minho's pov
No super. Budu doučovat neostřílenýho týpka co má IQ velikosti Changbina a neexistující smysl pro módu. Vážně, dejte mu někdo pořádnou facku ať si uvědomí, že kombinace zelené a červené nemůže vypadat dobře ani na někom tak krásném jako já.
Lee Minho, vzpamatuj se. Prostě mu vysvětlíš dvě látky, týden uplyne jako voda a ty už ho nikdy nemusíš potkávat a život bude zase fajn!
Dneska v šest u kostela. napsal mi ten Jaesung nebo tak nějak. No dobrý, mám ještě dvacet minut na přípravu na setkání s tím nejdebilnějším člověkem na světě. Jako pardon, ale kdo sakra neumí kvadratické rovnice?
Konečně je ten kluk tady. Vlastně...nevypadá tak zle...moment, Minho! Nemysli na to, vyhoníš si doma v koupelně! Kouká do země, asi si ani neuvědomuje, že ten krásný človíček před ním jsem já - no co, sebeláska je fajn. Vypadá jako malá (a sakra roztomilá) ztracená veverka.
,,Hej, Jaesungu! Jsem přímo před tebou!'' zavolal jsem na něj. On zvedl hlavu a nervózně se na mě podíval. ,,Ehm..ahoj. Nerad tě opravuju, ale jsem Han Jisung. Těší mě.'' řekl tiše, no, nevypadá moc natěšeně.
,,Jsem Minho, Lee Minho. Tak pojď, já ti vysvětlím tu matiku.'' snažil jsem se rozbořit to ticho, ale Jisung furt mlčel. Ani slovo neřekl. ,,Hej, slyšíš mě? Ty seš tady ten blbej!'' šťouchl jsem do něj, ale to jsem dělat neměl.
,,Abys věděl, vůbec jsem doučovat nechtěl, takže si ze mě laskavě neutahuj. Fakt mě netěší, že tady musím bejt, ale radši budu trávit čas s tebou než v rohu, čekající na to, až mi ukopnou hlavu. Vím, že by to rádi udělali, a ty určitě taky.'' řekl a do očí se mu nahrnuly slzy.
Dobře, je mi ho celkem líto.
,,Tebe šikanují? Proč prosímtě? Není na tobě nic špatného - kromě tvého smyslu pro módu.'' snažil jsem se ho utěšit, ale na to já jsem až moc blbej.
,,Prostě to dělaj a já se s tím smířil. Nemluv na mě. A nelži mi, vím, že mě určitě chceš ,,doučovat'' jenom abys mě mohl urazit.'' ukončil naši konvezaci mladší a hned potom se rozplakal.
Zbytek cesty k mému byu byl tichý. Já jsem v hlavě přemýšlel nad tím, jak ho přesvědčit, aby mi věřil - je patrné, že má nějakou poruchu důvěry. A on? On se koukal na svoje nohy a kopal do zbloudilých kamínků na silnici.
Poznal jsem špinavou dlažbu a známé mňouknutí Soonie. Jsem doma, a poprvý s někým, kdo není ten mizera Changbin.
,,Tak, jsme tu.'' oznámil jsem mu a otevřel jsem dveře.
ČTEŠ
jenom jeden týden /MINSUNG/
Fanfic,,Minho, no tak, ten kluk potřebuje pomoct. Aspoň ten týden to zkus.'' řekl s zoufalstvím v hlase a prosebně se na mě podíval. ,,Fajn, ale jenom jeden týden.''
