Pouta Nesmrtelnosti

Obřad

To snad nemyslí vážně. Já a elfskou královnou? Ale to bych nejprve musela být elfem. " Jistě si myslíte, že je to hloupost, ale existuje jistý obřad, který učiní z člověka elfa. Uskuteční se dnes o půlnoci v lese." Tím řada skončila. Odešla jsem do svého pokoje a frustrovaně si pohladila už celkem veliké břicho. Tobias vešel do dveří. "Jsi v pořádku?" pohladil mě po tváři. "Jo, jo asi." povzdechla jsem si. "Musím se připravit na obřad." Tobias Přikývl a daroval mi lehký polibek. Usmála jsem se a zavřela za ním dveře. Poslední dobou na sebe nemáme vůbec čas. Skoro se nevidame protože je neustále u svého druhu. Když tak přemýšlím, co jsem vlastně já? Narodila jsem se jaký upír, pak se ze mě stal vlkodlak a teď že mě bude ještě elfka. Ze skříně jsem vytáhla světle modré šaty. Oblékla jsem si je. Vlasy jsem si rozpustila a pečlivě rozčesala. Na hlavu jsem si nasadila svou královskou korunu. Byla krásná, ale já na tohle nebyla. Koukla jsem se na sebe do zrcadla. Zkoumala jsem svou korunu. Byla stříbrná a na levé straně byl znak upířího rodu a naprave vlkodlačího. V tom mě napadlo, že jsem dlouho nebyla ve své pravé podobě. Vyběhla jsem na balkón a skočila. Při pádu jsem se proměnila v obrovského rudého draka. Cítila jsem, že korunu mám stále na hlavě. Divila jsem se že mi nespadla. Šťastně jsem zařvala, prudce machla křídly a vznesla se k oblakum.

Dimitri:

Procházel jsem se po lese a přemýšlel o tom co všechno se za poslední rok stalo. Musel jsem se smát tomu, že dřív jsem bojoval proti tomu, co teď jsem. Jsem zločinec, vyvrhel, blázen a nevím co se sebou. Nejvíc mi z toho všeho lezla na nervy Madison. Pořad mi vnucovala Rosu. Pořad o ní mléka. Byla ji snad posedlá. Chtěla po mě abych ji zničil život, připravil ji o dítě. Nutno podotknout naše dítě. Madison pro mě byla osina v zadku. Taky jsem ji to dam všechno pěkně sežrat. Přidělil jsem ji k těm nejhorším, nejnutnějším, nejsmradlavejsim zvrhlikum co jsem kdy viděl. Podle toho, co jsem slyšel, se ji tam.moc nevede. Oproti nim je slabá. Byla slabá i oproti mě, ale já jsem nejsilnější že všech. Prý je Madison jejich šukací hračka, jak řekl můj poskok a informátor. No nedivim se. Je to mrcha. Nic jinyho si nezaslouží. Uslyšel jsem řev. Nad hlavou mi proletělo něco obrovského. Rozběhl jsem se na nejbližší kopec. Najednou jsem se zarazil. Na vrcholu nejvyššího kopce seděl rudy drak a hleděl někam do dálky. Najednou zaklonil hlavu a zařval. Byl to bolestný řev, který se zaryval pod kůži a zůstalo po něm mrazeni. Pak se drak začal měnit. Poznal jsem ji. Na ty její rudé vlasy a zelené oči nikdy nezapomenu. Vyběhl jsem až nahoru a tiše stal za ní. Vlasy ji vlály ve větru stejně jako světle modré šaty. Byla nádherná. Otočila se na mě. Oči měla uslzene. Mlčky se na mě dívala. Vypadala stejně, ale já poznal že už to není ta Rosa, co jsem znal. I přes to jsem ji stále miloval. Přišel jsem k ní. "Jestli si mě přišel zabít, nebudu ti bránit." zašeptala a já na ní vyděšeně pohlédl. "Nikdy bych tě nedokázal zabít. Ani kdyby šlo o můj život, radši abys přežila ty, než já." Přišel jsem až k ní a objal ji. Staly jsme tam dlouho. Pak se odtáhla a spojila naše rty. "Ať se děje cokoliv, vždycky jsem tě milovala a milovat budu. Sbohem." Pustila mě, proměnila se a odletěla. Zůstal jsem tam stát sám. Dotkl jsem se rtů, které mi ještě lehce brneli po tom polibku. Tolik mi to chybělo. "Taky tě stále miluju." zašeptal jsem a odešel.

Rosalinda

Stala jsem v lese a dokola opakovala stejná slova. Salin druka este elfüre magük Cítila jsem, jak mým tělem proudí energie lesa. Moje tělo se začalo mnenit. Uši se mi protahly do špičky, moje postava se stala štíhlejší a vyšší. Vlasy se prodloužili a získaly krvavý nádech. Nejstarší z řady elfů mi podal zrcadlo. Moje rysy byli ostřejší a výraznější. Oči mi svítili a panenky nebyli kulaté, ale protáhlé, přesně jako mají kočky, nebo draci. Dřív jsem je však takové neměla. Proměnila jsem se. Moje šupinatá kůže už nebyla rudá. Jen na krku. Jinak byla modrá a na ocase přecházela do zelená. Zvedla jsem svou obrovskou hlavu a zařvala. Všichni se poklonili. Změnila jsem se zpět do své lidské podoby. " Vstaňte." zaburacela jsem mocným hlasem až jsem se sama divila. Celkově jsem se cítila mocnější a neporazitelná. Všichni vstaly. "Teď mě všichni poslouchejte. Elfové se na mě jako jeden muž otočili, ale vlkodlaci a upíři stále hleděli na můj nový národ povýšeně a s odporem. To mě vytocčilo. "ŘEKLA JSEM VŠICHNI!!" Každý stichl a pohledy se obrátili na mne. Někteří na mě koukali z úctou, jiní měli v očích respekt, a někteří oddanost. Elfové měli na rtech zlomyslný usklebek a mě bylo jasné co si myslí. "Aby bylo jasno, v žádném případě nebudou Elfové žít odděleně. Každý muž, žena i dítě se přestěhuje do společného města. Jestli jen jednou uslysším o sporu mezy rasami neobejde se to bez následků. Pokud se nenajde viník sporu bude potrestána celá rasa. Je to jasné?" Ticho. "TAK JE TO JASNÉ?!" Opravdu mě vytáčeli. Všichni prikyvli. Davy se začaly rozcházet. Když jsem na svém koni dojela na zámek vyběhl mi naproti mladý voják. Byl zadychany a tvaril se vyděšeně. "Co se děje?" Podíval se na mě. "Byli jsme napadení."

Na obrázku šaty které měla Rosa na obřadu