I Don't Like // l. h.

Chapter 5

,,Na co tak koukáš?" zeptala se mě Jade se smíchem.

To mě donutilo se na ní otočit a přestat sledovat dveře.

,,Ale, jenom jsem se zakoukala." zasmála jsem se.

,,Nezajdeme na oběd?" zeptala se mě.

,,Proč ne." odpověděla jsem jí.

Rozloučili jsme se s Ashtonem a potom jsme se vydaly na oběd do města.

Došly jsme s Jade k naší oblíbené restauraci.

Sedly jsme si k našemu oblíbenému stolu a potom jsme si objednaly.

,,Musím ale uznat, že je ten Luke pěknej." řekla najednou uprostřed rozhovoru Jade.

,,Jo, to je. Ale hned svatbu? Zdá se mi to přehnané." odpověděla jsem jí.

,,Ale... " chtěla jsem něco říct, ale přerušil nás číšník.

,,Tady jsou Vaše nápoje."  řekl nám hezký číšník.

,,Děkujeme." poděkovala za nás Jade. ,,Ale?" zeptala se mě Jade, hned jak

číšník odešel.

,,Ale, Tobě se víc líbil Ash, že jo?" udělala jsem na ni úšklebek. Ona se trošku začervenala.

,,Jo, líbil se mi více." zasmála se Jade.

Číšník nám přinesl jídlo. My jsme se najedly a potom jsem zaplatila. Jade to sice chtěla zaplatit, ale já jsem jí říkala, že ji to dlužím.

Jade tu pro mě totiž vždycky byla. Když jsem se s nikým rozešla, byla to zrovna ona, kdo mě uklidňoval. Jade je moje nejlepší kamarádka snad od plenek.

,,Tak se měj, Carol. A někdy mi napiš, zajdeme na kafe." řekla mi Jade a objala mě.

,,To se neboj. Ty mi zítra musíš zavolat, jaký byl oběd." řekla jsem jí.

,,Neboj. Tak ahoj." rozloučili jsme se spolu a každá jsme se vydala ke svému autu.

____________________

,,Tak, jak bylo u právníka?" zeptal se mě táta u večeře.

,,Ale jo, šlo to." odpověděla jsem a dal jsem se věnovala svému jídlu.

,,To je všechno, co nám k tomu řekneš?" zeptal se mě.

,,A co bych Ti k tomu měla říct? Vlastně je to moje věc. Já si Luka budu brát, ne ty." řekla jsem a příbor jsem položila do talíře. Potom jsem se zvedla k odchodu.

,,Kam jdeš?" zeptala se mě mamka.

,,Do pokoje." odpověděla jsem a vydala se ke schodům.

,,Ahojky, Carol." pozdravila mě Jesy, kamarádka Kate.

Ani jsem si nevšimla, že Kate nebyla na večeři.

,,Ahoj, Jesy. Jakto, že jste nebyly s Kate na večeři?" zeptala jsem se jí.

,,No, Kate ne v pokoji a brečí. Vaši ji nedovolili jet na ten výlet." řekla mi smutně Jesy.

,,Zajdu za ní." řekla jsem.

Takhle to v této rodině bývalo. Rodiče něco slíbili, ale potom si nakonec našli nějakou výmluvu, aby to zrušili.

Kate jsem chápala.

Přišla jsem si jejího pokoje. Ona ležela na posteli a vzlykala do polštáře.

Přistoupila jsem k ní a sedla jsem si na postel vedle ni.

Pohladila jsem ji po zádech.

,,No tak Kate. Neplakej. Něco vymyslíme." řekla jsem ji a dál jsem ji hladila po zádech.

Kate ke mně vzhlédla. Posadila se a otřela si oči.

,,Myslíš, že něco vymyslíme?" zeptala se mě s nadějí v hlase.

,,Jasně, že ano. Nenecháme rodiče, aby Ti zkazili něco, po čem toužíš." usmála jsem se na ní.

,,Děkuji." usmála se a objala mě.

____________________

*píp*

Ozval se můj mobil, který mě upozornil, že mi přišla SMS.

Byla jsem v koupelně. Právě jsem se vyšla ze sprchy a teď jsem se převlékala do svého oblečení na spaní.

Měla jsem na sobě Michaelovo staré tričko a svoje krátké černé šortky.

Vlasy jsem měla v turbanu.

Šla jsem z koupelny do svého pomoje, abych si mohla zprávu přečíst. Výhoda našeho domu, byla ta,  že byl tak velký, že jsme každý měl koupelnu a ještě k tomu i šatnu.

Vzala jsem mobil a přečetla jsem si zprávu.

Byla od Luka.

Ahoj.
Můžeš teda zítra přijít v jednu hodinu u mě v kanceláři.
Doufám, že Ti to vyhovuje.
Přeji dobrou noc a sladké sny.
Luke

Odepsala jsem mu.

Ahoj.
Vyhovuje mi to. Takže, zítra.
Taky Ti přeji dobrou noc.
Caroline

Potom jsem si šla lehnout.

____________________

,,Dobrý den, slečno Cliffordová. Pan Hemmings Vás už očekává." řekla mi blonďatá recepční.

Já jsem ji jenom přikývla.

Ano, zrovna dneska jsem musela zaspat, takže jsem vstávala v jedenáct hodin. A ještě k tomu je na silnici zácpa.

Už je čtvrt druhé a já mám pocit, že mi to dá Luke pěkně sežrat.

Blondýna mě odvedla Lukovi do kanceláře.

Já jsem vešla. Luke seděl u stolu a něco psal na notebooku.

,,No konečně. Vidím, že dochvilnost Není zrovna Tvoje silná stránka." řekl mi a udělal na mě úšklebek. Sakra, řekl mi větu, kterou jsem mu včera řekla já. Proto si to všechno vychutnává.

,,No, posaď se. Musíme toho hodně probrat." řekl mi.

Já jsem se zhluboka nadechla a sedla jsem si do jednoho z křesílek u stolu.