Pouta Nesmrtelnosti

Sestra?!

"Au!" zakryla jsem si oči pře jasným světlem. Pomalu jsem se posadila. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl krásný. Stěny byli dřevěné, stejně jako nábytek. V oknech nebylo sklo, takže dovnitř pronikl příjemný vánek a zvuky z venka. "Pusťte mě dovnitř." Ozvalo se za dveřmi. Poznala jem Dimitriho a usmála se. "Paní nařídila nikoho k ní nepouštět, než se probudí." odpověděl mu někdo. Rychle jsem se zvedla a prudce otevřela dveře. "Já jsem vzhůru." pronesla jsem. Muž, zřejmě strážný, se zarazil a se skloněnou hlavou uvolnil Dimitrimu cestu. "Jak ti je?" zeptal se a pohladil mě po ruce. "Jo už je mi fajn." usmála jsem se. Pak jsem si na něco vzpoměla. Váhavě jsem přešla k zrcadlu. Má tvář byla normální, až na..."To tetování mi zůstalo." zajíkla jsem se. Dimitri přišel ke mně. "Je to značka tvojí moci." uklidnil mě. "Ale jak to víš?" zeptala jsem se. "Zavedu tě k někomu, kdo ti to vysvětlí." usmál se. Chytil mě za ruku a vyšli jsme ze dveří.

"Vítej Rosalindo." rozlehlo se sálem. Zvedla jsem pohled k tomu kdo mluvil a zatajila dech. U velikého trůnu stála žena. Byla tak krásná. Dlouhé bílé vlasy jí lemovaly obličej. Její oči byli bílé, lemované černě a protkané stříbrnými nitkami. Na čele měla tetování, které se k ní dokonale hodilo. Byla štíhlá. Její dlouhé uplé šaty jen ukazovaly její krásu. Vypadala jak sněhová královna. Bílé šaty, bílá pleť, bílé vlasy a k tomu všemu její hlavu zdobila koruna, posázená diamanty. Podívala jsem se na Dimitriho, ale ten se díval na mě. Trochu se mi ulevilo. Kouká se na mě ne na ní. Nevěděla jsem co udělat a tak jsem jen kývla. Žena přešla ke mě. "Jmenuji se Ariana." pčedstavila se a nastavila ruku. "Těší mě. Říkejte mi Roso." přijala jsem její ruku. Ariana se usmála. "Pojď prosím se mnou." mávla rukou a vydala se ven. Mlčky jsem jí následovala. Přemýšlela jsem co se stalo a nedávala pozor na cestu, tekže když Ariana zastavila, vrazila jsem do ní. "Ehm..." začala Ariana nejistě. Ona je nejistá? Tak to bude něco velkýho a určitě se mi to nebude líbit. Podívala jsem se na ní. "Mohla by jste začít tím tetováním.." pomohla jsem jí. "Eh...jistě. A prosím tykej mi." usmála se a mávla rukou. Vyvalila jsem oči, když místo vznešené královny přede mnou stála asi devatenáctiletá holka v džínech bílém tílku. Její předtím vlnité vlasy teď byli rovné. "Jak..." začala jsem, ale přerušila mě. "Taky to umíš." Zasmála se. Její smých byl melodický ale podmanivý.

"Posaď se." ukázala na dřevěnou lavičku "Takže...To tetování, jak tomu říkáš, se objeví, když v sobě probudíš svou moc." podívala se na mě s obavou jak zareaguju. Jen jsem kývla ať mluví dál. "Ty jsi svou moc probudila včera, díky té kletbě, ale jelikož byla oslabena temnou mocí, nemohla jsi ji použít v plné síle. Tvoje moc je zrozena z elementu ohně. Oheň bude tvůj největší přítel a poslouchá jen tebe." chvíly jsem to vstřebávala a pak mě něco napadlo. "Ty máš taky nějakou moc. Včera jsi jí použila proti mě." zeptala jsem se jí. Lehce se usmála a přikývla. "Ovládám element vzduchu." vykulila jsem na ní oči. "Ty jsi...jsi jako já?" přikývla. Její tetování se rozjasnilo a lehký vánek mi pročísl vlasy. Natáhla ruku a na dlani se jí objevilo malé tornádo. Tetování pohaslo a ona položila dlaň do svého klína. Čekala jsem že něco řekne, ale mlčela a tak jsem se odvážila na poslední otázku, která mě užírala od chvíle co jsem se probrala. "Ariano...já...Proč jsem tady? Jak do toho zapadá tohle místo. Jak do toho zapadáš ty?" Ariana zbledla. Nevěděla jsem že to jde, protože byla bílá jako sníh. "Víš...no...já nevím jak ti to říct." znovu znejistěla. "Prostě to řekni." vybídla jsem jí netrpělivě. "Dobře..." odmlčela se. "Jsem tvoje sestra."