Já, Collete Hailee Potter

6.kapitola-famfrpálový tým

"Hey, Collete" křičel za mnou Samuel. "Jo?" asi jsem se. "Nechceš přijít na nábor famfrpálového týmu?" zeptal se mě. "Já myslela, že prváci nesmí hrát" řekla jsem. "Mluvil jsem s McGonagallovou, můžeš přijít" oznámil mě s tím. "Dobře, kdy to je?" usmála jsem se. "Dneska od čtyř" řekl trošku nervózně. "Cože?!" nevěřícně jsem se na něj podívala. "Jo tak odpoledne" řekl se a utekl. 'Zbabělec' povzdechla jsem si.

"Ahoj lidi" sedla jsem si ke stolu. "Co se děje?" zeptal se Albus. "Dnes je nábor do týmu" napila jsem se džusu. "Neboj se příští rok se tam určitě dostaneš" ujistil mě Scorp. "Ale o to nejde" mávla jsem rukou. "Samuel za mnou dnes přišel že můžu přijít a zúčastnit se ale to nezvládnu ani tu nemám koště" frustrovaně jsem si povzdechla. "Cože!? Můžeš se zúčastnit!? Jak to?" zeptal se Christian. "Prý mluvil s McGonagallovou" pokrčila jsem rameny. "To je úžasné Collete" usmály se holky. "Nevíte o něm kdo by mi půjčil koště? Nechci létat na těch školních jsou strašně pomalý" na všechny jsem se podívala. "No od Zmijozelů nejspíš ne, protože nikdo nemá místo jistý, Samuel chce aby jsme měli co nejlepší tým. Možná Havraspár nebo Mrzimor" uvažoval o Scorpiovi. Teď jsem dostala úžasný nápad. Široce jsem se usmála. "Co je s tím úsměvem Lett?" opatrně se zeptal Albus. "Co kdybych si koště půjčila od Wooda" uvažovala jsem a užívala si jejich šokovanou tvář. "Zbláznila se?!" vyštěkla Rena. "To nemyslíš vážně že ne!?" přidala se Danielle.

"A výhoda dost naštvaných a pobouřených Nebelvírů protože Wood v každým vidí jen to dobrý" ušklíbla jsem se. "Oooh" uslyšela jsem se. "Jen do toho Lett" pobídla mě Samantha.

Když jdu ke stolu Nebelvírů všichni na mě koukají. Jen jsem se usmála a zamířila k Woodovi. "Ahoj Justine" sladce jsem se usmála. "Collete" pozdravil. "Můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se. "Jo jasně" vstal a šli jsme před velkou síň. "Co potřebuješ?" otočil se na mě. "Mohl bys mi na odpoledne půjčit koště?" zeptala jsem se. "Na co?" podezřívavě si mě prohlížel. "Odpoledne jdu na nábor do týmu a dozvěděla jsem se to ráno takže jsem neměla čas napsat rodičům" sklonila jsem hlavu. "Jo jasně po obědě ti ho přinesu" široce jsem se usmála. "Díky jsi nejlepší" poděkovala jsem a zamířila ke stolu.

"Tak co?" zeptali se mě. "Po obědě ho přinese" ušklíbla jsem se."Úžasný Nebelvír bude naštvaný" komentovala Sám. "To bude zábava" ušklíbla jsem se.
"Půjdu se projít" vstala jsem od stolu. "Počkej kam jdeš?" zeptal se mě ustaraným hlasem Christian. "Jen k jezeru" usmála jsem se. Šla jsem klidným tempem a poslouchala okolní zvuky. U jezera jsem si sedla na obrovský placatý kámen hned u břehu.

Za sebou jsem slyšela kroky, otočila jsem se a spatřila jsem nebelvírský hábit. Když jsem se koukla kdo to je překvapilo mě že to je James. "Co chceš Jamesi?" hned jsem se postavila a obezřetně ho sledovala. "Klid, přišel jsem si jen promluvit" zvedl ruce na znamení míru a sedl si na místo kde jsem před chvilkou seděla já. "O čem" sednu si trochu dál od něj. "Chci se usmířit" trochu se pousmál a díval se mi do očí. 'Lže' proběhlo mi hlavou. Sarkasticky jsem se usmála a trochu se uvolnila. "Proč teď? Měl jsi na to dost času doma a není to tak dávno co jsi byl naštvaný na to že jsem ve Zmijozelu. Nemám žádný důvod ti věřit bratříčku" sykla jsem. Když jsem řekla Zmijozel tak se zatvářil jako kdyby snědl citrón. Bylo to docela zábavné.

"Já vím Colette, omlouvám se za všechno co jsem ti kdy udělal. Teď toho lituji a chápu proč my nevěříš ale získám si tvojí důvěru" usmál se. Postavil se a nabídl mi ruku aby mi pomohl vstát, přemýšlela jsem jestli ji mám přijmout nebo ne, nakonec jsem ji přijala a doufala, že neskončím v Černém jezeře. Chytla jsem se jeho ruky, s lehkostí mě vytáhl do stoje a pak mě lehce obejmul. Po chvilce jsem ho lehce odstrčila. "Promiň" poškrábal se na zátylku. Připomněl mi tím tátu. "V pohodě, už musím jít" trochu jsem vykřikla když jsem zjistila že za půl hodiny začíná konkurz. Lehce jsem mu mávla a běžela do hradu, slyšela jsem za sebou že se lehce směje.

Rychle jsem se dostala do pokoje a převlékla se do černých legín a slabé mikiny. Vlasy jsem si dala do vysokého culíku, vzala koště a běžela jsem na hřiště.

Na hřišti už byl Samuel a dalších pár lidí. Koukla jsem se na hodinky a ještě jsem měla 10 minut čas. Ještě jsem se rozhodla že se protáhnu.

"Dobře tak všichni pojďte sem ke mě" zařičel Samuel. Hned se jsem šla blíž k Samovi. "Tak jak všichni víte volná místa jsou pro chytače, brankáře a odražeče, chci od vás rychlost, vytrvalost a mrštnost. Kdo se chce stát chytačem se postaví nalevo, kdo brankářem napravo a kdo odražečem tak ke mě" zavelel Sam. Rychle jsem se postavila nalevo. Na chytače jsme chtěli jen tři. Já, pak nějaká třeťačka a páťák.

Když konkurz skončil byla jsem vyčerpaná a bolelo mě celý tělo. "Vaše výsledky se večer objeví na nástěnce ve společenské místnosti, díky že jste přišly" řekl Samuel a všichni se rozešli na kolej.

Vysprchovala jsem se a převlékla do pyžama. Šla jsem do společenky a sedla si na pohovku. Opřela jsem se a zavřela oči. Cítila jsem jak usínám.

"Lett" někdo se mnou třese, "no tak, vstávej", otevírám oči a přede mnou stojí Sam. "No konečně, už jsou vyvěšený výsledky" ukazuje na nástěnku, rychle vyskočím z pohovku a jdu k nástěnce. Hledám své jméno, radostně vykřiknu když ho uvidím hned vedle pozice chytače.

Běžím k Sam a pevně ji obejmu. "Zvládla jsem to" křičím.
"Co se děje?" přijdou k nám ostatní. "Jsem v týmu" usmívám se a cítím štěstí které koluje v mém těle. "To je skvělé, Lett" obejme mě usmívající se Albus a ostatní se přidají.