Love on YouTube II slash

8.Díl

Louis:

„Vážně tě neodlákám?" Zkusil jsem to na Zayna. Jel se mnou z Londýna až sem, aby byl v zapadákově jako je Doncaster, protože nechce být se svou přítelkyní? Vždyť s ní má na YouTube tolik zamilovaných videí a v Londýně to byla jedna z nejočekávanějších akcí, co se týče YouTuberů.

„Neodlákáš, Lou." Zazubil se a já si jen povzdychl. Už jsem s ním neměl chuť ani na malé vtipkování. Bál jsem se, že uvidí mou „ztřískanou" matku. Tak moc se za ni stydím, i když ji mám přeci jen rád.

„Co je? To jsem fakt tak moc nevítanej?" Uchechtl se. Nedokázal jsem v jeho hlase rozpoznat, jestli si pořád zachovává tu svou drsnou tvář nebo zní trošku zklamaně.

„O to nejde, ale.." Podíval jsem se na něj. Byl o něco vyšší, než já. Stejně jako ostatní! Že se vůbec divím..

Věnoval mi dlouhý zamyšlený pohled, jako by byl na chvíli i trochu mimo. „Ale?" Zeptal se tím jeho zajimavým hlasem.

„Ale mám doma problém a musím si ho vyřešit sám. A asi není zrovna ta nejvhodnější doma zvát si hosty." Sklopil jsem pohled k zemi.

„Ale, Lou. Stačí mi klidně stará matrace ze sklepa a kousek místa v rohu obýváku." Zaprosil Zayn a opětovně se na mě dlouze zadíval. Musel jsem uhnout pohledem dřív, protože jinak to snad ani nešlo.

Mlčel jsem. Víc bych ti ani nabídnout nemohl. Pomyslel jsem si zklamaně při vzpomínce na to, jak se se sestrami, bráškou a mámou mačkáme ve velmi malém domě za docela malý nájem. Co jiného bych od té ceny mohl požadovat.

„Tak Lou.. mluv se mnou. Když už jsem tu, tak mě přece nevyhodíš."

„Lezl jsi za mnou, jak ufňukanej pes." Zamrmlal jsem a založil si ruce v bok. Zayn se při pohledu na mě zasmál a já dal ruce zpátky k tělu.

„Jinak to nešlo. Perrie, moje holka, by si mě nejradši vzala na vodítko. Musel jsi mě přeci zachránit, Louisi. Jsi teď skoro jako můj Superman." Zasmál se a já naznačil rty: HA. HA. HA.

„Tak si najdi jinýho Supermana, protože tento tě k sobě vzít nemůže. Kdyby to šlo, vážně bych tě k nám pozval, ale nejde to.." Těžce a unaveně jsem vydechl.

„Nebudu tvoje rodiče obtěžovat. Jen jedna noc a zmizím." Najednou mluvil zcela vážně.

„Omlouvám se, Zayne, ale fakt to nejde." Pokrčil jsem rameny a zastavil se u branky.

„Dobře, tak já si najdu nějaký ubytování. Dáš mi typ?" Řekl Zayn docela nevrle. Nechtěl jsem ho od sebe odradit. Ani nevím proč, ale byl mi docela sympatický a nechtěl jsem, aby na mě vzpomínal jako na toho nepříjemného kluka. Zastavili jsme u branky, která patří k našemu domu.

„Dobře, máš papírek?" Zeptal jsem se a zvedl k němu pohled. Jen tiše přikývl a podal mi neonově žlutý papírek. Napsal jsem mu adresu hotelu Belmont. „Je mi to líto. Kdyby to šlo, rád bych tě ubytoval." Dodal jsem a tentokrát jsem pohledem neuhnul.

„Chápu to. Asi mě u sebe nechceš, protože máš důvod." Řekl a já jen přikývl. Ani jsem si nevšiml, že je mi nějak blíž. „Těšilo mě.." Zašeptal s úsměvem na jeho plných rtech a já se najednou nezmohl ani na slovo. Ještěže mě zachránila malá Doris, která vyběhla ze dveří.

„Lou!" Výskla tím svým dětinským písklavým hláskem.

Rychle jsem se odtáhl od Zayna a roztáhl náruč. „Doris, zlatíčko!" Vzal jsem si ji do náruče.

„Konečně jsi tu." Zamumlala a přtulila se ke mně. Podívala se na Zayna. „Co je to za kluka?" Zeptala se a zahihňala se.

„Jsem Zayn, princezno." Zasmál se černovlasý a cvrnkl jí do nosu.

„Nelíbí se mi." Řekla a schovala si hlavu do ohbí mého krku.

„Tak teď jsem se urazil." Zasmál se Zayn. „Tak já půjdu. Měj se, Louisi." Rozloučil se Zayn a já jen kývl na pozdrav.

Zayn se rozešel cestou a já si ani neuvědomoval, že jsem ho s Doris v náručí sledoval. Najednou se otočil a já úplně zkoprněl.

„Doufám, že se ještě uvidíme Supermane!" Houkl snad přes celou ulici.

„Pokud chceš." Křikl jsem a zasmál se. Zakroutil jsem hlavou a šel domů.

Harry:

Úplně mě zaskočilo to, co Liam řekl. Nechal tu pár drobných na tu čokoládu a rychlostí světla zmizel pryč.

„Tohle jsem nechtěl.." Zašeptal jsem tichounce.

„Za nic nemůžeš Harry." Pohladil mě Niall jemně na hřbetu ruky, ale rychle ji stáhl. Koukl jsem mu do očí. Vypadal trochu nesměle.

„Ale můžu. Kdybych se taky hned všech neptal na to, koho vyhledávají." Povzdychl jsem si.

„Liam působí jako vážně moc fajn kluk, ale asi to bude jeden z těch odpřísáhlých heteráků." Pokrčil Niall rameny.

„A nebo si nechce přiznat, že je na kluky." Zasmál jsem se tiše, ale stále provinile.

„Harry.." Niall mi věnoval káravý pohled.

„No co.." Zasmál jsem se a objednal si na uklidnění ještě jednu horkou čokoládu.