I Don't Like // l. h.

Chapter 28

O týden později

,,Už jsi připravená?" zeptala se mě Jade.

,,Jo, hned jdu." řekla jsem ji a zastrčila jsem si neposlušný pramínek svých blond vlasů za ucho.

Za chvíli totiž jdu společně s Jade na oslavu. Dnes mi můj otec oficiálně předá moji část firmy a já u toho pochopitelně musím být.

Luke tam bohužel nejde, protože mají dneska nějakou velkou poradu, takže šance, že tam přijde jsou pomalu nulový.

Od svatby se toho dost změnilo. S Lukem jsme si bližší než kdy dřív a zatím to vypadá na takové to ideální manželství.

Zatím jsme se ani jednou nepohádali, tak jsem zvědavá, jak nám to dlouho vydrží.

Poupravila jsem si ještě svoje tmavě modré šaty nad kolena.

,,Můžeme jít." řekla jsem Jade, když jsem vyšla z ložnice.

Hned jsme s vyšly ven a zamířili jsme k výtahu až dolů. Před domem už na nás čekalo auto, do kterého jsme nastoupily.

,,Přijde na tu oslavu Ash?" zeptala jsem se Jade.

,,Přijde, ale až déle. Dneska měl nějaký závažný případ u soudu, takže se mu to asi protáhne." odpověděla mi Jade a já jsem se na ní usmála.

,,Myslíš, že to Luke stihne?" zeptala se mě naoplátku.

,,Asi ne. Prý závažná porada, či co." odpověděla jsem ji.

Za deset minut jsme už stáli před budovou, kde sídlí naše firma. Výhoda celé této budovy byla ta, že ti byl vybudován velký taneční sál, takže se většinou akce firmy pořádali hned tady.

Společně s Jade jsme vyšly z auta a hned nás oslnily blesky fotoaparátu. S Jade jsme přidaly do kroku, abychom jsme se novinářů zbavily co nejdříve. To jsme zvládly docela dobře.

,,No, konečně jste tady." ozval se hlas mého táty, hned co jsme s Jade vešly do sálu.

,,Ježíš, vždyť celý ten obřad nebo jak to mám nazvat, začne až za patnáct minut." řekla jsme znuděně a přitom jsem si vzala z tácu, s kterým tady chodí číšníci, skleničku šampaňského.

,,No možná, ale ty se musíš přivítat s několika důležitými lidmi." řekl a už mě někam vedl.

Ani nevím kolik lidí, jsem přivítala a tak.

,,Je, Harry, rád tě vidím." řekl můj otec a potřásl si s rukou Harryho, který se tu najednou objevil.

To snad není možný. Jak ho mohl táta pozvat?

,,Ahoj, Carol. Mohl bych s tebou na chvíli mluvil?“ zeptal se mě Harry a já jsem nepatrně přikývla a vydala jsem se ta ním abychom jsme se dostali kousek dál od mého táty.

,,Chtěl bych jsem se ti omluvit. Myslím, že jsem to přehnal, ale pochop mě. Byl jsem naštvaný na to, že jsem to nemohl být já, kdo ti pomůže v nouzi. Takže, ještě jednou promiň." řekl a podíval se mi zhluboka do očí.

,,Myslím, že bychom na to mohli zapomenout a být přátelé." usmála jsem se na něho a on jenom radostně přikývl.

,,Caroline, je čas." oznámila mi má matka a já jsem jenom přikývla.

Naposledy jsem se usmála na Harryho a potom jsem se vydala za doprovodu mě mamky na pódium, kde už stál můj otec, společně s Michaelem, Louisou a Kate. Všichni se tak přiblbě usmívali, že jsem se musela usmívat taky.

Dorazily jsme s mamkou na pódium a najednou bylo všude ticho.

Táta začal svoji řeč, kterou jsem ale moc nevnímala, protože jsem se rozhlížela po místnosti. Najednou jsem uviděla hodně povědomou postavu, která stála úplně vzadu v místnosti a opírala se o rám dveří.

Samozřejmě, to byl Luke. Byl v obleku a po tváři se mu rozléval obrovský úsměv. Usmála jsem se na něj a jeho úsměv se ještě více rozzářil.

,,Proto je mi velkou cti, přenechat tyto akcie mé dceři, která se nedávno vdala. Takže, Caroline Clifford-Hemmings je právo platnou majitelkou podílu v Evropě. Věřím, že ji bude vést dobře a zachová tradici našeho jména." ukončil svůj proslov můj otec a sálem se ozval potlesk.

Objala jsem všechny členy mé rodiny a potom jsem děkoval za gratulace lidem, kteří mi přišli pogratulovat.

Byl tu i Harry, ale ten mě jako všichni jenom objal a řekl mi, že se těší na naši spolupráci, protože jsme obchodní partneři, což mi byla docela novinka.

Konečně jsem měla z sebou všechny ty formality a mohla jsem se vydat za Lukem, který se zrovna teď bavil s Michaelem. Ti dva si docela padli do noty.

,,Ahoj, lásko." pozdravil mě Luke, když jsem přišla k nim a dlouze mě políbil.

,,No nic, nechám vás o samotě." zasmál se Michael a hned odešel.

,,Sluší ti to." zašeptal mi Luke do ucha.

,,Díky. Ale už se těším, až se z těch šatů dostanu. A hlavně z těch bot." řekla jsem.

,,To jsme dva." řekl Luke a já se zasmála.

,,Carol, víš jak jsme mluvili o té svatební cestě, že nikam nepojedeme." řekl najednou Luke.

Rozhodli jsme se totiž, že místo svatební cesty si prodloužíme dovolenou.

,,No?" řekla jsem nechápavě.

,,Co kdybychom na ní jeli?" zeptal se mě.

,,Ehm, jako klidně. Mně by to nevadilo. Ale kdy?" zeptala jsem se ho.

,,Co třeba hned?" zeptal se mě a než jsem mu stačila odpovědět, už mě táhl za sebou ven.

,,Počkej, a to můžeme?" zeptala jsem se ho.

,,A proč ne? Já jsem šéf a ty jsi taky šéfka, takže můžeme. A zasloužíme si dovolenou. Víš jak byla ta dnešní porada namáhavá?“ řekl mi.

Nevím proč, ale všechno se mi to zdálo jako geniální nápad.

,,No dobře. Ale musíme si sbalit a..."

,,Nedělej si starosti. Všechno je zařízené." usmál se Luke a já jsem radši už nic neřešila, i když jsem pořád měla spoustu otázek.

Nasedli jsme do auta, které se za chvilku rozjelo do města.