Bradavice v roce 2087

Příčná ulice

Vyhoupnu se z postele, načež provedu ranní hygienu.Dneska jdeme koupit mojí první hůlku.Když se obléknu nedočkavě seběhnu ze schodů, rozeběhnu se tak, že se ze schodů málem zkutálím.Rozrazím dveře a nasednu do auta.Chvíli čekám na Kiu a mámu a pak vyjedeme.Zastavíme před malou, špínou prolezlou hospůdkou, kterou všichni ignorují.,,Šup šup káčátka.“ Zavolá mamka a mi jí následujeme do hospůdky.Přejdeme hostinec a stojíme před cihlovou zdí.Mamka vytáhe svojí hůlku a odpočítává cihly, na které poklepe hůlkou.Cihly vytvoří průchod do ulice.

,,Tak a jsme tady Příčná ulice.“ Představí ním ulici a my se jí vydáme vstříc.,,Uniformy si koupíte támhle.“ Řekne a ukáže na obchod.Vydáme se k němu mamka otevře dveře.,,Dobrý den.“Pozdravím.,,Á další várka do Bradavic.“ Promluví na nás mladá paní.,,Tak za mnou, vezmu vám míry.“ Dojdeme za ní a ona vezme metr a začne si mě přeměřovat.,,Měla bys víc jíst si jak kostlivec.“ Zavtipkuje a začne se smát.Já na ní jen divně civím.Kouzelnické vtipy mi nepřipadají zábavné.,, Bude to šestnáct galeénů za obě.“ Řekne a mamka vytáhne podivné mince.Paní jí na oplátku a podá šest hábitů.

,,Stačí už jen hůlka, a sešity a učebnice ty vám koupím já.“ Řekne mamka a my jdeme k jedinému obchodu na ulici, kde se dají sehnat hůlky.,,Jdu první.“ Odceknu a rozevřu dveře.,,Dobrý den slečinko.Vás jsem tu ještě neviděl jdete si pro svojí první hůlku že?“ Zeptá se mě stařešek a já jen přikývnu.,,Tady skuste si jí. Hůlka z lipového dřeva, jejíž jedinečné vlastnosti plynou ze spojení s vlasem hlavy víly.Je dlouhá jedenáct palců.“ Vysvětlí a já s ní mávnu.Místností se line oslnivá záře.,,To je hůlka pro vás madam.“ Řekne a já mu podám peníze od mámy.,,Naskle.“Rozloučím se a odejdu.Před obchodem čeká máma mimo kotlíků, učebnic a sešitů má v ruce dvě klece se sovami.,,Já ty jsou pro nás?“ Zeptám se i když znám odpověd.,,Kia si vzala tuhle černou, takže ty máš tohodle hnědýho výra.“Takže už mám i sovu, pomyslím si a usměju se.