I Don't Like // l. h.

Chapter 2

,,To nemyslíte vážně!" zařvala jsem na rodiče. Já vím, že se na rodiče neřve, ale oni se vážně rozhodli, že na tu svatbu kývnou.

Zrovna teď jsme seděli v tátově pracovně, která byla velmi prostorná. Všechno bylo ze dřeva. Místnost byla laděná do hnědo-bílé barvy.

Seděla jsem v bílém křesle a propalovala pohledem tátu a mámu. To vážně nemyslejí vážně. Jak mi to jenom můžou udělat.

,,Zlatíčko, klid. Vždyť je Luke hezký a milý. A je to nejžádanějši partie v Austrálii." řekla mi mamka.

,,To neznamená, že si ho musím vzít zrovna já." odsekla jsem.

,,Sakra, Caroline! Ty nechápeš, že je to pro Tvoje dobro." řekl mi táta.

,,Pro moje dobro? Snad pro tvoje!" řekla jsem mu.

Táta mě pořád propaloval pohledem.

,,Prosím, udělej to pro nás." řekla mi mamka a smutně se na mě podívala. Asi si moc dobře uvědomuje, že když na mě mluví takhle, že mě odměkčí.

,,Nazdar, lidi! Co tady děláte?" zeptala se Kate, která s úsměvem vešla do pracovny.

Všichni jsme na ni upoutali pozornost. No, netvářili jsme se zrovna nadšeně, protože jsme tu ještě pořádně neměli celou tuto věc uzavřenou.

,,Ježiš, vy se tváříte." oznámila nám a sedla si do křesla vedle mě.

,,Co se děje?" zeptala se.

,,Ale, nic moc. Jenom tady rodiče chtějí, abych si vzala neznámého chlápka." odpověděla jsem jí.

,,To jako vážně?" zeptala se rodičů.

,,Je to pro její dobro." řekla mamka.

,,Aha. A my žijeme v nějakém 16. století?" zeptala se jich.

,,Nebuď drzá. Chápete, že jde tady o rodinný podnik?" zeptal se nás táta.

S Kate jsme si vyměnili pohledy typu:

"Je to zase tady."

,,A teď jdete pryč, musím zavolat Lukovi, že jeho nabídku bereme." dodal.

Podívala jsem se na něj s otevřenou pusou. Oni to vážně mysleli vážně. Kate se už zvedla z křesla a zamířila ke dveřím.

Já jsem ji následovala. Než jsem odešla, neodpustila jsem si hodit poslední naštvaný pohled po rodičích.

____________________

,,Dobrý den, jsem Liz Hemmingsová. Ráda Vás poznávám." usmála se na nás Lukova mamka.

Ano, zrovna jsme byli v domě Lukovi mamky. Už je to týden od naši návštěvy u Luka.

Ten večer, co můj táta volal Lukovi, nás Luke se svoji mamkou pozval na večeři.

Vypadá to, že Luke byl s rozhodnutím o svatbě spokojen.

,,Ty musíš být Caroline. Velice ráda Tě poznávám." usmála se na mě a objala mě.

,,Taky Vás ráda poznávám paní Hemmingsová." řekla jsem jí a úsměv ji opětovala.

,,Říkej mi Liz, prosím." řekla mi.

,,Prosím, pojďte za mnou." řekla nám a vedla nás dlouho chodbou.

Došli jsme do velké místnosti. Byla to jídelna. Uprostřed místnosti stál obrovský stůl, který měl u sebe asi dvacet židli.

Bylo to tam nádherný.

,,Luke tu bude zachvilku, zatím si tu sednete, půjdu do kuchyně." informovala nás Liz.

,,Můžu Ti nějak pomoci?" zeptala jsem se jí.

,,To by jsi byla moc hodná." usmála se na mě.

Následovala jsem jí tedy do jejocj velké kuchyně.

,,Mohla by jsi teda vyndat talíře, prosím?" zeptala se mě Liz.

,,Není problém." usmála jsem se na ní.

Šla jsem tedy do jedné skříňky, o které mi Liz, že tam jsou talíře.

,,Takže, Tobě je dvacet?" zeptala se mě Liz.

,,Ano." odpověděla jsem jí a přitom jsem vyndala první kusy talířů.

,,Ty jsi prý vystudovala Oxford." řekla mi Liz se zájmem.

A, tady to vypadá na výslech.

,,Ano, vystudovala."

,,Promiň, neber to prosím jako výslech. Jenom jsem se chtěla přesvědčit, jestli mi Luke nekecal." zasmála se.

Sakra, kde mohl Luke zjistit tyhle informace.

,,Mám na Tebe ještě jednu otázku. Můžu se Tě zeptat?" zeptala se mě.

,,Samozřejmě, jen se ptej." řekla jsem jí.

,,Co si myslíš o celé této záležitosti, co se týká svatby." zeptala se mě a upřela na mě svůj pohled.

Teď jsem se musela rozhodnout, jestli odpovím kladně a nebo záporně.

Rozhodla jsem se pro první variantu.

,,Popravdě? Nemám na to zrovna kladný názor. Připadám si, jako bych byla v nějakém 16. století, kdy se svatby domlouvaly kvůli majetku." řekla jsem ji zcela popravdě.

,,Přesně to, si taky myslím. Ale, Luke to dělá určitě kvůli něčemu. Nikdy jsem ho neslyšela o někom tolik mluvit jako právě o Tobě." řekla mi.

To jako vážně? Vždyť jsme se s Lukem viděli ani ne dvacet minut.

,,Jenom Ti dám jednu radu. Nenech, aby si s Tebou dělal to, co chce. Já vím, že je to divný, že takhle mluvím o vlastním synovi, ale radši si na něj dej pozor. Je velice charismatický, takže to co chce dostane. Musíš zůstat sama sebou." řekla mi.

Koukala jsem na ni s otevřenou pusou.

Vážně mě právě varovala před svým vlastním synem?

Přikývla jsem ji.

,,Tak, a teď můžeme jít za ostatními do jídelny." usmála se na mě.

Šly jsme tedy nazpátek za ostatními a nesly jsme talíře a příbory. Trošku jsem se divila, že tu nemají služebnictvo, ale to mi vůbec nevadilo.

Když jsme došly do jídelny, prostřely jsme stůl a já jsem si potom sedla vedle Kate.

Liz se bavila s mými rodiči a my s Kate jsme zrovna řešily její výlet do Francie, kam se chystá se školou.

,,Omlouvám se, že jdu pozdě, ale musel jsem ještě něco zařídit." ozval se známý hlas. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Luka, který se ns mě koukal a usmíval se. Na sobě měl úzké černé kalhoty a černé tričko se znakem Nirvany. Vypadal víc sexy, než v obleku.

,,To je on? Hm, fešák. Jestli si ho nechceš vzít, tak já se kvůli Tobě obětuju." pošeptala mi Kate a potom jsme se obě začaly smát.

Kvůli tomu jsme si vysloužily nechápavé pohledy ostatních.

Luke se se všemi přivítal a potom svou pozornost přesunul na mě.

,,Takže, se stejně potkáváme." udělal na mě úšklebek, který jsem mu vrátila. Potom si sedl naproti mě.

Celou dobu, co jsme jedli se na mě koukal.

Víte, docela dost jsem se nemohla soustředit na jídlo, protože mě hypnotizovaky ty nádherně modré oči.

,,Mami, můžu tu Carol provést?" zeptal se Luke, když jsme dojedli.

Nechápavě jsem se na něj koukala.

,,Samozřejmě." usmála se.

,,Tak pojď, Caroline." usmál se na mě a zvedl se od stolu.

Kate do mě drkla a mrkla na mě. Já jsem jenom protočila oči a také se zvedla od stolu.