I Don't Like // l. h.

Chapter 6

,,Tak, o co jde?" zeptala jsem se Luka.

,,No, je toho několik." řekl a opřel se ve svém křesle.

,,Dobře, můžeš začít." pobídla jsem ho.

,,Tak, chtěl bych se s Tebou domluvit o stěhování." řekl. Zůstala jsem na něho koukat s otevřenou pusou.

,,Jak stěhování?" zeptala jsem se ho nechápavě.

,,Je to přeci ve smlouvě. A já bych chtěl, aby jsi se ke mně přestěhovala co nejdříve. Co se týká nábytku, tak ten nemusíš vůbec řešit. V mém bytě nábytek je, takže si musíš sbalit jenom osobní věci." řekl mi.

,,A mám na výběr?" zeptala jsem se ho a doufala jsem, že řekne, jak že se k němu mohu přestěhovat až po svatbě.

,,Ne, nemáš." řekl mi pevným hlasem.

Povzdechla jsem si.

,,No dobře. A kdy se mám nejpozději přistěhovat?" zeptala jsem se ho.

,,No do neděle." řekl mi.

Sakra, to je za dva dny.

,,Tak jo. Ještě něco?" zeptala jsem se ho.

,,Jsou tu ještě dvě věci. První je se týká Vánoc. Já vím, že by jsi asi chtěla být na Vánoce s rodiči, ale byl bych moc rád, kdyby jsi na Vánoce odjela se mnou do Evropy. Přesněji do Švýcarska." řekl mi a koukal se. Asi ho zajímalo, co na to řeknu.

Zamyslela jsem se nad tím. Dobrý by na tom bylo, že bych se zbavila rodičů a měla bych od nich klid. Ale, na druhou stranu bych chtěla být na Vánoce s Kate.

,,Strašně ráda bych jela, ale nechci nechat svoji sestru s rodiči doma sama. Víš, zrovna teď s nimi není moc zadobře." řekla jsem mu popravdě a on přikývl hlavou.

,,Klidně ji můžeš vzít sebou." usmál se na mě.

,,Vážně by Ti to nevadilo?" zeptala jsem se ho nejistě.

,,Vzala by si možná i kamarádku." dodala jsem.

Kate s Jesy jsou totiž jako sestry.

,,Vůbec by mi to nevadilo. Aspoň ji pořádně poznám." řekl a zase se na mě usmál.

,,Fakt? Ježíši, děkuji Ti moc." řekla jsem mu, zvedla se a dala jsem mi pusu na tvář.

Až potom jsem si uvědomila, co jsem udělala. Začala jsem se červenat.

,,Promiň." řekla jsem mu a sedla jsem si nazpátek.

On se ale usmíval jako sluníčko.

,,To vůbec nevadí." usmál se.

Já jsem se taky usmála.

,,A ta druhá věc?" zeptala jsem se ho. S tím, že souhlasil s tím že Kate může jet s námi, mi zlepšil náladu.

,,No, teď se budeme muset často objevovat spolu. A chtěl bych Tě požádat, jestli by jsi se mnou nešla na jednu charitativní akci. Bude příští týden." řekl.

,,Jasně, že s Tebou půjdu." usmála jsem se na něj. On se na mě taky začal usmívat.

,,Teď bychom mohli jít na ten oběd." řekl a zvedl se.

Já jsem se taky zvedla a teď jsem si chtěla vzít kabát. Luke mě ale přeběhl a kabát mi nandal jako správný gentleman.

,,Děkuji." usmála jsem se. Těžko se mi to říká, ale Luke si začal získávat moje sympatie.

,,Není zač. A, nebude Ti vadit, že se teď povedeme za ruku? Chci, aby všichni viděli, že mezi námi něco je." řekl.

Tak to je dobrý vtip. Zatím jsme spolu nic neměli. Ani to blbé rande.

,,Tak dobře." řekla jsem nakonec.

Jemu se zatřpytilo v očích. Hned mě chytl za ruku a společně jsme vyšli z kanceláře.

Všichni se na nás koukali. Přišlo mi to vtipné. Ale, nic jsem neříkala.

Vyšli jsme z budovy firmy a  pěšky jsme se vydali k nějaké restauraci.

,,Caroline, myslím že nás tamhle sleduje nějaký novinář. Vidíš, má foťák." řekl mi Luke asi tak v půlce cesty.

,,Tak jo. Chceš aby to věděli už teď, že spolu chodíme?" zeptala jsem se ho. Mám totiž nápad.

,,Nic si nepřeju víc." usmál se.

Já jsem na nic nečekala a uprostřed ulice jsem se přitiskla na jeho rty.