Vigatova zem [POZASTAVENO]

Úvod

,,Řekni mi ten příběh znovu. Ten o zakletém princi."

Dívenka se na ni tak usilovně snažila kulit ta svoje nevinná, hnědá očka plná hravosti, že nemohla odmítnout. Jen si povzdechla.

,,Tak si ale už pěkně zalez do peřin. Povím ti ten příběh, než se stačíš ponořit do snů, co na tebe dnes čekají."

Dívenka se ihned zachumlala pod přikrývku, hlavu uložila do měkkého polštáře a v očekávání na zrzku hleděla, dychtící po legendě, která není tak krásná jako pohádky na dobrou noc, kterou si i přesto tolik oblíbila.

,,Kdysi dávno, je tomu už mnoho let zpátky, vládli naší zemi moudrý král s dobrosrdečnou královnou. Po letech trápení se nad nimi bohové slitovali a královna počala syna, dědice trůnu. Celé království propuklo v bujaré veselí. Slavili muži, slavily ženy, dokonce i děti, které z toho už měly rozum. Zkrátka se všichni za štěstí jejich vladaře radovali. V tu noc, kdy byl princ na světě již sedmým dnem, byl očekáván příchod Vangelia, boha osudu, který již mnohokrát předtím každému nově narozenému dítěti v zemi požehnal darem do života. Věřilo se, že tím darem bude buď odvaha, síla nebo moudrost všech králů, co vládli před ním. Takové dary dával Vangelie. Ale cosi se v tu noc změnilo. Vangleie novorozenému princi nedal do vínku dar. Bůh osudu prince proklel. Proklel celou zemi. Vzedmul se vítr, hlasitě bušil do všech oken, bolestně ohýbal všechny stromy a vzbudil i toho nejtvrdšího spáče. Celé království tušilo, že se děje něco zlého. Vangelie princi určil osud ledového draka, jehož podoby dovrší ve svých patnácti letech. Odsoudil jeho i celou zemi k věčnému životu plného strachu, hladu a zimy. Bohu osudu se od toho dne neříká jinak než Přízrak. A tak, jak se na jeho příchod všichni těšili a chystali mu dary za jeho dar pro jejich novorozené děti, dlouhá léta si nikdo nepřeje nic víc, než aby za jejich dětmi nikdy nepřišel. Královně puklo srdce žalem, princ ve svých patnácti, kdy se naplnila kletba, v podobě draka roztrhal svého vlastního otce, a do dalších úplňkových nocí se uchýlil do jeskyně ležící na dně Jezera odrazů. Před každým úplňkem proto nyní všichni opevňujeme naše domy tak jak jen dovedeme, abychom unikli zlému drakovi, jemuž se začalo přezdívat stejně, jako celé zemi. Vigat. Jméno tomu princovu tak rozdílné, a přesto mu tak patřící,"dopověděla zrzka příběh, a snažila se na tváři udržet alespoň drobný úsměv.

,,Dobrou noc," popřála dívce, a zvedla se z její postele s úmyslem sfouknout svíčku na jejím stolku, když ji zastavila svým jemným oslovením.

,,Sio?" splynulo to z jejích drobných rtů tak tiše, už byla napůl ve snách.

,,Ano, Zehro?" oslovila ji nazpět, a znovu si k ní přisedla. Víčka měla dívenka lehce semknutá k sobě a ve tváři uvolněný výraz jež vypovídal o tom, jak moc je již připravena na to jít do říše fantazie.

,,Vysvobodí někdy někdo prince z toho prokletí? Skončí ta zima ještě než vyrostu?" zeptala se. Vyrazila jí tím dech. Nikdy před tím se na nic takového neptala. Nikdy na nic podobného nepadla řeč.

Nemlčela snad proto, že by neznala odpověď. Pravda je totiž jiná, než jakou jí mohla říct. Ano, doufá, že ta zima skončí dříve, než ona dospěje plnoletosti. Ale nebude to princovým vysvobozením a zlomením kletby...

,,Když si to budeš moc přát, tak jednou poznáš, jak vypadají zelené jarní louky, i horké letní dny a barevné podzimní listí." Pohladila sestru po jejích hebkých, kaštanových vlasech, a vtiskla drobný polibek na čelo. ,,A teď už spi."

Když si pak ulehala na zem na změť několika kůží, co jí sloužily místo matrace, a přikrývala se svým kabátem s kožešinou z polární lišky, v hlavě jí neustále kolovaly myšlenky o drakovi a ukončení jeho prokletí.

Sama s ním skoncuje.

Tak, že jeho srdce proklaje svým mečem.

___________________________________________

A/N

Nový příběh? No, jo... 😅

Ano, mám toho teď mnoho rozepsaného, ovšem tenhle příběh se od ostatních liší.

Čím?

No, řekněme, že na něm pracují už skoro tři roky, a až ho dopíšu, chci ho zaslat do pár nakladatelství a zkusit štěstí.

Snad se vám bude líbit. 🥰

Za jakoukoliv podporu i kritiku budu jenom ráda! Teď to budu potřebovat víc než kdy jindy! ❤️
___________________________________________
Markéta Kučerová