Byl by to trest pro mě

604 32 0
                                    


Když jsme dojedli odnesl jsem ho znovu do jeho pokoje a položil na postel. ,,Půjdu do školy a přijdu k tobě odpoledne" řekl jsem a dal mu pusu na čelo. ,,Počkej. Jdu taky do školy" Chytl mě za ruku, když jsem se otáčel a shodil k sobě do postele. ,,Si myslíš, že když mě shodíš stihneš utéct? Jestli tak moc chceš můžeš jít, ale to ty nemůžeš sedět a chodit" Usmál jsem se na něj a pozoroval jak se mračí, když se zvedal. Odešel ke dveřím a opřel se o stěnu. ,,Vidíš? Jdeme" Oznámil mi a já se zvedl z postele.

Celou cestu do školy jsem kulhal, ale zvládl jsem to. Za tohle teď dlouho nedostane. Usmál jsem se pro sebe, protože jsem věděl, že by to nebyl trest jen pro něj, ale i pro mě. Nevím jestli to chci přiznávat, ale je skvělej...

Byli jsme před školou a mě začal cinkat telefon. 

Uraraka: Deku-kun donesl by jsi mi prosím po škole co jste dělali? Moc prosím. Dnes tam nejdu.

me: Dobře. Po škole se u tebe stavím.

Uraraka: Děkuju! 

Usmál jsem se a šel dál.

---

Ty kapitoly jsou moc krátký.....

Já to vím....

Chci to alespoň trochu vrátit do toho textového stylu. (Snad se chápeme) tak uvidíme...

















A ještě něco. Máme 1k přečtení. Nevím jak jste to udělali, ale děkuju. Upřímně nechápu jak to můžete zvládat číst. přece jen.... no.... nevim... 😂

Každopádně ještě jednou díky. A uvidíme se u další kapitoly.

Snad někdy...

Já se zamiloval online?!Kde žijí příběhy. Začni objevovat