𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟮𝟲. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Následující den, Hermionu probudilo slabé ťukání na střešní okno. Ospale něco zabručela a překulila se na bok, ignorujíc skutečnost, že jí na střešní okno tluče zobákem výr velký.

Když však klepání neustávalo, blondýnka zuboženě zasténala a protřela si rukama obličej. Poté se převalila na záda a oči jí automaticky vystřelily k oknu.

,,U Merlina!" Vyjekla a pleskla se do čela ,,Vždyť to je Dracův výr! Já pitomá bych ho tam klidně nechala ťukat až do aleluja!"

Nemotorně sebrala hůlku z nočního stolku a mávla jí, aby otevřela okno. Výr proletěl oknem a posadil se přímo před ni, na měkkou peřinu. Hermiona ho pohladila po hlaďoučké hlavičce a opatrně od něj převzala dopis.

,,Tak co píšeš, bráško" zamumlala si pro sebe zadumaně a zlomila vínovou pečeť. Unáhleně otevřela dopis, vytáhla z něj kus pergamenu a začala číst.

Moje nejmilovanější, sestřičko.

Posílám Ti nejsrdečnější pozdravy z Anglie a doufám, že se máš hezky a přežíváš bez mé přítomnosti. No, ale kvůli tomu Ti úplně nepíšu. Včera večer…nebo spíš v noci, jsem mluvil s taťkou.
Zeptal jsem se, jestli by mi nemohl říct něco o mamce. A hádej, co řekl! Jo! Odpověděl JO! To je velký pokrok, Herm!
Otázal se mě, co konkrétně chci slyšet, a tak jsem se ho zeptal, odkud mamku zná.
Samozřejmě, že řekl z Bradavic…vlastně měl štěstí, protože jsem to stejně věděl, a kdyby mi lhal, nemilosrdně bych si ho naservíroval dneska ráno na talíři s volským okem.
Začal mi vyprávět, jak ji poznal a že se později scházeli v knihovně.
No a mně to prostě nedalo a musel jsem se zeptat, jestli se mu mamka líbila. U toho jsi měla být! Byl úplně ponořený do vzpomínek, které s ní zažil.
Jsem si jistý, že ji bezpodmínečné miloval a pokud to mohu říci, tak si myslím, že ji stále miluje.
Jediný, kdo nám teď překáží je Katherine. Ale té se nějak zbavíme.
Zkrátka píšu, abych Ti řekl, že by ses mohla mamky taky zeptat na nějaké otázečky ohledně našeho drahého tatíčka a třeba by Ti toho řekla mnohem víc, než mně táta.
Mno, už mě bolí ruka z toho zatraceného brku, takže Ti ten dopis mašíruju poslat.
Jo a bacha na Salazara, je poslední dobou trochu podrážděný, tak aby třeba neklovl Lucifera do zadku.

D.

Hermiona si pobaveně odfrkla, když dočetla poslední řádky a přemítala, jestli si její bratr něčeho pořádně nešlehnul. Ve svém nitru se však upřímně radovala a začala přemýšlet, co by se matky zeptala. Její pohled po chvilce spočinul na výrovi, který na ni přísně shlížel a bez mrknutí svého oranžového oka sledoval každý její pohyb.

,,Ou, ty musíš být Salazar" pověděla a pousmála se. Výreček nevypadal, že by se s ní chtěl kamarádit, ale Lucifer také nebyl kocour k pohledání.

,,Musím ti dát nějakou mňamku, když jsi uletěl takovou vzdálenost. Kdo ví, čím tě Draco krmí. Jestli ti dává jen suché žížaly, tak se ani nedivím, proč máš takový kyselý výraz" pokrčila lehce rameny a jedním pohybem hůlky si přivolala krabičku, na níž bylo tučně napsáno SOVÍ PAMLSKY.

Hermiona pár z nich vytáhla a nastavila Salazarovi dlaň, aby si mohl zobnout. Výreček ji zkoumavě prohlížel a sklonil hlavu k ní. Opatrně zobl do jednoho z pamlsků a Hermiona se usmála, jakmile do sebe začal ládovat ostatní.

,,Moc hodný kluk" pochválila ho s úsměvem a Salazar najednou vypadal mnohem šťastněji než když ho spatřila napoprvé.

Hermiona kouzlem otevřela okno a nechala ho vyletět ven. Poté se neochotně vysoukala z teplých peřin a s hlasitým zívnutím se protáhla. Přešla ke skříni, z níž si vzala světle modré džíny s bílou halenkou a na závěr si učesala vlasy, které z jednoho boku sepla černou sponečkou.