Pouta Nesmrtelnosti

Všude kolem mně

Odhodila jsem už pátou mrtvolu, ale pořád mě ovládala touha po krvi. Zjistila jsem, že nejlíp chutná krev panen. Kráčela jsem ulicemi malého města a hledala další oběť. "Ahoj." Otočila jsem se za hlasem a ucítila sladkou vůni krve. Hladově jsem si olízla rty, ale zarazila jsem se, když jsem spatřila asi devítiletou holčičku. "Ahoj" vydechla jsem. "Mohla bys mi pomoct?" Zvedla jsem obočí. Její krev voní tak krásně, tak sladce. "A s čím?" Optala jsem se jí. "Ty jsi upírka, že jo." Vykulila jsem na ní oči. "No...ano. Jak to víš?" Lehce pokrčila rameny. "Před chvilkou si zabila mojí maminku." Cože? A to je tak klidná? To je divný! "No a proč si přišla za mnou, když jsem bezohledný vrah?" Nechápala jsem, jak může být tak klidná. "Jsem jako ty. Moje maminka mi sloužila jako krmič, ale když jsi ji zabila, nemám jídlo a já mám strašný hlad." Ona je upírka? "Aha...a co chceš po mě?" Chce se snad pomstít? "No nemohla bys být můj krmič? Jsi hodně silná, a já potřebuju ochránkyni před lovci." Lovci? "A jak se jmenuješ?" Usmála jsem se na ni. "Elsa." Nemůžu tuhle maličkou nechat zemřít. Je tak bezstarostná a kariéru upíra má teprv před sebou. "Tak dobrá Elso. Budeš má nová kamarádka. Chceš?" "Anooo!" zapištěla a skočila mi kolem krku. Zasmála jsem se a vzala ji za ruku. "Já jsem Rosa. Tak Elso. Teď najdeme místo, kde se najíš, a pak tě seznámím s mými přáteli."

"Chutnalo?" Setřela jsem zbytek.krve z krku a cítila, jak se malé ranky po kousnutí zacelují. "A teď půjdeme domů." usmála jsem se. "A prpč nás tam nepřeneseš?" Vykulila jsem na ní oči. "Co?" "Jsi nejmocnější upír. Umíš to." Sledovala mě zvláštním pohledem. "A jak to mám udělat?" Zeptala jsem se jí. "Mysli na místo, nebo na člověka, a budeš tam." Tak fajn. Zkusím to. Myslela jsem na Dimitriho a..."Dimitri?" Seděl u stolu ve svém pokoji. Hlavu měl opřenou o desku. Před ním ležela moje fotka. Spal. "Dimitri..." Dotkla jsem se jeho ramene. Pomalu zvednul hlavu. "Roso. Kde jenom jsi? Jsi naživu? Kéž by to nebyl jenom sen." Oči se mu zalili slzami. "Dimitri. To není sen. Jsem neživu a jsem tady." Zašeptala jsem. "Pomalu se zvednul. Došel až ke mně a natáhnul ruku, ale dřív, než se dotknul mojí tváře, rychle se stáhnul. "Dimitri, co se děje?" Měpa jsem strach. "Co když se tě dotknu a ty se rozplyneš?" Bolelo mě ho takle vidět. Byl zoufalý a strašně nešťastný. "Já už nikam neodejdu." Znovu ruku natáhnul a přejel mi prsty po tváři. Když zjistil, že jsem skutečná, prudce mě k sobě přitáhl a přitisknul své rty na mé. Tisknul mě k sobě, jakp by se bál, že každou chvíli zmizím. Lehce jsem pootevřela rty a on toho využil. Naše jazyky sváděli bitvu, která nemá vítěze. Odtáhla jsem se. "Dimitri tohle je Elsa." "Ahoj." pozdravila ho. "Je to rozená upírka, tak jako já." (asi bych měla říct, že rození upíři stárnou do věku dvaceti let) "Ahoj Elso. Rád tě poznávám." usmál se na ni Dimitri. "Ehm jsem její krmička, takže tu s námi zůstane." Dimitri vyvalil oči. "Krmička?" Pokrčila jsem rameny. "Sama si mě vybrala."

Elsa spala u mě v pokoji a já se spokojeně choulila v Dimitriho náručí. "Miluju tě Roso." zašeptal z ničeho nic. "Taky tě miluju Dimitri." Nahnula jsem se k němu a políbila ho. Líbala jsem ho dravě a on mi to oplácel. Nahmatala jsem lem jwho trčka a přetáhla mu ho přes hlavu. "Jseš si jistá?" zachraptěl. "Jako nikdy." odpověděla jsem. "V tom případě.." Rotrhl moje tryčko a znovu se mi přisál na rty. Rychle jsem z něj strhla kalhoty. Přesunul se na můj krk a do ruky chytil moje prso. "Ach..." skousla jsem si ret. Mučivě pomalu ze mě začal stahovat moje černé džíny. Teď jsme byli jen ve spodním prádle. Vážně to chceš? Zeptalo se mě mé podvědomí. Ano. Chci. Vždyť zítra můžu klidně zemřít a Dimitriho miluju. Dimitri mě lehce nadzvedl a překvapivě rychle rozepl mojí podprsenku. Zahodil ji neznámo kam. Objema rukama mi projel přes holá prsa a já slastně zavřela oči. Najednou byli jeho ústa přisátá k mé bradavce. "Dimitri..." Z mých úst se vydral sotva slyšitelný sten, když jemně skousnul a zakroužil jazykem. "Teď já..." Trhla jsem sebou a přetočila se, takže Dimitri ležel podemnou. Seděla jsem přímo na jeho rozkroku a moc dobře cítila, jak je roztoužený. Lehce jsem ho políbila a pak začala polibky obsypávat jeho hruď. Cítila jsem každý jeho sval. Lehce jsem zakroužila boky. Zavrčel a propnul pánev, ale já přestala. Nesouhlasně zavrčel. Ignorovala jsem ho a přesunula se níž. Stáhla jsem mu.uplé boxerky. Kdyby mě neslyšel, překvapeně jsem hvízdla. Ten se vážně nemá za co stydět. Vzala jsem jeho chloubu do ruky a lehce přejela po celé jeho délce. "Roso.." zasténal. Sklonila jsem se a obkroužila jeho špičku jazykem. Zaryl nehty do prostěradla a zavřel oči. Vzala jsem ho do pusy a začala hýbat hlavou. "Bože můj..." sténal. Když jsem cítila, že už se blíží přestala jsem. Usmál se. Najednou jsem byla zase pod ním. Stáhnul mi poslední kousek oblečení a velmi jemně ho do mě zasunul. Slastně jsem zavřela oči. Začal se pomalu pohybovat. Chvilku mě mučil pomalým tempem, ale pak zrychlil. Nakonec jsme oba hlasitě sténali a pak to přišlo. Bouřlivá vlna pocitů projela mým tělem. "Dimitri!" vykřikla jsem a prohnula se jak mnou projela ta pčekávaná slast a uvolnění. "Roso!" Dimitri se unaveně zhroutil na mou hruď a prudce oddechoval. Jsem tak ráda, že tohle všechno mám. Jeho, sestry, Elsu... Všude kolem mě jsou lidé, kteří mě milují a věří mi. Spolu s nimi dokážu porazit to, co mi stojí v cestě ke štěstí.

A je tu další kapitola. Chtěla bych jí věnovat mojí spolubydlící a věrné čtenářce. Takž Kájí tahle je pro tebe. :*
Na obrazku je Elsa :)