jenom jeden týden /MINSUNG/

8 || úsměv

jisung's pov

Dnešek je strašně zvláštní. Přišel za mnou Felix a Hwall, dva nejpopulárnější kluci ze třídy, a dali mi nějaký sešit, který mám údajně dát tomu Minhovi. Ti dva se kolem mě poflakovali celej den, nevím, co to do nich vjelo.

Na obědě jsem opět seděl sám, dva stoly dál od Minha, mám na něj dneska štěstí. Nechtěl jsem se ale hrabat v té hnusné věci zvané ,,výživná strava'' a tak jsem bezmyšlenkovitě vytáhl ten sešit a začal jsem čmárat podobiznu toho nejkrásnějšího kluka, kterého jsem kdy viděl. Jsem rád, že sedím vždycky sám, jinak už by se v celé škole prokeclo, že prostě mám rád kluky..

Úplně stejně jako včera jsem se šoural směrem k Minhovi, se sešitem v ruce a učebnicí matiky v druhé. Zazvonil jsem na dveře a kluk mi otevřel s tím nejjasnějším úsměvem. V tu chvíli mi to vehnalo slzy do očí, v životě nebyl nikdo tak šťastný, když mě viděl. ,,To ti ehm...posílá Felix s Hwallem...'' řekl jsem místo pozdravu a koukl jsem se do země. Vešel jsem nervózně dál.

Sedli jsme si k jeho pracovnímu stolu a chvíli jsme skutečně prohlíželi složitou látku, ale Minho se potom začal nudit a vzal do ruky můj ,,dárek''. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že je tam pořád jeho portrét s jasným podpisem ,,HAN JISUNG''. 

Složil jsem hlavu do dlaní, takhle to nemělo dopadnout. Podíval jsem se na chlapce, zírajícího do sešitku s otevřenou pusou.

,,Co s-se stalo? Ehhh omlouvám se, já jsem seděl v jídelně a chtěl jsem něco kreslit a ty jsi byl jediný, koho jsem viděl a tak jsem tě začal kres-'' začal jsem mlít jedno přes druhý. ,,To je..fakt hezký...'' vydal ze sebe užaslý Minho. ,,Moment, Lee Felix říkal, že umíš rapovat!'' vyhrkl najednou a já ztuhl. Tak přece jen mě někdo u té skříňky slyšel. Nejistě jsem přikývl.

,,Můžu tě slyšet?'' zeptal se dychtivě a já poznal, že je velký fanda rapu. Třesoucí rukou jsem sáhl pro mobil a pustil jsem beat své vlastní písničky vytvořené v hodině biologie. Nechal jsem se unést, ani jsem si neuvědomil, že se tady před Lee Minhem takhle ukazuju.

Domkem se ozývalo tleskání, tleskání Minha. 

minho's pov

Ten kluk je takovej POKLAD hudebního světa, fakt jsem něco takovýho od malinkýho kluka s kapucí nečekal. Zamotal mi hlavu, úplně celou. Začal jsem blábolit, jen abych zase vypadal lepší. ,,No, víš, já bych se tě chtěl zeptat, jestli bys nechtěl k nám do skupiny...'' vyhrkl jsem, nedošlo mi, že nejsem v knížce, kde bych mohl všechno udělat lusknutím prstu. Skupina neexistuje, všechno je vymyšlený.

,,Skupiny?'' zazářily mu oči a poprvé v životě jsem uviděl jeho nádherný úsměv. ,,R-Rád bych.''