Love ?》Norenmin [ ✔ ]

『4』

    Hned jak jsme dorazili, já šel do pokoje pro hosty, ve kterém teď asi budu bydlet.

Vzal jsem si mobil, zavolal Yangovi a ještě si sedl na postel.

,, No, tak co ? " zvedl mi to a hned se zeptal.

,, No nic. "

,, Ty jsi jim to neřekl ? " povzdechl si.
,, Bože, Renju-

,, Já jim to řekl. " přerušil jsem ho.
,, Ale neměli moc dobrou reakci, hlavně Jeno. "

,, Co se stalo ? " zeptal se o něco klidněji.
,, Bylo to moc hrozné ? "

,, Jo. " přikývl jsem, i když mě nemohl vidět.
,, Dneska mě Jeno vezl na potrat. " pověděl jsem mu.

,, Cože ?! " vykřikl.
,, To si děláš srandu, že jo ? "

,, Ne, nedělám. " vyvrátil jsem mu to.
,, Teď jsme se vrátili z nemocnice. "

,, A jsi v pořádku ? " staral se.
,, Je ti špatně ? Bolí tě něco ? "

,, Neudělal jsem to. " řekl jsem a tím mu vlastně odpověděl i na jeho otázky.

,, Neudělal ? " zeptal se překvapeně.
,, A co na to Jeno ? "

,, Neví o tom. " odpověděl jsem.
,, On se mnou do ordinace nešel, takže neví, že jsem to neudělal. "

,, Renjune... " odmlčel se.
,, Víš o tom, že to zjistí ? "

,, Já vím. " vydechl jsem.
,, Ale než mi bříško naroste tak, že ho nebudu moci skrýt, se to mezi námi snad spraví. " pověděl jsem mu.

,, Mám za tebou přijít ? "

,, Ne, to je dobrý. " pousmál jsem se.
,, Nějak to tady zvládnu. "

,, Dobře. Kdyby se něco dělo, tak ihned volej. "

,, Neboj, budu. " víc jsem se usmál.
,, Ahoj. " oba jsme se rozloučili a já hovor ukončil.

Na mobilu jsem najel na internet a začal se dívat na různé věci ohledně těhotenství a miminka.

,, Renjune ? " někdo zaklepal na dveře a následně je otevřel.
,, Můžu dál ? "

Mobil jsem rychle vypl a položil na stolek.

,, Jo, jasně. " koukl jsem na Jaemina, který vešel dovnitř a za sebou zavřel.
,, Co potřebuješ ? " otázal jsem se.

,, To nemůžu jen tak přijít za svým přítelem ? " odpověděl mi otázkou a sedl si ke mně na postel.

,, Najednou jsem taky tvůj přítel ? " nadzvedl jsem obočí a překřížil ruce na hrudi.
,, Zajímavé, že jsem ním nebyl, když sis to na mé narozeniny rozdával s Jenem a nejspíš i včera, když jste si ani jeden nevšiml, že jsem pryč. "

,, To tak není. " namítl.

,, Ne ? " zakroutil jsem hlavou.
,, A jak to teda je ? " čekal jsem na odpověď.

,, Jeno je taky můj přítel. " odpověděl po chvíli.
,, Mám právo si s ním občas užít sex. "

,, Já ti v tom nebráním, ale spát s ním na mé narozeniny jsi nemusel. " řekl jsem ublíženě.
,, Nebo jste mě mohli přizvat. "

,, To mě nenapadlo. " sklopil pohled.

,, Jak jinak. " uchechtl jsem se.
,, Ale víš co ? To by mi taky nějak nevadilo, ale nejvíc mě štve ten fakt, že jsi těhotný ty, i po naší dohodě. " řekl jsem upřímně.

,, Proč tě to tolik štve ? " zase se na mě podíval.
,, Myslel jsem, že by ti to nevadilo. "

,, Nevadilo. " díval jsem se mu přímo do očí.
,, Ale mohli jste mi o tom něco říct. "

,, Plány se prostě mění. " překroutil očima.

,, Taky by mi to nevadilo. " pokračoval jsem.
,, Kdybych kvůli tomu já nemusel jít na potrat. "

,, Nečekal jsem, že Jeno tak vyjede. " uznal.
,, Ale to, co jsi řekl, od tebe taky nebylo pěkné. "

,, Jaemine, radši odejdi. " sklopil jsem pohled.
,, Nebo zase řeknu něco, co by se ti nelíbilo a Jeno by na mě naběhl. "

,, Jsi pěkně protivný, víš o tom ? " zamračil se a odešel z pokoje.

,, Jsi pěkně protivný, víš o tom ? " zopakoval jsem si pro sebe jeho větu.
,, To říká ten pravý. " vydechl jsem a lehl si na postel.

Dal jsem si ruku na břicho, po kterém jsem se následně pohladil.

,, Co myslíš, prcku ? " otázal jsem se, i když vím, že mi nemá jak odpověď a určitě mě ani neslyší.
,, Zvládneme to ? " do očí se mi nahrnuly slzy.

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Tuhle akci jsem musel udělat ještě několikrát, abych se vůbec nerozplakal.

,, Určitě to zvládneme. " povzbudil jsem sám sebe. Nebo se o to aspoň pokusil.
,, Ty, já a občas i strýček YangYang, který tě sem tam bude muset hlídat. " zasnil jsem se.

Lehl jsem si na bok, ale ruku na bříšku nechal. Je to, jak kdybych se mimčo snažil před necim ochránit, i přesto, že si myslí, že žádné mimčo není.

,, Možná se k ty a já, přidá také tvůj taťka. " smutně jsem se pousmál.
,, Vlastně dva tatové. No jo, slyšel jsi dobře, dva. To je luxus, co ? " uchechtl jsem se a utřel si tváře, po kterých mi steklo pár nezbedných slz.

Schoulil jsem se do klubíčka a očima spočinul na stolek, na kterém byla fotka mě, Jena a Jaemina.

Byla to fotka z našeho prvního rande, všichni tam vypadáme až moc mladě. Teď by se dalo říct, že je to jedna z našich trapných fotek.

,, Kam ty časy zmizeli ? " zamumlal jsem si pro sebe.
,, Měli jsme se tak dobře, a teď tohle. " pro fotku jsem se natáhl a sklopil ji tak, abych se na ní nemusel dívat.

Díky ní si vzpomínám na hezké chvíle, které zmizeli někam hodně daleko a to já nechci. Jsem kvůli tomu zbytečně smutný, vždyť stačí, že už smutný jsem.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Líbí se vám tahle kapitola ? Mně přijde taková nah, ale nevím jestli se mi to jen nezdá a nebo mám pravdu 😅

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere