotřebuje mě.

V tom se ozvalo bouchnutí dveří a řev. Matka se vrátila. Daisy se na mě vystrašeně podívala a já hned seskočil z parapetu. A zase nanovo..

Liam:

Přešlapoval jsem na chodníku od občerstvení až po nedaleko vzdálený krámek s bižuterií sem a tam. Harry už měl půl hodinu zpoždění a já nejsem zrovna jeden z trpělivých lidí. Už jsem chtěl odejít, když jsem z dálky uviděl neposedné kudrliny, které byly zkrocené v šátku s motivem americké vlajky. Vysoká postava se ke mně čím dál tím víc přibližovala a když jsem mu věnoval malý úsměv, tak stydlivě sklopil hlavu k zemi.

Na sobě měl bílé tričko, přes které měl oblečenou červeno-bílo-černou kostkovanou košili a svoje dlouhé štíhlé nohy schovával v černých upnutých kalhotech.

"Ahoj." Konečně ke mně zvedl svůj zelený pohled a usmál se.

"Ahoj." Pousmál jsem se. "Jsem rád, že jsi přijel. Myslel jsem, že ses mi dal košem." Zasmál jsem se tiše.

"Vadilo by ti to moc?" Zeptal se s úsměvem.

"Vlastně jo." Vyplázl jsem na něj jazyk a pobídl jsem ho, abychom vyšli.

"Kam vlastně jdeme?" Zeptal se po malé chvilce ticha.

"Chci tě někam vzít.." Usmál jsem se na něj a on lehce zčervenal.