Jakub se zvedl a šel k ní, ale já ho předběhl. ,,Vy jste pan Vlček?" podivně se na mě podívala. ,,Nejsem, ale-" přerušila mě. ,,Informace můžeme sdělovat aktuálně pouze panu Vlčkovi" řekla a koukla se za mě, kde stál Jakub.
,,Já jsem Vlček" přišel k nám. ,,Vaše přítelkyně-" tentokrát ji přerušil Jakub. ,,Není moje přítelkyně. Tady Citta je přítel a otec" řekl trochu ironicky. ,,Ou, pardon" omluvně se na mě podívala. ,,Takže abych vám konečně něco řekla. Vaše dcera je jen v šoku s pár modřinami, slečna Černá ji doslova bránila svým tělem, což se na ni taky podepsalo..." odmlčela se.
U Jakuba už stála Týna a JS začal nervózně pochodovat sem a tam. ,,Slečna Černá má větší otřes mozku, tři zlomené žebra na levé straně a levou ruku, když nepočítám miliony modřin, které jsou ale to nejmenší. Na sále jsme měli menší zástavu, ale jinak vše proběhlo v pořádku. Obě měli velké štěstí v neštěstí.." dořekla a zavřela nějaký desky. Já už se v půlce jejího povídání rozbrečel.
,,Kde je? Můžu za ní?" zeptal jsme se s rozklepaným hlasem. ,,Momentálně bohužel ne, spí a musíme počkat až se probudí sama. Může to trvat i pár dní. Určitě bude časem zas v pořádku" jemně se usmála. ,,Ale můžete se jít podívat za dcerou, jestli chcete?" dodala. ,,Děkuju" usmál jsem se. ,,Tak pojďte za mnou" podívala se i na ostatní a šla k dětskému oddělení.
,,Tak prosím, tento pokoj" usmála se a odešla. Chtěl jsem vejít dovnitř, ale Jakub mě zastavil. ,,Jdu já, ty počkáš" řekl a vešel. Chápu, že to myslel dobře, Natálka mě přeci jen nějakou dobu neviděla a Jakub mě musel nahrazovat a řešit moje problémy..
Jakubův pohled
Natálka si hrála s nějakým plyšákem a tak si mě ani nevšimla. ,,Ahoj Naty" usmál jsem se. ,,Jé Kuboo" odhodila plyšáka a natáhla se ke mně, aby mě mohla obejmout. ,,Kde je maminka?" zeptala se. ,,Taky na takovém pokoji, ale ne tak hezkým" snažil jsme se alespoň trochu usmát.
,,Je tu taťka, chceš ho tady?" zeptal jsem se. ,,On za mnou přišel?" měla v očích jiskřičky, stejné, jako mývá Dominik, když se kouká na Lucku. ,,Jo a čeká za dveřmi" usmál jsem se. ,,Prosím Kubooo" usmála se. Zasmál jsem se a koukl směrem k chodbě. Zamával jsem na něj a on vešel k do pokoje.
Byl šťastný, bylo to vidět. Nechce bez nich být, nezvládl by to. Věřím, že ho mrzí, co udělal.
Dominikův pohled
,,Ahoj princezno" přišel jsem k ní. ,,Tatííí" objala mě. ,,Už budeš s náma?" zeptala se trochu smutně. ,,Už budu jenom s vámi" usmál jsem se. ,,No, tak já vás tu nechám" řekl Jakub a chystal se na odchod.
Byl jsem šťastný, po dlouhý době jsem byl opravdu šťastný. Nedokážu si ani představit, co bych dělal, kdyby se jim něco stalo. Jsem rád, že mě Natálka má pořád tak ráda, jen doufám, že i Lucka.. Miluju ji, ale neříkal jsem ji to často.
,,Dobrý den" vešla do pokoje paní doktorka, ale jiná, než ta co nás sem poslala. ,,Ahoj Natálko" usmála se a přišla k ní. ,,Dobrý den" Naty se na ni taky usmála. ,,Tak Natálko, co bys řekla na to, kdybychom tě zítra ráno pustili domů s tatínkem?" usmála se na ni. ,,Jooo" zajásala. ,,Dobře, tak tady teď chvilinku počkej jo?" řekla. ,,Mohl by jste na chvíli za mnou?" podívala se na mě. Jen jsem přikývl a šel za ni na chodbu.
Jakub s Týnou seděli na stejných místech, akorát už měli kafe a JS se snažil něco dostat z automatu. ,,Natálka je podle všech vyšetření v podstatě v pořádku, jen má lehký šok jak se lekla. Komunikuje a vnímá výborně a musím říct, že je na svůj věk moc šikovná, dobrá práce" usmála se. Jo, jen to není moje práce.. ,,A vaše přítelkyně bude určitě v pořádku, je to prý silná žena" dodala s úsměvem. ,,Dobře, děkuji" taky jsem se usmál.
,,A můžu si pro Naty zítra tedy přijet?" zeptal jsem se. ,,Samozřejmě, když přes noc nebudou žádné komplikace, což si nemyslím, tak si pro ni můžete přijet už v 9. Na recepci řekněte, že vás posílá doktorka Havlíčková a já za vámi přijdu" odpověděla mi. ,,Dobře, tak děkuji" usmál jsem se. ,,Není zač. Mějte se" usmála se a odešla.
,,Tak jak?" zeptal se Jakub. ,,Zítra po deváté si pro ni můžu přijet" usmál jsem se. ,,A Lucka?" dodala Týna. ,,Lucka...Lucka tu asi ještě chvíli bude.." sklopil jsem pohled. ,,Neboj, bude dobrá. Však je naše" objal mě Jakub. ,,Díky brácho" objetí jsem mu opětoval.
,,Já tu s tím ďáblíkem ještě chvíli budu a pak přespím u kámoše, ať nemusím až do Pardubic. Tak můžete jet, jestli chcete" dodal jsem. ,,Tak mi pojedem. Drž se a zítra přijeďte domů jo?" na slovo "domů" dal velký důraz. ,,Přijedeme domů, do Pardubic" usmál jsem se. ,,Tak dobře. Měj se" šel mě obejmout a pak i Týna s JSem. ,,Taky" usmál jsem se a šel zpátky k Naty.
Vešel jsem do pokoje s úsměvem, ale potom, co jsem viděl, že Natálka brečí, mi rychle spadl. ,,Copak je?" přišel jsem k ní. ,,Budeš už se mnou a s maminkou doma? Nebo zas odejdeš?" fňukla. ,,Budu s vámi doma. Slibuju" usmál jsem se. ,,Máš mě rád?" zeptala se. Vím, že naráží na to, co jsem tehdy řekl. ,,Miluju tě, stejně jako maminku" objal jsem ji.
,,Maminka tě má taky ráda" řekla v objetí. ,,Vážně?" usmál jsem se. ,,Jo, říkala to strejdovi Viktorovi, ale i to že je naštvaná" odtáhla se. ,,Budete zas spolu?" dodala. ,,Byl bych moc rád" řekl jsem. ,,Jupí" konečně se usmála a objala mě.
Sestřička už chodila a říkala, že je konec návštěvních hodin. No, taky je sedm večer. ,,Tak já pro tebe zítra ráno přijedu jo?" podíval jsem se na ni. ,,Jo" usmála se. ,,Dobře, tak se hezky vyspinkej princezno" přikryl jsem ji a dal pusu na čelo. ,,Ahoj" řekla s úsměvem. ,,Pa" usmál jsem se a vyšel z pokoje.
----------------------------
Ahooj. Omluvám se, ale nic jsem nestíhala, tak vydávám až teď 🧡
Vypadá to, že si to Dominik konečně uvědomil a všechno bude zas dobré... uvidíme.
IG : d.eer27
🧡🧡🧡
