Dole u vchodu naštěstí zrovna vycházela stará paní tak mě pustila ven. Celou cestu domu jsem brečela. Šla jsem pěšky, protože by na mě všichni civěli, že bulím. V hlavě jsem si promítala, co mi vlastně udělal. Jo, jako pardon, ale já nejsem "holka na jednu noc". Když jsem přišla domů, tak tam byl jenom brácha u sebe v pokoji. Hned jsem si napustila horkou vanu a brečela jsem snad celou dobu. Ani nevím proč, ale měla jsem vztek co si o mně myslí. Osušila jsem se a otevřela si notebook. Docela očekávane mi přišla zpráva od Filipa. Zajímalo mě jak mi to vysvětlí.
Chat
Filip: Leno, ahoj prosím tě já jsem tě nechtěl...ty víš co, měl jsem jen slabou chvilku. Moc se ti omlouvám a doufám, že mi odpustíš. :( <3
Já: Ahoj, asi ani ode mě nebylo správný se hned tak rozčílit. Akorát nejsem "holka na jednu noc". Jo odpouštím ti ale pod podmínkou, že chápeš, že je mi teprve 14.
Filip: Ano chápu a už se to nevude opakovat.
Potom jsem si došla pro večeři, umyla jsem se a tak. Dodělala jsem referát na děják a šla jsem spát.
Dneska se vypravit mi netrvalo tak dlouho a proto jsem přišla do školy včas a dokonce dříve než Lily. Ani neví co se včera stalo a nijak jsem ji tim nechtěla pohlcovat, když se v podstatě nestalo vůbec nic. Jen jsem ji ještě vecer napsala jak to probíhalo.
Na lavici mě potěšil papírek kde stálo:
Ahoj Leno, ještě jednou promiň za včerejšek, chci tě vidět samotnou. Při češtině jdi na zachod a po chvíli přijdu na holčičí i já. Filip
Nejdřív jsme nevěděla jestli mám jít, ale po chvilce rozhodování bylo rozhodnuto.
Při češtině jsem se hlásila a učitelka mě vyvolala. "Co potřebuješ Leno?"
"Mohla bych si dojít na WC? "Jo klidně jdi."
Po chvilce čekání se tam objevil Filip.
