2.kapitola-příčná ulice

100 7 1
                                    


Dnes jsem se probudila s úsměvem na tváři. Jeto proto že jdeme na příčnou ulici. Hrozně moc se těším. Albus mi o ní něco říkal ale stejně se těším až to uvidím na vlastní oči. Dnešní den si nenechám zkazit ani vlastní rodinou.

Na sebe si obleču bílé džíny a zelené tričko. Moje rodina nemá ráda zelenou barvu ale já je nezajímám. Takže je jim jedno co si obleču. 

Šla jsem do kuchyně na snídani. Sedla jsem si mezi Albuse a tátu. "Jak se těšíš do Bradavic Lett" zeptal se mně Albus. Do Bradavic odjíždíme už za dva týdny. Bezva nebudu muset trávit tolik času se svou rodinou. "Moc" usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. 

"Jak se budeme přemisťovat?" ptala se Lily matky. "Letaxem" usmála se na ní. "Jamesi jdi první" řekl otec. James si nabral letax a vstoupil do krbu. "Příčná ulice" vyslovil předtím než pod sebe hodil letax. Takhle se přemístili všichni až na mě a otce. "Tak jdi" pobídl mě otec. kývla jsem a udělala to co všichni ostatní. Naštěstí jsem se objevila na správném místě. Hned co jsem vystoupila z krbu ke mě přiběhl Albus a pomohl mi se oprášit. "Díky" usmála jsem se.

Já s Lily jsme šli pro hůlky k Olivanderovi, matka šla pro učebnici do Krucánků a Kaňourů a otec šel pro brky, kalamáře a pergameny. Vstoupily jsme do krámku a já se všude rozhlížela. Všude byly krabičky s hůlkami. Nikdo tady ale nebyl. "Pane Olivandere" zavolala jsem do obchůdku. Lily se na mě hnusně podívala ale nic neřekla. "Á slečny Potterové" přišel pan Olivander z útrob krámku. "Tak pojďte třeba vy první" ukázal na Lily. Jako vždycky Lily první. Lily šla k němu blíž a on už jí podával hůlku. Hned jak se jí Lily dotkla kolem ní se objevila záře. "To je ona. Dubové dřevo, jádro roh jednorožce, 10,5 palců, poddajná" usmál se na ní a Lily se zaculila jako sluníčko a odstoupila aby jsem tam šla já. Podal mi hůlku a já s mávla, rozbila se všechna okna. "Tak tuhle ne" takhle se to opakovalo asi dvacetkrát. "Mám nápad" zamumlal a šel někam do zadu. "Nejspíš budeš moták" posmívá se mi Lily. Jenom nad tím protočím oči a ignoruju ji. "Tady" podává mi hůlku pan Olivander. Vzala jsem jí do ruky a kolem mě začalo zářit světlo. "Zvláštní. Jasmínové dřevo, jádro žíně testrála a dračí srdce, 12,5 palce, nepoddajná. Jste velice mocná slečno Potterová. Tato hůlka patřila samotnému Merlinovi" řekl a já na něho koukala jako kdyby mu narostla druhá hlava. "Děkuji. Kolik to bude?" zeptala jsem se a usmála. "26 galeonů. Nashledanou". "Nashledanou" usmála jsem se.

Před krámkem na nás čekali ostatní. "Tak jaká hůlka si tě vybrala Lily?" zeptala se matka. " Dubové dřevo, jádro roh jednorožce, 10,5 palců, poddajná Dubové dřevo, jádro roh jednorožce, 10,5 palců, poddajná" ukázala jí hůlku. Usmála se. "A ty, Collete?" otočila se na mě. "Jasmínové dřevo, jádro žíně testrála a dračí srdce, 12,5 palce, nepoddajná. Patřila Merlinovi" zářivě jsem se usmála a ukázala jim hůlku. Lily na mě koukala jako kdyby mě chtěla zabít na místě a ostatní ohromeně. "Cože!? Jak to že má lepší hůlku než já?" prskal James. "Zklidni se Jamesi. Hůlka si vybírá, a tebe si vybrala ta tvá. Stejně jako Collete si vybrala tahle" řekl mu otec. "To je skvělé Lett" usmál se na mě Albus. "Tak teď půjdeme k Madam Malkinkové a pak do zvěřince" řekla matka pořád trochu zaraženě. 

U Madam Malkinové to trvalo deset minut. 

"Tak holky tady máte pár galeonů dojděte si nějaké zvíře vybrat my tady na vás počkáme" řekl otec a každé dal několik galeonů. Koukala jsem se všude kolem. Zaujal mě had který na se na mě zvědavě díval. Šla jsem k němu. 'Co jsi zač' zeptala jsem se. 'Mamba zelená' odpověděl had. Vyděsila jsem se. Pak jsem si uvědomila že jsem to nejspíš zdědila po otci. Takže mluvím hadí řečí. 'Máš jméno?' zeptala jsem se. 'Ne' zasyčel. 'Jsi holka nebo kluk?'. 'Holka'. 'Chceš abych si tě koupila?' naklonila jsem hlavu. 'Ano' zakývala hlavou. 'Jsi jedovatá?' zeptala jsem se s neskrývanou zvědavostí. 'Prudce' řekla. Zářivě jsem se usmála. 'Nikoho nekousneš když ti neřeknu' přísně jsem se na ní podívala. 'Dobře' otráveně zasyčela. Pobaveně jsem se usmála. 'Budeš se jmenovat Sake' tázavě jsem se na ní podívala. 'Hezký' zasyčela. Usmála jsem se a šla za prodavačkou že si ji koupím. Vzala jsem si k ní i terárko a další nezbytnosti.

 Vzala jsem si k ní i terárko a další nezbytnosti

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


"Tak co jste si koupily?" zeptal se otec. "Sovu" ukázala sněho-bílou sovu. "A jak se jmenuje?" "Sněženka" "Jak originální a dětinský" řekla jsem. "Ty mlč. A co sis vzala ty?" vyprskla Lily. Všichni se na mě podívali. 'Vylez' zasyčela jsem. "Koukali se na mě vyděšeně teda až na otce. Sake se mi obmotala kolem krku. 'Nekousej je' řekla jsem jí. Koukali se na mě vyděšeně protože nevěděli co jsem jí řekla. Teda až na otce. "Jak se jmenuje?" snažila se znít klidně matka. "Sake" usmála jsem se. "Je jedovatá?" zajímal se James. Úsměv se mi zvětšil. "Prudce" otočila jsem se na něj. Jak jsem to řekla James zblednul tak že by mu to Voldemort záviděl. "Proč hada, Collete?" zeptal se mě otec mile. "Je originální. Všichni budou mít sovu, kočku nebo žábu. Ale hada nikdo" vysvětlila jsem. 

"Napíšu Minervě jestli ti to dovolí" řekl otec. Jo Sake se mnou pojede do Bradavic. Vzala bych si jí sebou i kdyby to zakázali ale to je jedno. Přemýšlela jsem nad tím jaký to bude v Bradavicích když jsem najednou skončila na zemi. Koukla jsem se kdo do mě strčil a chtěla jsem začít nadávat ale on mě přerušil. "Promiň nechtěl jsem tě strčit" usmál se na mě kluk s bílími vlasy. "V pořádku" usmála jsem se. "Jsem Scorpius Malfoy" podal mi ruku. "Collete Potterová" přijmula jsem jeho ruku on mi jí políbil. "A já jsem Lily Potterová" podala mu ruku Lily. "Těší mě" podal jí ruku už bez úsměvu a podíval se s úsměvem zpátky na mě. "Doufám že se uvidíme v Bradavicích" zářivě se usmál. "Určitě" usmála jsem se. Kývnul a odešel. "Jakto že jí tobě políbil" začala se rozčilovat Lily. Jenom jsem nad tím protočila oči. 

Domů jsme se přemístily a já si šla dát věci do Bradavic do kufru a dala jsem Sake najíst. 

Já, Collete Hailee PotterKde žijí příběhy. Začni objevovat