3 nejlepší přátelé a Avengers

16. kapitola - zvládli jsme to 2

Probrala jsem se; Buckymu v náručí!? Dobře to zapomeneme, to není důležité.
Ehm, pokračuju:
Tak jsem se prostě probrala. Podívala jsem se nad sebe stromy z obou stran: ořechová alej. Jsme dobře. No teda aspoň doufám ořechy můžou být všude. No to je jedno. Kluci klidně šli. Bucky se na mě podíval a......nic?

,,Ehm. Bucky?" 
,,Jo?"
,, Můžeš mě už dát na zem"
,,Jo promiň"
,, Dobrý ale díky" a usmála jsem se na něj. Ale když jsem se podívala na Lokiho měl nejistý výraz.

,,Loki? Je ti něco?"
,,Co? Ehm. Né nic mi není. Jen..."
,, Co jen?"
,,Jsme vůbec dobře? Upřímně jsem zvolil první co jsem naše... A nevím.... Spěchal jsem a....-"
,, Loki vidíš tuhle chmelnici?" Přerušila jsem jeho sebekritiku.
,,Ano?"
,, To je důkaz že jsme správně"
,, Vážně?"
,, Jasně že jo. Dívej támhle ten...... Ehmmm...... Starej kostel? Já upřímně nevím co to je, ale máš další důkaz, ok?"
,,No budeme ti muset věřit" vložil se do naší konverzace Bucky.
,, Ale no tak Bucky"  a začli jsme se smát.

Došli jsme na takovou malou křižovatku, no křižovatku úplně né.... Ale prostě před námi byli dvě cesty; jedna na náves a druhá dolů. Kluci se zastavili a koukali na sebe a já která jsem si jen broukala nějakou melodii, jen pokračovala cestou dolů. Jsem si po chvíli všimla že za mnou nejdou.

,, Co je? Tudy" zavelela jsem a oni se rozpohybovali směr dolů.
Dole za cedulí " Běsno končí" stálo to stavení ve kterém nás nikdo nebude hledat (a určitě ne avegers🤣)

Prošli jsme vraty a mě ovanul vánek dětství ( i když je mi 15 a byla jsem tu naposledy když mi bylo 12 xd)
Loki a Bucky se všude ostražitě rozhlíželi.
,, Nebojte se tady nás nikdo nebude hled-"
,,Julio?" Ozvalo se za mnou. Rychle jsem se otočila a tam stála.......
,, Nikiiiiiii?"

,,Ty žiješ" rozběhla se ke mně.
,,Pozdrav?" Zeptala jsem se šibalsky.
,, Jasný"
,,Ruka,ruka, pěst, pěst, AAA balalala" odříkali jsme obě.
,,Pamatuješ bananana........" A hrozně jsme se smáli když..
,,Ehm, ehm" odkašlal si Bucky.
,,Je promiň..... Niki Bucky, Bucky Niki. Niki Loki, Loki Niki." A ukazovala jsem na ně aby se seznámili.

,,A to jsi tu sama ?" Zeptala jsem jí když jsme si sedli.
,, No vlastně jo, zjistilo se že tu chalupu napsali na tebe jenže jsi tu nebyla tak ji napsali na nejbližšího žijícího se kterým jsi byla v kontaktu. A jsem to zřejmě já"
,,Jo aha. A co jsi myslela tím že žiju?"
,,No to je právě to. Jak jsi zmizela, tak dva roky potom tě vyhlásili za mrtvou. A kde jsi vůbec byla?"
,, Já nezmizela cíleně víš jak....no ta.....ta nehoda. Tak mi bylo mizerně a špatně a tak až jsem se jednoho dne probudila na ulici v Americe. A víš proč?"

,,No povídej"
,,Protože jsem získala magii a ta mě přenesla právě tam kde jsem je potkala. Mám pravdu kluci?"
,, Máš" odpověděli oba.
,, Magií nevěřím"
,,To jsem si myslela. Dobře tak se dívej jo teď sedím tady -" soustředila jsem se a... PUF

,, - a teď sedím tady-" ozvala jsem se naproti na studně.
,,- a teď zase tady" znovu ze střechy.