Parta kamarádů se omylem zaplete do něčeho o čem by neměl nikdo vědět. Objeví totiž tajnou jeskyni, ve které dostanou superschopnosti. Celé se to samozdřejmě neobejde bezproblémů a po 5 členné skupince jde rasa Kiwanů, která se jim snaží ukrást supe...
,, Já s Pietrem, Willem a Wandou se tam půjdeme podívat. Tu ženskou sem přinesem, zbytek zůstane tady. Kdyby se něco zvrtlo buďte připravení, JARVIS vás bude informovat"
P I E T R O
,,Dáme závod? Nabídl jsem Willovi vedle mě"
,,Jasňačka" Ihned odsouhlasil a postavil se vedle mě do takové té běžecké pozice (xd nevím jak to napsat lol)
,,Dobře, tak já to odpočítám" Řekl jsem a také se připravil. Naštěstí ostatní se ještě připravovali, tudíš nám nikdo nemohl nenádavat naší soutěživosti a dětskosti ,,Dobře, tak teda 3...
2.."
,,1 teď!" Dokončil za mě rychle a rozeběhl se pryč.
Na nic jsem nečekal a vyběhl jsem hned za ním ze základny směrem k zřícenému letadlu. Slyšel jsem za sebou ještě Wandu jak křičí ať na ostatní počkáme, že by se nám něco mohlo samotným stát, ale já jsem byl tak nadšený z toho, že mi konečně někdo rozumí a i z toho, že se konečně něco pořádného děje, že jsem na to nedbal a vší rychlostí běžel dál. Nemůžete se mi divit, celé týdny, ba dokonce možná i měsíce nic, až na pár misí, nic zajímavého a teď najednou 2 zajímavé a dokonce i vcelku zabavné mise během 2 dnů! Míjel jsem strom za stromem a užíval si ten adrenalin který mi proudí v žilách pokaždé když běžím.
,,No ty pí..." Neodpustil jsem si když jsem uviděl tu obrovskou hustou vesmírnou loď. Will už tam na mě čekal a díval se na vesmírnou loď s otevřenou pusou. Byl tím tak omámený, že se mi ani nezačal smát za prohru.
,,Pietro" Pokárala mě sestra přilétavající na zem hned vedle mě, aniž bych dané slovo stihl dokončit. Protočil jsem nad ní oči. V tomhle byla úplně stejná jako naše matka.
,,Však ani nevíš co jsem chtěl říct! Existuje spoustu slov začínající na pí-" Tentokrát to byla ona, kdo z nás dvou protočil oči. Mezitím se sem stihli dostat i ostatní a Wanda se pomalu a opatrně rozešla k letadlu.
,,No co? Nevěříš mi snad?!" Rozpřáhl jsem naštvaně ruce a omylem i praštil do Willa, který se v tu chvíli probral z malého tranzu.
,,Jo! Třeba chtěl říct ty pínokio!" Zastal se mě Will a já se na něj překvapeně podíval. Vůbec jsem netušil že nás vnímá.
,,Co tu proboba hulákte? Buďte tiše, zbytečně přitahujete pozornost a já se nehodlám nechat zabít zrovna kvůli vám dvoum. Ježiši, comě to napadlo, poslat sem vás poslat dva dohromady" Pokroutil nad námi Tony hlavou a také se rozešel k letadlu. Tedy spíše k tomu co z něho zbylo.
,,Ty pínokio je super, to budu používat" Zašeptal jsem nenápadně Willovi aby si toho Tony nevšiml a usmál se na něj. On mi úsměv opětoval a společně jsme se rozešli k zřícenině.
,,Mám ji!!" Zakřičela z ničeho nic Wanda po několika minutách hledání. Z nějakého důvodu ani umělá inteligence pana Stárka nedokázala zachytit žádnou tepelnou stopu. Dokonce jsme si mysleli že daná osoba utekla.
,,Kde jsi Wando?" Zeptal se Wandy Tony.
,,Nemusíte za mnou chodit, je v bezvědomí takže jí klidně vezmu, vy běžte už před loď" Všichni jsme se tedy vydali před loď, kde už na nás čekala Wanda společně s dívkou, kterou držela ve vzduchu pomocí své moci. Měla krásné bílo-šedivé vlasy a vypadala celkem mladě, typl bych jí tak 16 let.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Děkuju moc za ilustraci příběhu eli <3)
,,Dobře, už jsem informoval Bruce takže na tebe čeká v ošetřovně, nic zásadního jsme už v lodi nenašli takže asi už můžem jít za ostatními" Pronesl Tony a odletěl zpět k základně, hned za ním se vydala i Wanda takže jsem tam zůstal sám s Willem. Mezi náma dvěma nastalo takové to strašně trapné ticho kdy se stydíme cokoliv říct, takové to když jdete s někým na rande a vy se přestanete smát a potom nastane takové to nekonečné nepříjemné ticho a nikdo neví jak ho prolomit. Pomalu se tedy taky rozejdeme k zakladně.
,,Uhm a kde jsi vlastně říkal že pracuješ?" Podrbal jsem se na zátylku a byl na sebe pyšný že se mi podařilo alespoň na chvíli prolomit to ticho. On to taky ocenil a proto se na mě příjemně usmál.
,,No pracoval jsem v knihovně, ale měl jsem k tomu brigádu v dětském koutku kde jsem hlídal děti, ale o tom nikdo neví"
,,Tak to jsem rád že mně si to řekl. Jen malá otázečka, ty děti jsi hlídal a nebo jsi se jako jedno chval takže si s tebou hrály?"
,,Asi bych se měl urazit, ale máš pravdu" Oba dva se zasmějeme ,,Náhodou to bylo i praktické! Děti si se mnou hrály a já na ně tak mohl dobře dohlížet. Musím ale řiznat že chvilkama to bylo opravdu peklo, jako třeba když mě jednou svázali k židli a pomalovali mě voskovkama a oni mezitím okolo mě běhali a všechno ničili" To jsem už nevydržel a rozesmál se na celé kolo. Jedna věc je představit si Willa jak HLÍDÁ malé DĚTI když on sám se ještě jako dítě chová, ale tuhle historku si dokážu dokonale představit před očima ,,Prosím jen to nikomu neříkej, ještě by si ze mě dělali srandu"
,,Neboj nikomu to neřeknu, ikdyž si myslím že to není nic za co by ses měl stydět"
,,Já vím, slibuješ?"
,,Slibuju" To už jsme ale byli u základny kde už na nás všichni čekali v obýváku. Jakmile jsme vešli do obýváku, všechni se na nás otočili. Někteří měli v obličeji pobavený a někteří šokovaný výraz. Harry se téměř až naštvaně zvedl z gauče a odešel pryč.
,,Ehm a to je co?" Zeptala se zaraženě Loren a ukázala na naše ruce. Oba jsem se najednou podívali na neše ruce které byli propletené, okamžitě jsme se pustili a Will si začal nervózně ruku mnout. Někdy po cestě jsme se nejspíš automaticky chytli za ruku a ani si to neuvědomili.
,,Ehmm...já. Teda myslím my.." Koktali jsme oba jeden přes druhého.
,,Vše je v pořádku, je pouze v bezvědomí. Tony je teď dole s Wandou a zjišťují kdonje zač. Wanda se jí hrabe v hlavě a Tony hledá v databázi" Přerušil nás Bruce a tím nás i zachránil ,,Co tu řešíte? Vypadáte nějak zaraženě"
,,Ale nic, jen si tak povídáme" Řekla Nataša s úsklebkem a mrkla na mě.
...
Q: Tak jak zatím zvládáte nový školní rok?
A: No jak jste si asi všimli já zatím moc nestihám se učit a proto dlouho taky nebyla žádná kapitola.
