𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟰𝟭. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Dnes nastal den, na který všichni čekali – konec školy. Studenti z ostatních škol se navzájem loučili a objímali, přičemž jim sem tam ukápla i neposedná slza.

Tento školní rok byl pro Bradavice úspěšný. Díky, Cedrikovi vyhrála škola Turnaj tří kouzelníků, získala tak Ohnivý pohár a přinesla škole popularitu.

Předposlední den se konal ve Velké síni závěrečný večírek, u něhož se jedlo, pilo, tancovalo, slavilo a především smálo.
Další den, však už nebylo vše tak růžové, jak se dvěma jistým studentům zdálo.

Nastal čas se rozloučit.

Hermiona seděla v Severusově kabinetu a netrpělivě čekala na Draca, který se dle jejího názoru zase někde zapomněl.

Nervózně poklepávala nohou o podlahu a rozpačitě se koukala ke dveřím, jako kdyby z nich měl vyletět duch. Severus naproti ní jim balil lektvar do malých, avšak prostorných kabelek a koutkem oka pošilhával po nervózní Hermioně.

,,Teď nevím, z čeho jsi víc nervózní. Jestli z toho, že dneska poprvé uvidíš svého otce nebo kvůli Dracovi" uchechtnul se Severus, odlil trochu lektvaru do lahvičky a poté ji podal Hermioně.

,,Ještě to nemusím pít, že ne?" Zaprosila jej s vykulenýma očima, které vyhlížely poněkud roztomile, a tak Snape s pobavením zavrtěl hlavou.

,,Můžeš počkat na Draca."

Blondýnka úlevou vydechla a křečovitě svírala lahvičku mezi prsty. Neměli zrovna moc času, jelikož za čtvrt hodiny odjížděl Bradavický expres s Krásnohůlským kočárem. Zavazadla už sice měli nachystané, ale přesto by byla Hermiona radši, kdyby se už její bratr ukázal.

Jejímu utrpení bylo konec, jakmile se dveře prudce rozevřely dokořán a v nich nestál nikdo jiný než Draco Malfoy s mírně pocuchanými vlasy.

,,Jsem tu" vydechl a udýchaně se posadil vedle nespokojené Hermiony.

,,Kde jsi byl?" Dožadovala se nesmlouvavě a založila si ruce na prsou. Draco se pod jejím přísným pohledem lehce zachvěl a bez nejmenšího náznaku rozpaků odpověděl:

,,Pansy mě zdržela. No tak, sem s tím lektvarem. Nemáme moc času."

Hermiona souhlasně přikývla a Snape blonďákovi podal stejnou lahvičku jako Hermioně předtím. Dvojčata se na sebe podívala a v jejich pohledu se zračila úzkost s lítostí.

,,Zvládneme to" povzbudil Hermionu Draco a vzal její ruku do své, přičemž ji jemně stiskl.
Hermioně se v očích zaleskly slzy a její hlas praskl.

,,Co když tě už neuvidím? Nemůžu tě ztratit, Draco" vydechla trhaně a skočila svému bratrovi kolem krku. Draco ji pevně objal a hladil ji rukou po zádech. Také se s ní nechtěl loučit, ale jinak to nešlo.

,,Mám tě rád, Hermiono, neměj strach" zamumlal jí u ucha a cítil v očích palčivé slzy, které se draly na povrch. Hermiona se v jeho náručí zachvěla a zašeptala:

,,Taky tě mám ráda, a nemám strach."

Tuto dojemnou chvilku mezi dvojčaty, však přerušil černovlasý profesor svým zřetelně nuceným odkašláním.

,,Co" vyhrkl docela popuzeně Draco a Snape ukázal prstem na hodiny. Měli jen deset minut. Hermiona se od Draca odtrhla a vzala si lahvičku s lektvarem. Draco ji napodobil a oba si přiťukli.

,,Tak…na naše" pronesl trapně Draco a přiložil si lahvičku ke rtům. Hermiona udělala to samé a za pár vteřin už byl z Hermiony Draco a z něj Hermiona.