𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟮𝟱. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Jakmile se Hermiona převlékla, vrátila se do síně, kde následně vyhledala svou matku s tetou. Našla je si povídat u jednoho z obrovských vánočních stromů a vydala se k nim.

,,Hermiono, hledala jsem tě všude!" Hysterčila Narcissa a spěchala ji obejmout. Hermiona zamumlala omluvu a usmála se na Bellatrix.

,,Ty tu ještě zůstaneš, Bello?" Otázala se slušně Narcissa a upravila Hermioně rozcuchané vlasy.

,,Ani za mák" prohlásila tmavovláska a upila ze svého poháru se skřítkovským vínem ,,nemíním tu marnit čas, navíc už stejně musím domů jinak by můj manžel šílel."

,,Dobrá tedy, tak se zatím měj" usmála se Narcissa na sestru a chytla svou dceru za ruku. Hermiona se ještě přes rameno otočila na tetičku, věnovala jí malý úsměv a vlezla s matkou do krbu.

O chvilku později už stály ve svém krbu a Hermiona vdechla známou vůni domova. Šťastně se zatočila a začala volat na Lucifera. Ten, jakmile zaslechl hlas své paničky, vystřelil z jejího pokoje a upaloval po schodech tak rychle, jak mu to krátké nožky dovolily.

,,Lucifere!" Vykřikla nadšeně Hermiona a připadala si jako dítě, které dostalo svou oblíbenou hračku. Ihned svého bílého kocourka uvěznila v náručí a chichotala se, když jeho růžový jazýček začal olizovat obě strany její tváře.

Narcissa to pozorovala z povzdálí a usmívala se od ucha k uchu. Hermiona jí doma velmi chyběla. Byla šťastná, že ji má zase zpátky, protože být v domácnosti jen s kocourem nebylo to pravé ořechové.

,,Mami, můžeme do obchodu?" Zeptala se blondýnka a podrbala Lucifera za ouškem. Narcissa se ohlédla na hodiny, které visely na zdi a zavrtěla hlavou.

,,Je deset hodin, zlatíčko. Víš, že zavírám v devět" povzdychla si Cissa a sundala si vysoké boty. Hermiona kývla k souhlasu a přejela očima po místnosti. Snažila se najít nějakou změnu, ale narazila jen na velkou hromadu dopisů, co ležely na stole.

,,To máš tolik zakázek, mami?" Vytřeštila oči, a ještě si je pro jistotu protřela. Narcissa se zasmála a mávla hůlkou, aby zatopila v krbu.

,,Asi se budeš divit, Hermiono, ale tyhle dopisy mi poslal Simon. Je teď mimo město, takže za mnou nechodí. Jenže ten idiot si prostě musí najít jiný způsob jak mě otravovat. Tohle" pokynula rukou k dopisům ,,mi poslal za měsíc. Ještě jsem mu neodepsala a ani to nemám v plánu. Jsem ráda, že je pryč, ale ty jeho dopisy mi začínají drásat nervy."

Hermiona se zašklebila na hromadu a vzala ji do rukou. Poté prošla kolem matky ke krbu a všechny dopisy hodila do ohně.

,,Tak, teď tu budeme mít aspoň teplo" uchechtla se Hermiona a koukla z okna na zasněženou ulici, na jejímž konci zářivě svítila lampa.

,,Víš…tak jsem přemýšlela, Hermiono…" zamumlala Narcissa za jejími zády. Hermiona, která upírala oči na ulici, jen nepřítomně mávla rukou, aby jí naznačila, že má pokračovat v řeči a zasněně se usmála.

,,Nechtěla bys otce?" Vyhrkla Narcissa a Hermiona se s ostrým nádechem otočila k matce. Rychle zamrkala očima a olízla si rty.

,,Jako mého otce?" Ujišťovala se a objala kolem sebe ruce. Její matka byla nejdřív trochu mimo, ale pak zjistila, že si to Hermiona vyložila špatně a chystala se jí to objasnit.

,,Ne…myslím tím…ehhhh…jestli bych si opravdu neměla někoho najít. Nemůžu přece zůstat sama až do smr-"

,,Ne! To nesmíš udělat! Všechno bys tím zničila, mami!" Vyjekla hystericky Hermiona a spodní ret se jí nekontrolovatelně třásl. Narcissa chvíli šokovaně hleděla na svou dceru a šla ji obejmout.