Vyvolení || FF Avengers cz

18.

,,Musíme se stáhnout, je jich tady na nás až moc. Naše priorita je teď zachránit Loren, Wandu a Camerona" Prohlásil po chvilce boje Capitán.

,,Nevěřím tomu že to říkám, ale Cápo má pravdu" Přidal se k němu Tony.

L O R E N

Probouzím se s příšernou bolestí hlavy, ale jsem ještě moc vyčerpaná na to abych otevřela oči.

,,Měla by jsi se už začít probouzet Loren, už spíš moc dlouho" Uslyšela jsem hlas u mého ucha. S trhnutím jsem otevřela oči a uviděla jsem vedle sebe sedět Camerona, zatím co já ležela v nějaké nemocniční posteli.

,,Co se stalo Camerone? Kde jsou ostatní?" Řekla jsem po chvilce zmateného rozhlížení se kolem sebe.

,,Pryč" Řekl bez známky nějáké emoce.

,,C-co tím myslíš p-pryč?"

,,Jsou mrtví Loren. Všichni. Nezvládla jsi to. Šla jsi do toho lesa sama bez toho aniž bys nám cokoliv řekla. Teď jsem všichni mrtví, včetně iron mana, kapitána ameriky, Thora a Pietra. Já s Wandou jsme přežili díky tomu že nás Pietro dostal do quinjetu předtím než se to všechno zvrhlo. Všichni jsou mrtví a to jen kvůli tobě!" Ke konci už křičel a po tvářích se mu při tom kutálely slzy.

Všichni jsou mrtví. Tyhle slova se mi v hlavě ozývali furt dokola.

Všechny jsem tím že jsem byla nezodpovědná zabila. To všechno jen kvůli mně!

,,Ne..." šeptla jsem zničeně. Tohle se nemělo stát.

,,Ale ano. Kdyby jsi nebyla tak nezodpovědná a nešla se do toho lesa podívat bez nás, nic z toho by se nestalo!" Naštvaně se zvedl ze židle a začal pochodovat po místnosti. Teď už se mu po tvářích nestékaly jen slzy. Teď doslova histericky brečel.

,,Prosím, to neříkej" špitla jsem zlomeně. Už i mě po tvářích stékaly vodopády slz.

,,Je to jen tvoje chyba" Uslyšela jsem hluboký hlas v hlavě ,,Všichni na tebe spoléhali ale ty jsi selhala. K tomu všemu jsi zabila Avengers" Pokračoval ten nepříjemný hlas.

,,VŠECHNY JSI ZABILA!" Zakřičel tak nahlas, že jsem si musela zakrýt uši.

S trhnutím se probudím z té divné noční můry. Rychle otevřu oči, ale pak je kvůli nepříjemnému světlu zase zavřu. Dneska školu nemám takže můžu klidně ještě spát. Teda ráda bych, ale místo toho musím přemýšlet nad to divnou noční můrou. Tenn hlas... ten hlas z toho snu který na mě v hlavě křičel odněkud znám. Nejsem si jistá odkud, ale rozhodně jsem ho už nejméně jednou někde někdy slyšela. Hlava mě nepříjemně třeští jako při opravdu silné kocovině a poslední co si pamatuju je, že jsem omdlela ve věznici kiwanů. Počkat, ležím na něčem měkkém a v mé cele nebyla ani kovová postel natož takhle měkká, kde to jsem?!  Rychle otevřu oči, čehož ale vzápětí ihmed lituji protože nepříjemné ostré světlo mi svítí přímo do očí, a já tak skoro nic nevidím. Po chvilce co si moje oči pomalu zvyknou na denní světlo, se rozhlednu kolem sebe a vidím že ležím na nějakých sedačkách v nějákem.... Řekla bych nejspíš v nějakém soukromém letadle? Nevím co to přesně je, ale rozhodně to vypadá mnohem vyspěleji než jenom nějaké obyčejné letadlo. Na sedačkách naproti mě sedí v prapodivné pozici Will s Emou a Harrym kteří spí, a hned vedle nich sedí Iron man, Captain America a Cameron kteří jsou vzhůru a o něčem diskutují. Počkat cože?! To musí být jen nějaký sen. Je vůbec možné aby se mi zdál sen ve snu? A ještě k tomu tak absurdním snu? Rychle se štípnu do ruky abych se přesvědšila o tom, že se mi to vše pouze zdá, ale nepříjemné štípnutí na ruce mě potvrdí o opaku. Dobře Loren jen dýchej, práve jsi se probudila v letadle a naproti tobě sedí avengers, což jsou mimochodem tvoji největší idolové a vzory. Hlavně dýchej Loren, hlavně dýchej. Upřímně nemám tušení jak bych měla zareagovat. Nejspíš bych jim měla dát nějak najevo že jsem již vzhůru a nějakým způsobem na sebe nenápadně upozornit, ale místo toho jsem jen ležela s pootevřenou pusou a nemohla tomu uvěřit. Vážně jsem právě teď v nějakém letounu s Avengers? Jak jsem se zde ocitla? Co se stalo? Jak jsem se dostala z cely? A jak dokáže Will spát v takto nepříjemné pozici? Ne vážně, to poslední mě zajímá asi úplně nejvíc. Vždyť jednu nohu má přehozenou přes Harryho, s Emou jsou o sebe opřený zády, k tomu hlasitě chrápe a z pootevřené pusy mu  dokonce teče slina!

Jako kdybych to předpověděla, protože v tu chvilku se Will probral a chvíli se zmateně koukal kolem sebe. Potom ale pohledem zavadil o ten můj a jakmile si uvědomil že jsem vzhůru rychle vyskočil na nohy a přiběhl ke mně.

,,Loren! Ty žiješ!" Tím jak se ale rychle zvednul, tak přestal dělat opěradlo Emě a jelikož Harry začal přepadat na jednu stranu se s Harrym bouchli dost silně o hlavu, což oba dva ihned probralo. Stejně jako Will se chvíli oba dva zmateně rozhlížeki všude kolem, ale hned jak si mě všimli vyskočili a běželi mě obejmout. Jejich pištěním (horším jak největších barbín na škole) připoutali samozdřejmě pozornost všech přítomných.

,,uhm, ahoj?" Skvělý Loren, nic lepšího jsi vážně říct nemohla. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se když mě už všichni ( včetně Camerona ) objali.

,,Ve zkratce jsi se zachovala hloupě a šla do toho lesa sama a pak tě unesli kiwanikové nebo jakže se to jmenujou. Do lesa tě šli hledat tvoji kamarádi a my jsme jim pomolhli. Takže nemáš zač, příště si dávej větší pozor a nebuď neohleduplná"

,,Tony!" Okřikli ho všichni v místnosti.

,,No co?!"

,,Jeho si nevšimej" Přišla ke mně Wanda. ,,Dneska je nějákej podrážděnej, nejspíš se pohádal s jeho manželkou" Řekla a já se pousmála, vzato pan Stark jen protočil očima a něco si zabrblal.

,,Připravte se! Budeme přistávat!" Zakřičel na nás někdo.

...

Omlovám se že dlouho nebyla žádná kapitola, ale měla jsem hodně učení. Jinak furt platí že se můžete ptát, ale pokud bude otázek málo, odpovím na ně jen v komentářích.

Q: Jak zvládáte učení? Kdo si myslíte že byl ten nepříjemný hlas z toho snu?