Bradavice v roce 2087

Rozlučka s létem

Dvě hodiny čekám, než Kia vysmahne z koupelny abych se mohla připravit na ples.Bouhžel máme jen jednu koupelnu.Jdu na ples s Kiou, taky si nikoho nenašla.Beru si na sebe šaty po mamce, navypadají vůbec staře.Vycházím z domu dlouhé hnědé vlasy mám vyžehlené, ale zase se mi začínají vlnit.Na sobě mám tmavě modré volánkové šaty, končící pár čísel nad koleny.Na nohou mám obyčejné černé baleríny.Na krku mám přívěsek s malým modrým kamínkem.Kia má šaty zelené, zrzavé vlasy má spletené do drdolu.Když dorazíme na místo neodpustím si hlasité,,Páni.“Sál je překrásně vyzdobený, okraje lemují židle a stůl s občerstvením.Nechybí ani hudební kapela.,,To muselo dát práci.“Poznamenám s úžasem.,,Mimochodem sekne ti to ségra.“ Promluví Kia.,,Tobě taky.“Řeknu.Rozhlédnu se po sále po Conanovi ani stopy.Šokovaně se podívám na kytaristu, který tančí s asi dvanáctiletou dívkou.,,To je hnus.“Řeknu Kie a ukážu na ten ohavný páreček.Na parketě vidím i Henryho a May.Jen jim mávnu a dál je neotravuju.Kiu vyzval k tanci nějaký kluk a já se jen cpu koláčem, no co když se nudím tak jím.Dám si ještě jeden ležák a pak  jdu domů.Ve výloze jedné z restauracích zahlédnu Conana s rodiči.Zamávám mu a věnuju mu široký úsměv, který mi oplatí.