Love ?》Norenmin [ ✔ ]

『6』

    ,, Oh, Jaemine. " překvapilo mě, že ho tady vidím.
,, Neměl jdi být v práci ? " zeptal jsem se.

,, Není mi moc dobře, a tak mi Jeno přikázal, že mám být doma. " odpověděl mi a napil se. Hádám, že čaje.

,, Aha. " kývl jsem a začal si dělat snídani.
,, Chceš taky ? "

,, Dám si asi jenom suchý rohlík. "

,, Dobře. " ze sáčku jsem vytáhl další rohlík a podal mu ho.
,, Tady. "

,, Děkuji. " poděkoval, rohlík si vzal a začal ho jíst.

Dodělal jsem si svou snídani a sedl si k němu ke stolu.

,, Nechceš si jít lehnout ? " podíval jsem se na něj. Vypadá opravdu příšerně a mám o něj starost.

,, Asi bych měl. " souhlasil a zvedl se od stolu. Vzal si hrnek a zbytek rohlíku a šel do našeho společného pokoje.

Já v klidu dojedl svou snídani a poté uklidil talíř do dřezu. Radši jsem ho umyl, aby jeden z těch dvou neměl blbé řeči.

Otočil jsem se ke stolu, abych mohl zasunout po Jaeminovi židli, ale něčeho jsem si všiml.

,, Co to je ? " nakrčil jsem obočí. Natáhl jsem se pro papírové ubrousky, utřel a nakonec vyhodil.

Pak jsem se vydal k sobě do pokoje. Ovšem, když jsem procházel kolem pokoje, kde je Jaemin, zastavil jsem se. Nakoukl jsem dovnitř a vešel dovnitř.

,, Renjune. " zamručel.
,, Strašně to bolí. "

,, Co bolí ? " opatrně jsem si k němu klekl.

,, Břicho. " podíval se na mě.

,, Břicho ? " chtěl jsem se ujistit. Jaemin přikývl.
,, Půjdeme do nemocnice. " pověděl jsem mu a zase se zvedl.

,, Dobře. " kývl, odkryl se a zvedl z postele.

,, Pane bože. " vykulil jsem oči, když jsem spatřil prostěradlo, které bylo od krve.

,, Co se děje ? " zeptal se a chtěl se otočit, aby se mohl podívat. Já ho naštěstí rychle zastavil a odvedl ven z pokoje.

,, Musíme hned do nemocnice. " řekl jsem mu.
,, Klíče od auta jsou dole ? "

,, Ano. "

Kývl jsem, chytil Jaemina za ruku a šel s ním dole. U vchodových dveří jsem z háčku vzal klíče a vešel ven k autu.

Jaemin se posadil na místo spolujezdce a já na místo řidiče. Nastartoval jsem a hned vyjel do nemocnice.

Jelikož jsem jel celkem rychle, do nemocnice jsme dorazili během pár minut.

Vysedl jsem, pomohl Jaeminovi a hned s ním šel k recepci.

,, Dobrý den. " pozdravila mě paní za pultem.

,, Dobrý. " pozdrav jsem ji nějak oplatil.
,, Můj přítel je těhotný, šíleně ho bolí břicho a krvácí. " řekl jsem se strachem v hlase.

,, Yeri, pojď sem. " paní zavolala na nějakou sestřičku.
,, Musíš je rychle zavést k doktorovi na porodním. Ten červenovlásek je těhotný a krvácí. " vysvětlila ji naší situaci.

,, Jasně. " Yeri souhlasila, samozřejmě ji nic jiného nezbývalo, a odvedla nás za doktorem.
,, Vy musíte zůstat tady. " řekla mi.

,, Je to můj přítel. " namítl jsem.
,, Musím jít s ním. "

,, Pustíme vás za ním až to bude možné. " pověděla mi a zalezla do ordinace.

Vjel jsem si rukou do vlasů a kousl se do rtu, abych se nerozbrečel. Z nervozity jsem začal chodit po chodbě, abych se aspoň trochu uklidnil, ale vůbec to nepomáhalo.

Musí být v pořádku, i to mimčo. Co sakra budeme dělat, když to nezvládne. Sakra, co mám dělat ?!

Musím zavolat Jenovi...

Vytáhl jsem mobil z kapse a zavolal mu. Telefon několikrát zapípal, ale on mi to nezvedl. Po chvíli jsem to zkusil ještě jednou, ale on mi to tipl, a tak jsem mu napsal zprávu, že je Jaemin v nemocnici.

,, Vy jste přítel toho černovláska ? " vyšel ze dveří doktor.

,, Ano. " postavil jsem se ze židle, kterou tady měli.
,, Jak jsou na tom ? " hned jsem se zeptal.

,, Měl byste jít za ním. " bylo jediné co mi řekl. Já na nic nečekal a vešel za Jaeminem.

,, Jaemine ? " přiběhl jsem k posteli.
,, Jsi v pořádku ? " chytil jsem ho za ruku.

,, Ne. " několikrát zamrkal.
,, Přišel jsem o něj. " vzlykl a naplno se rozbrečel.

,, Jaeminie. " vydechl jsem a utřel si tváře, protože i já začal plakat.
,, To mě moc mrzí. " pohladil jsem ho po ruce.

,, T-to... " několikrát se nadechl a vydechl.
,, T-to m-mně t-taky. " ruku mi zmáčkl a dál plakal.

,, Psal jsem Jenovi hned, jak jsme přišli. " oznámil jsem mu.
,, Doufám, že si to ode mě přečetl. Jestli ano, tak by tu za chvíli měl být. "

,, D-dobře. " přikývl.

,, Jaemine ! " do pokoje vletěl zmiňovaný muž.
,, Jaemine, jsem tady. " přiběhl k posteli, tak jako před chvílí já, a mě odstrčil.

,, Z-ztratili j-jsme h-ho. " pověděl mu to.
,, Z-ztratil j-jsem n-naše m-miminko. " vzlykl a Jeno ho objal.

Já si stoupl bokem a pořád si utíral tváře. Prostě jsem nemohl přestat plakat, tak jako Jaemin, ale ten to má teď mnohem, mnohem horší.

Kvůli tomu neustálému brečení, které Jaemin provozoval, nakonec usnul.

,, Tak co ? " otočil se na mě Jeno.
,, Jsi spokojený ? "

,, O čem to mluvíš ? " nechápal jsem, co po mně chce.

,, Nedělej, že nevíš. " překřížil ruce na hrudi.
,, Přal sis, aby Jaemin dítě nechtěl, tak se ti to splnilo. " utřel si tváře.

,, Já nechtěl, aby o to dítě přišel. " začal jsem se hájit.

,, No jasně. " odfrkl si.
,, Jseš ten nejhorší přítel, nenávidím tě. "

,, J-jeno... " zaskočilo mě to.

,, Vypadni. " zavrčel.
,, Dělej ! " lehce zvýšil hlas, ale ne tak, aby nevzbudil Jaemina.

Splnil jsem jeho přání a odešel.

Opravdu jsem nechtěl, aby o to mimčo přišel. Ani jsem na to nikdy nepomyslel.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Drama je tu, nezabíjejte mě 😅

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere