3 nejlepší přátelé a Avengers

3 kapitola - Konečně

Julia

Já usnula!? Nenenene. Rychle jsem se zvedla a rozhlížela se kde ten parchant je. Nic méně mi neušlo že teď nespal na zemi ale na posteli. Jenže stále byl otočený, takže pořád žádný obličej.

Podle toho co jsem slyšela z rozhovoru někoho a někoho tak jsem prý moc moc nebezpečná. Pfff takový bláboly. Nechápu jak na to přišli. Slyšela jsem to potom když zastavili u nějaké kanceláře. Jeden z nich šel dovnitř a mluvili o tom kam mě mají dát.

,, ...........dejte jí k tomu veteránovi. A toho kdy se zbavíme?" řekl hrozně nakřáplý hlas.
,, Nevím pane"

No a pak jsme pokračovali v cestě sem.

Víte jaké jsou nevýhody vězení?
Apsolutně nevíte co dělat. Tak jsem to zkoušela jako on, spát a spát a spát, protože pokoušet se utéct by nemělo žádný smysl. Spaní mě moc nebavilo tak jsem se posadila na posteli a zjistila že on konečně sedí čelem ke mně a kouká na mě.
Asi nejvíce mě zaujaly jeho krásné modré oči.
,,Ahoj" pozdravila jsem ho znovu. Asi jsem ho taky zaujala když na mě ještě chvíli koukal. Ale nakonec neodpověděl, a zase si lehl zády ke mně.
,,Heeej, já s tebou mluvím"
Nic.
,,Hele to není dobrá hra"
Zase nic.
,, Myslím to vážně"

Jsem s ním tady asi tři dny a teprve teď jsem viděla jeho obličej ale pořád nic neřekl. Opravdu mě to přestává bavit.