Love ?》Norenmin [ ✔ ]

『8』

    ,, Renjune, rád tě tady zase vidím. " usmál se na mě doktor a rukou ukázal na postel.

Pochopil jsem a na lůžko si lehl.
,, Dobrý den. " pozdravil jsem ho, protože jsem na to že začátku tak trochu zapomněl.

,, Dobrý den. " doktor se uchechtl a sedl si k přístroji. Já si vyhrnul tričko a doktor mi na něj nanesl gel.
,, Už nám pěkně rosteš. " poznamenal a začal dělat svou práci.

,, To ano. " souhlasil jsem a začal se dívat na obrazovku.

,, Všechno vypadá moc dobře. " oznámil mi.
,, A také ti mohu říct pohlaví, jestli chceš. " koukl na mě.

,, Ovšemže chci. " odpověděl jsem a usmál.

,, Gratuluji, čekáš dva kluky. " prozradil mi pohlaví mého mimča. Vlastně... Dvou miminek.

,, Řekl jste dva ? " chtěl jsem si být jistý, že jsem slyšel dobře.

,, Ano, řekl. " potvrdil mi to.
,, Čekáš dvojčata. " pořád se usmíval.

,, O můj bože. " vydechl jsem a vykulil oči.
,, To je... No páni. " nemohl jsem tomu uvěřit.

,, Ostatní pacienti jsou také vždycky v šoku, když jim povím, že čekají dvojčata nebo i trojčata. " prozradil mi doktor a podal mi ubrousky.

Já jsem si je převzal, utřel si bříško a tričko si zase stáhl. Upřímně bych ani neřekl, že čekám dvojčata, protože bříško mám celkem malé a to jsem už v pátém měsíci.

,, Změní se kvůli tomu něco ? " otázal jsem se.

,, Ne ne. " zakroutil hlavou.
,, Jenom je dost pravděpodobné, že budeš rodit o něco dřív. "

,, Dobře. " kývl jsem a zvedl se z lůžka. Díky Bohu, že je tak vysoké, jinak bych se nezvedl.

,, Neboj, nic jiného se nezmění. " ujistil mě a já jen přikývl.
,, Chvilku tady počkej, přinesu ti fotku. " odešel z ordinace.

Já si dal ruku na bříško a vydechl.
,, Tak vy jste dva ? " uchechtl jsem se.
,, To je ale překvapení. " pousmál jsem se a po bříšku se pohladil.

,, Jsem zpátky i s tvou fotečkou. " doktor se vrátil a podal mi obálku.

,, Děkuji mockrát. " poděkoval jsem a obálku si převzal.

,, Není vůbec zač. " usmál se.
,, Další kontrola nebude. Přijď až bude čas nebo pokud si nebudeš něčím jistý. "

,, Dobře, provedu. " kývl jsem.
,, Nashledanou. " rozloučili jsme se a já vyšel ven.

,, Renjune ? " uslyšel jsem povědomí hlas.

Podíval jsem na dotyčnou osobu, která zvolala mé jméno a vykulil oči. Přede mnou stál Jeno a Jaemin.

Úplně jsem zapomněl, že mají dnes také kontrolu kvůli Jaeminovému potratu. Měl nějaké menší problémy, a tak si ho chce doktor pohlídat.

,, A-ahojte. " vykoktal jsem ze sebe.

,, Ty... " Jeno sjel pohledem na mé bříško.
,, Ty jsi to neudělal ? "

Zakroutil jsem hlavou.
,, Ne. " sklopil jsem pohled.

,, To si děláš srandu. " zvýšil trochu hlas.
,, Umíš ty někdy poslouchat ? " zamračil se na mě, když jsem k němu opět zvedl pohled.

,, Jeno. " Jaemin ho chytil za paži.
,, Nech ho. "

,, Nenechám. " řekl naštvaně.
,, Vždyť on si to děcko nechal, i když jsem řekl, že nemůže. Teď se nad tebe určitě bude povyšovat. "

,, To už přeháníš, nemyslíš ? " zastal se mě.
,, Být já na jeho místě, udělám to samé. " podíval se na mě.

Já se na něj pousmál a on mi úsměv oplatil.

,, Na Jaemin ? " ze dveří vykoukla sestřička a hledala Jaemina.

,, To jsem já. " zvedl ruku, pustil se Jena a šel dovnitř, bez Jena.

My dva jsme zůstali v čekárně a nic neříkali. Ostatní pacienti po nás pokukovali a čekali co se mezi námi stane.

,, Nezajdeme do bufetu ? " navrhl jsem.

,, Musím počkat na Jaemina. "

,, Můžeš mu napsat zprávu, že jsi se mnou šel do bufetu. " zkusil jsem ho nějak přemluvit.

,, Fajn. " souhlasil a společně jsme šli dolů do oného bufetu. Po cestě napsal Jaeminovi, že jsme dole.

V bufetu jsem nám koupil něco malého k jídlu a sedl si ke stolku, u kterého seděl Jeno, aby nám někdo jiný nezasedl.

,, Děkuji. " poděkoval, když jsem mu podal menší bagetu.

,, Není zač. " rozbalil jsem svou bagetu a kousl si.

,, Co to je ? " ukázal na obálku, ve které je fotka mých dvojčat.

,, Ultrazvuk. " odpověděl jsem jakmile jsem polkl.
,, Můžeš se podívat. "

Jeno kývl, obálku si vzal a vytáhl z ní fotku. Chvíli ji zkoumal, a pak se podíval na mě.

,, Co znamená to A a B ? " otázal se.

,, Dítě jedna a dítě dva. " odpověděl jsem a hned sklopil pohled.

,, Ty čekáš dvojčata ? "  zeptal se překvapeně.

,, Uhm. " potvrdil jsem mu to.

,, Oh, páni. " vydechl a fotku vrátil zpět do obálky.
,, Víš, kterého z nás jsou ? "

,, To budu vědět až se narodí. " řekl jsem.
,, Tedy pokud si necháte udělat test otcovství. " koukl jsem na něj a uviděl v jeho očích slzy, ale radši se na nic neptal.

,, Chápu. " kývl.
,, Byl bych rád, kdyby byly Jaemina. " několikrát zamrkal, aby slzy zahnal.

,, Obě ? " zeptal jsem se a on kývl.
,, Proč ?  " nadzvedl jsem obočí.

,, Jsem příšerný. " jeho odpověď byla prostá.

,, Upřímně... " odmlčel jsem se.
,, Jsi. " souhlasil jsem s ním.

,, Omlouvám se. "

,, Tohle pouhá omluva nespraví. " řekl jsem.
,, To moc dobře víš. "

,, Vím. " nadechl se.
,, Choval jsem se jako idiot a vůbec nevím proč. "

,, To já také ne, ale pátrat po tom nebudu. " schoval jsem zbytek své bagety do tašky.
,, Jen doufám, že už se to nestane. "

,, Nestane. " chytil mě za ruku.
,, Slibuji. " propletl si se mnou prsty.

Podíval jsem se na naše spojené ruce a pousmál se. Tohle mi tak chybělo.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Už se k němu začínají chovat lépe 😊

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere